TLDR: Úbytek rozpuštěného kyslíku v oceánech i sladkých vodách se blíží nebezpečné hranici a může zasáhnout ekosystémy, rybolov i klima. Víc hir.
Vzhledem k tomu, že Pacifik je aktuálně díky jevu El Niño ještě teplejší než obvykle, a není jasné, jak dlouho bude místní teplíčko pokračovat, začínají se oceánologové a biologové potit nejen ze samotných zvýšených teplot…
Když se mekotá o oteplování oceánů, obvykle slyšíme o teplotě, hladině moře nebo korálech. Jenže teplejší voda má ještě jeden problémek – udrží míň kyslíku. A pro život, možná jste o tom slyšeli, je kyslík trošku důležitá sranda!
„Proč teplá voda ztrácí kyslík?“
Odpovědí je obyčejná fyzika hned několika jevů. Čím je voda teplejší, tím hůř se v ní kyslík rozpouští, to zaprvý. Oteplování zároveň zvyšuje stratifikaci oceánu – vrstvy vody se méně promíchávají, takže kyslík z atmosféry a povrchových vrstev hůř proniká do hloubky. A do toho se přidává eutrofizace v pobřežních a sladkovodních systémech – víc živin, víc řas, víc rozkladu, víc spotřeby kyslíku.
Zdroj: Vlastní
Podle studií přitom oceány od 60. let globálně ztratily asi 2 % kyslíku. To zprvu nezní dramaticky, dokud si neuvědomíme, že nejde o rovnoměrný kosmetický úbytek. Lokálně může kyslík klesat výrazně víc – to vytváří mrtvé zóny, hromadné úhyny ryb, menší habitat, horší růst, problémy s rozmnožováním a vyšší náchylnost k nemocem…
„Jak si stojíme ve srovnání s minulýma vymíráníma?“
No, to současné zatím nedošlo naplnění. Dnešní úbytek kyslíku v oceánech proto zatím rozsahem nedosahuje nejhorších anoxických krizí z minulých velkých vymírání, ale jeho tempo je na geologické poměry extrémně rychlé…
Znatelný globální pokles vidíme už během několika dekád, zatímco podobné dávné změny se často rozjížděly po tisíce až desítky tisíc let. U oteplování je srovnání ještě ostřejší – současná změna patří k nejrychlejším známým. Nejde tedy o to, že by oceány zítra „přestaly dýchat“, ale že míříme po trajektorii, která je pro ekosystémy nebezpečně rychlá.
Důležitý je navíc ten lokální efekt. U konce triasu tak třeba globální rozsah extrémně odkysličených vod mohl už být podobný dnešku. To znamená, že nemusíme čekat na „celý oceán bez kyslíku“, aby to začalo vážně bolet ekosystémy
Oceán je obří. 2 % z globální zásoby kyslíku nejsou 2 %z akvárka, ale změna v systému, který pokrývá většinu planety a drží při životě potravní sítě, rybolov i část klimatické stability. Je to navíc o to výraznější, pokud by trend měl pokračovat další staletí.
Deoxygenace oceánů během minulých velkých vymírání zabíraly typicky desítky tisíc let – v tomto ohledu jsme tedy na podobné trajektorii jako jiná, ehm, velká vymírání, ale výrazně rychleji!
„Aha, takže sbohem a šáteček?“
Nevím, kdybych věděl, asi bych šel dělat preperství namísto popularizace. Navzdory tomu, že kvaltujeme velmi rychle do záhuby, dnešní situace není jednoduchá kopie minulosti. Tehdejší oceány, kontinenty, klima i biosféra vypadaly jinak. A budoucnost se (pokud nebudeme zabíhat k teorii kvantové vlny) ještě nestala.„Aha, takže sbohem a šáteček?“Nevím, kdybych věděl, asi bych šel dělat preperství namísto popularizace. Navzdory tomu, že kvaltujeme velmi rychle do záhuby, dnešní situace není jednoduchá kopie minulosti. Tehdejší oceány, kontinenty, klima i biosféra vypadaly jinak. A budoucnost se (pokud nebudeme zabíhat k teorii kvantové vlny) ještě nestala.
Nicméně je objektivní fakt, že teplejší svět, méně kyslíku ve vodě, rozšíření prostředí, kde se větším živočichům žije dost mizerně, nejsou prostě prospěšné pro fungování biosféry. Další pokles a šíření mrtvých zón postupně bude osudný pro vícero organismů v jezerech, ústích řek, pobřežních vodách nebo pomalu větraných hloubkách, kde nemají vždycky únikovou cestu. Život ve vodě totiž nejsou jen ryby – ty se možou přesouvat, pokud mají kam. Korýši, měkkýši, larvy a bentické organismy to mají horší.
A i když kyslík neklesne na úplnou nulu, nižší koncentrace může znamenat pomalejší růst, horší reprodukci, slabší zrak, větší stres a větší náchylnost k chorobám. Teplo také nemusí úplně mega svědčit fytoplanktonu, který kyslík produkuje…
Fytoplankton, kyslík, oceány. Zdroj: Dwayne Johnson
„Kdy poznáme, že se to horší víc?“
Autoři navrhují, aby se i nynější ztráta rozpuštěného kyslíku zařadila do rámce planetárních mezí. Ten popisuje procesy, které drží Zemi ve stabilním a obyvatelném stavu pro stávajícídruhy.
Jistě, za milion let po nás Zemi může znovu úspěšně osídlit třeba rasa inteligentních korel, lépe přizpůsobená novým podmínkám. Ale bylo by asi optimální se scénáři, který způsobí kolaps současného ekosystému vyhnout, poněvadž i my jsme součást současného ekosystému!
A zatímco my se furt dohadujeme, jestli je to dobře, špatně nebo jestli se to vůbec děje, fčil už je podle citovaného rámce překročeno sedm z devíti mezí…
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
Mohlo by vás dále zajímat:
Žirafy i další kopytníci si rádi pošmáknou na kostech 10. srpna 2026 TLDR: Podrobné zkoumání ohlodaných kostí naznačuje, že žirafy a řada dalších kopytníků svou stravu zpestřují kostmi a další živočišnou stravou.…
Evoluce má bias na mládí – stáří reflektuje hůře 13. července 2026 TLDR: Evoluční teorie „selection shadow“ vysvětluje, proč se škodlivé mutace a biologické náklady často projeví až ve stáří, kdy už…
Masožravka zavírá past díky změknutí buněčných stěn 29. června 2026 TLDR: Konečně rozlousknuto, jak rostlina mucholapka louská mušky. Past se nespouští přesunem vody, ale rychlým změknutím buněčných stěn, které uvolní…
