TLDR: Pohyb zřejmě spouští skrytý mechanismus očisty mozku od odpadních látek, ukázala studie na hlodavcích a počítačových simulacích. Studie tady.

Asi jen málokdo by se hádal o tom, že pohyb není zdraví prospěšný – doporučovaných 150 minut středně náročné fyzické aktivity týdně ale přesto velká část populace neumí zvládnout časově či fyzicky…

Nyní je může namotivovat další výzkum, který ukázal dosud přehlíženou a nedostatečně prozkoumanou roli pohybu ve spuštění jednoho z procesů mozkové očisty od odpadních látek.

„V mozku jsou odpadní látky?“

Jako v jiných aktivních orgánech, i v našem mozku se v průběhu dne hromadí řada odpadních produktů – patří sem třeba proteiny jako beta-amyloid a tau, spojované s Alzheimerovou chorobou, nebo adenosin, metabolická látka podílející se na pocitu únavy a spánkovém tlaku. Čištění od nich za normálních podmínek probíhá zejména během spánku, přičemž významnou roli v něm hraje tzv. glymfatický systém – zjednodušeně řečeno „úklidová služba“ mozku, která využívá proudění mozkomíšního moku

Nyní ale na základě studia myší i provedených simulací vypíchli vědátoři z Pensylvánské státní univerzity nový mechanismus aktivovaný i během bdění. Jakousi hydraulickou pumpu může aktivovat pohyb břišních svalů, jejichž vliv se podle studie může propsat až do mozku.

„Jak to funguje?“

Když se břišní svaly stahují, zvyšují tlak v břišní dutině a ten se může přes žilní systém propojený s páteřním kanálem přenést až k mozku – je to vlastně trochu jako v hydraulickém systému. Proces v součtu vyvíjí mechanický tlak, který mozek jemně rozhýbe v lebce – a tím může přispět i k pohybu tekutin a odplavování látek, ke kterému jinak majoritně dochází až v noci. Jde tedy furt o významný náznak toho, že dění v našem mozku a ve zbytku těla není tak oddělené, jak by mnozí čekali.

Zajímavé je, že během spánku proudí mozkomíšní mok jiným směrem: ze subarachnoidálního prostoru se dostává do mozkové tkáně. Dosud nebylo jasné, proč se tok tekutin mezi spánkem a bděním tak výrazně liší – totok výzkum nabízí jedno možné vysvětlení…

„Třeba se to u myší liší od lidí…“

Třeba jo, a před absolutním zobecňováním zjištění u zvířecích modelů vůči lidem je třeba být opatrný. Zároveň ale výzkum na hlodavcích neprobíhá jenom tak ze srandy, ale protože analogický výzkum u lidí je složitý – a pro obecné mechanismy tak jsou jiní biočichové stále užitečný nástroj.

Zároveň lze na myšácích provádět věci, které by u lidí nikdy neprošly – jako například vytvoření okénka v lebce, aby bylo možné pozorovat, co se uvnitř děje. Vědátoři skrze tahle okénka šmírovali mozky živých myší a pomocí vysokorychlostní dvoufotonové mikroskopie pořizovali detailní snímky toho, co se uvnitř děje.

„Co přesně tam viděli?“

Když myšky chodily na běžeckých pásech s hlavou v klidu, autoři vyloženě viděli, jak se jejich mozky posouvají bezprostředně po břišní kontrakci, která nastává těsně předtím, než myš udělá krok. Lehkým tlakem na břicha anestetizovaných myší následně také potvrdili, že právě zvýšený břišní tlak může být příčinou posunu mozku.

Mozek se přitom začal vracet do své výchozí polohy ihned po uvolnění břišního tlaku. To naznačuje, že břišní tlak může rychle a významně měnit polohu mozku uvnitř lebky. Možná se s našimi mozky děje něco podobného, když se zvedáme z gauče nebo se otáčíme v jógové pozici – ale na kratší časové škále a zatím bez přímého důkazu u lidí.

„No a jak je to významný?“

To nevíme. Ale následné simulace odhalily, že jemné pohyby mozku vyvolané napnutím břišních svalů by mohly stačit k tomu, aby pomáhaly vytlačovat tekutinu z mozkové tkáně ven do vrstvy mezi mozkem a lebkou, známé jako subarachnoidální prostor.

Samože, není jasné, jak významné je tohle odplavení vůči jiným procesům čištění mozku – přesto se zdá, že pohyb skutečně může pročistit hlavu, a to nejenom metaforicky!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]