Psy vaše tvář příliš nezajímá, naznačují skeny jejich mozků

TLDR: Srovnávání aktivních oblastí mozků psů a lidí ukazuje, že pro psy není lidská tvář přehršle vypovídající. Daleko významenější jsou pro komunikaci s nimi jiné signály našeho těla. Studie tu.

Psohlavci

Špatně jste se vyspali a ani jste se nestihli upravit, stručně řečeno – vypadáte dnes hrozně? Nejnovější studie ukazují, že mozku vašeho psa je to jedno! Maďarská studie pod vedením Nóry Bunford totiž naznačuje, že psům je vaše culení nebo mrkání – na rozdíl od koček – vcelku šumák.

Zatímco my se koukání na naše chlupaté miláčky nemůžeme nabažit, psi (nebo alespoň jejich mozky) naše nadšení až tak moc nesdílí. A to, ať už co se týče koukání na nás, anebo i na jejich psí kolegy! Ale pojďme popořadě.

Rozpoznat řeč těla i obličejovou mimiku je pro lidskou rasu schopnost poněkud důležitá. Ještě když jsme byli o něco divočejší, rozpoznat mimiku a řeč těla (a tedy úmysly) při náhodném setkání s naším poloopičím kolegou často znamenalo rozdíl mezi životem a smrtí.

Nicméně, jelikož psi jsou stvoření z čistého dobra a zlata, a byli vyšlechtěni za účelem čisté lásky, tyto problémy se jich netýkaly! Anebo… možná mají z povahy své předešlé evoluce dravců úplně jiné priority v poznávání známek agrese – rozhodněte se sami, co se vám líbí víc.

Při pohledu na studované hafany jasně volím to první! Zdroj: Enik Kubinyi / Eötvös Loránd University

Do nitra psí duše

Jak k tomu vědátoři došli? Výzkumníci nejen z Maďarska, ale i jejich kolegové z Mexika se rozhodli především oskenovat mozky pomocí MRI skupině 20 hafanům, aby zjistili, jak reagují na obličeje.

Psové si tedy lehli a byly jim ukázany čtyři videoklipy o dvou sekundách; předek a zadek lidské hlavy, a předek a zadek psí hlavy. Pro srovnáni byly videoklipy puštěny i 30 lidským dobrovolníkům a začlo se srovnávat.

Nebylo žádným překvapením, že když lidé uviděli obličej, ať už psí či lidský; vizuální centra mozků začaly dávat pozor. Vizuální centra mozků až tak fascinované nebyly, když šlo o zadní část hlavy, ať už psí či lidské. To jasně naznačuje, že psi naše obličeje skutečně rozpoznávají – a je to důležité i pro druhou část zjištění.

Co se týče vizuálních center psích, ty při srovnání předků či zadků zůstaly chladné. Co ale zajímavé je, že jejich vizuální centra reagovaly rozdílně podle toho, jestli viděly psa či člověka…

V součtu platí, že v mozcích psů neexistují rozsáhlejší skupiny neuronů, které by odlišovaly lidské tváře, to ale neznamená, že jsou psi vůči nám „slepí“ a nerozliší vás od vašeho souseda.

Namísto toho, zřejmě i zjevně, psi vyvozují identitu lidí z jiných informací – lidského pachu, zvuku hlasu a celkového bodylanguage vašeho (anebo cizího) těla.

Teď se mnozí možná poškrábou na hlavě a řeknou něco jako „A co je na tom safra překvapivé?“, ale tím se dostáváme k tomu skutečně pozoruhodnému!

Zdroj: Pixabay, vlastní

Obrovská přizpůsobivost

Z genetiky i archeologie se tuší, že psi byli domestikováni někdy před cca. 30 až 35 tisíci lety. Jak přesně se tak stalo, se neví. Obecně se ale tuší, že domestikace je jakousi obousměrkou – nejde jenom o to, že lidé zbičovali psy k poslušnosti; psi se také museli do nějaké míry chtít přizpůsobit. Nakonec tomu můžeme spíše říkat symbióza. Prapůvodní psi, tedy vlci, získali z podřízení se lidem stabilní zdroj potravy i ochrany a jejich potomky dnes můžeme najít na každém z kontinentů! Z hlediska všech norem šíření druhu psi své (dnes stále divoce žijící) vlčí příbuzné dalece předstihli. Až by se při vztahu psů k lidem dalo spekulovat o tom, kdo využívá koho.

Jenže vlci chodili (a lovili) na Zemi po miliony let. Za cca. 30 tisíc let o domestikace se psí/vlčí mozek nezmění jen tak. Psi tedy stále dávají zřetel hlavně na ty známky chování, které byly validní pro svět vlků – čili jaký má někdo postoj těla, jaké vydává zvuky, jak páchne. Pro vlky je váš výraz na tváři (člověka i jiného psa) jenom kusem zbytečných mimických svalů, které se mu  přinejlepším budou rychle trávit.

Přesto je o to úžasnější, že psi se za pouhých třicet milénií naučili přeorientovat původní nastavení své percepce do zcela nové úlohy! Naznačuje to opět fantastickou flexibilitu evoluce a mechanismů, které u živočichů diriguje!

Jak již bylo zmíněno, studie měřila jen reakce mozku, ne chování. Samozřejmě víme, že když potkáme našeho hafana po celém dni, tak je nadšenější než dítě o Vánocích. S porcí závěrečné nadsázky platí, že možná i psí neschopnost číst v naších tvářích jim tohle nadšení z Homo sapiens nakonec dodává!

[Martin Lukáč, LL]

Možná psům pomáhá i to, že stárnout jinak než my…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama