TLDR: U hlodavců se podařilo odhalit, že myšky se zdravějšími střevními bakteriemi produkují metabolické molekuly napomáhající zpracovávání tuků na energie – a myšky bez těchto bakterií tak snáze toliko ukládají tuk do tkání. Studie tuna.

Jste to, co jíte?

Role střevních symbiotických bakterií je často nedostatečně poznána, nová studie však upozorňuje na potenciální spojení mezi mikrobiotou a rozvojem obezity. Její autoři totiž možná odhalili molekulární mechanismus, který je rozšiřuje poznání mezi složením stravy a složením těla.

Vliv mikrobioty nelze ani přeceňovat – jak se říká, jsme to, co jíme. Existují dnes ale již přesvědčivé důkazy o tom, že mikrobiota u lidí stravujících se zdravěji je odlišná oproti mikrobiotě u lidí s méně zdravou stravou. A to může vytvářet jakousi zpětnovazební reakci napomáhající nemocem srdce, rozvoji cukrovky a zvyšování tělesné váhy. Jakmile proces započne, může být velmi obtížně se z něj dostat – a to by mohlo přispívat i k epidemii obezity.

Některé z prací jsou tak daleko, že považují za reálnou možnost, že epizoda by skrze šíření různých mikroků mohla být považována za infekční chorobu. Konsensus je sice zatím daleko od podobných závěrů, další vývoj poznání mikrobioty se ale ještě může vydat leckterým směrem.

Jaká by mohla být taková přímá role mikrobioty? Starší studie naznačily, že až desetina metabolických molekul by mohla pocházet ze střevních bakterií. Mikrobi ve střevech by tak v zásadě produkovali některé chemikálie odpovědné za to, jak naše tělo zpracovává živiny.

Čím hůře, tím hůře

Nová práce od týmu biologa Kena Liu se zaměřila na molekulu delta-valerobetainu (zkoumanou u hlodavců), a odhalila její přítomnost jenom u myší se symbiotickou mikrobiotou – ale nikoliv u hlodavců z kontrolní skupiny bez mikrobioty. To je pádný důkaz na to, že střevní bakterie se skutečně do nějaké míry podílejí i na naší metabolizaci. Jaká ona role může být?

Delta-valerobetain měl v laboratorních podmínkách vliv na snížení hladin jiné významné chemikálie, totiž karnitinu. A tady to začíná být zajímavé. Karnitin je totiž dílčí spolupodílník na procesu transportu některých tuků dovnitř buněčné mitochondrie, kde tyto tuky mohou být zpracovány na energii.

Myši s méně pestrou střevní mikrobiotou by mohly mít doslova horší zpracování tuků na energie – a tím spíše se jim pak tuky začnou ukládat na těle. Ačkoliv studie učinila řadu odborných odhadů, a mnohé její závěry momentálně nebyly replikovány na lidech, výzkumníci si již posvítili i na hodnoty delta-valerobetainu, karnitinu a tělesného tuku u 214 lidských účastníků studie.

Ukázalo se, že mezi hodnotami skutečně existuje korelace. To by mohlo jasně ukazovat, že lidé, kteří začnou „nevinně“ konzumovat stravu pramálo prospěšnou pro mikrobiotu, by se mohli nakonec dostat do nepříznivé situace – čím hůře se stavují, tím horší je také jejich metabolizace potravy. Alespoň taková je momentálně hypotéza, která se však začíná stále významněji potvrzovat.

Ale proč?

Autoři studie spekulují, že citlivost na delta-valerobetaine se mohla vyvinout jako způsob, jak podpořit ukládání tuků pro případ nedostatku potravy. Evoluce bohužel nemohla tušit, že se potravinové možnosti lidí změní tak rychle a tak dramaticky.

Je nutné také brát v potaz, že nynější studii bude třeba jak replikovat, tak i vyslyšet protinázory. Zjištění by ale v případě potvrzení mohlo přinášet možnost nových typů terapie proti obezitě například v suplementaci nedostatečných látek, ale třeba jenom jasnější znalosti toho, proč je zdravá strava vlastně zdravá.

Sepsáno původně pro Mudrstart.cz.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz