TLDR: Podrobné zkoumání ohlodaných kostí naznačuje, že žirafy a řada dalších kopytníků svou stravu zpestřují kostmi a další živočišnou stravou. Studie tuna.

“Proč žrát mrtvou zvěř?”

Procházíte se žhavou zimbabwskou savanou. Blížíte se ke kostře pakoně. Pravděpodobně ho ulovil místní leopard. Ke kostem se blíží mrchožrout. Prohrabuje kosti, jednu z nich nebere do tlamy a zvedne do výše pěti metrů. Výtečnou lopatku neohlodává šakal ani sup. S labužnickým pohledem ji žvýká žirafa.

Žraní živočichů je jednoduše efektivnější. Živočišná tkáň je narvaná proteiny, tuky, cukry a dalšími látkami. Stačí spořádat menší objem hmoty, aby byl konzument nasycen. Některé esenciální minerální látky, jako je fosfor nebo vápník, jsou v kostech, rozích nebo parozích velmi hojné. Nastavovat to veganskou stravou tak není tolik efektivní…

Neřešíme teď takové drobnosti, jako je negativní vliv přemíry masa a tuku. To by mělo trápit spíše déle žijící tvory, kterým nehrozí každý den smrt hladem nebo jiným dravcem…

Bavíme se teď čistě o energetickém přínosu živočišných šmaků, jako je maso nebo kostní dřeň. To je taky důvod, proč vidíte flákající se leopardy, ale kopytníci se většinu dne pasou. Méně výživné zeleně musí zvíře prostě zfutrovat víc.

“Tak proč nejsou všichni masožraví?”

Většině druhů (vyjma podivných vyplešatělých primátů) si nestačí zajít pár set metrů do samoobsluhy, případně si párkrát kliknout na chytrou obrazovku a nechat si potravu dopravit. Naopak musí vynakládat poměrně hodně zdrojů, aby něco ukořistili.

A sehnat dobroty, které utíkají nebo se dokonce brání, je o dost větší otrava než jen žvýkat ze země trčící listy.

Masožravci se taky musí potýkat s bakteriemi ze zkaženého masa, případně se zraněním tlamy úlomkem kosti. Jde tak o klasickou evoluční hru něco za něco. Stojí tahle rizika za takovéhle stravovací návyky? Masožravcům samozřejmě. Některým býložravcům, zdá se, taky.

“Máme kašlat na kytky a ládovat se jen zvířaty?”

Aplikovat stravovací návyky masožravců i býložravců na nás je hodně hovězí nápad. Argumenty pro debatu zda jíst potraviny živočišného původu, nebo být striktním veganem tu nehledejme.

“Za nás býložravci žrali býlí!”

Znamená to, že masožravci budou furt žrát maso a býložravci kytky? Ne! Jak už to v biologii bývá, většina věcí má výjimky. Psi žerou trávu na dobré trávení, sysli hmyz a hraboše, zajíci zblajznou v podstatě cokoli, na co narazí.

Studie z roku 2013 podrobně popisuje masožravé choutky žiraf a dalších kopytníků v Zimbabwe, Austrálii a washingtonské zoo.

“Nedělá to třeba jen jeden ujetý Hannibal Lecter s kopýtky?”

Chrissina Burke a Gary Haynes se jali zkoumat kosti pakoně po tom, co si je vzala do parády žirafa. Kosti pravděpodobně v savaně ležely až rok před tím, než byla žirafa při žvýkání přistižena v roce 1978.

Kousance na pakoní lopatce porovnali s dalšími kostmi z různých částí světa. Zkoumali ty, které vykazovaly ohlodávání a žvýkání býložravými čelistmi. Podrobně popsali otisky zubů na kostech, a identifikovali další (převážně) býložravce, kteří rádi kosti.

Konkrétně šlo o velbloudy, tury a dikobrazy. Odkazují se také na studie dalších kopytníků, jako jsou sobi, losi, ovce a mnoho dalších. I moje žena byla na ranči svědkem toho, jak kůň

sežral kolemjdoucí kuřátko. Ojedinělý případ sám o sobě příliš o ničem nevypovídá. V kontextu množství pozorování a publikovaných důkazů už nám může trochu změnit pohled na ty mírumilovné tvory s kopýtky.

Zase je fakt, že kopytníci začínají budit respekt sami od sebe, pokud je vidíte z menší vzdálenosti než z kolem louky jedoucího auta.

“Takže tu budou běhat masožravé žirafy? Nebo proč to řešit?”

Žirafy lovící nebohé lidi na balkonech asi jen tak neuvidíme (ale pokud se zde najde filmový tvůrce s ambicemi točit béčkové či céčkové filmy, chopte se prosím tohoto námětu).

Nebavíme se tady o striktním posunu kopytníků k masité stravě. Už jen to, že se takto chovají kopytníci z různých koutů světa svědčí o tom, že nejde o reakci na změnu prostředí, ale spíše o obecné přilepšení k rostlinné stravě.

Kromě nového vhledu do etologie kopytníků tento článek otištěný v časopise Journal of Archaeological Science pomůže logicky… archeologům.

Na takto podrobném základě (alespoň dle mé soukromé interpretace) můžou stavět výzkumy zkamenělých kostí. Tedy buď určit, jestli a jaký býložravec kost ohlodal nebo předpovědět, jak mohly vypadat kosti a čelisti dosud třeba neznámého kopytníka.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]