TLDR: Nový „sladký protein“ sweelin je nejen extrémně sladký, ale v malé klinické studii nezvedal glukózu ani inzulín podobně jako běžný cukr. Víc hir.
Všichni mají rádi sladkosti – ale zároveň s náma sladkosti dělají i řadu nepěkných věcí, zvyšují riziko diabetu a dalších nechutností.
Protože lidi jsou primitivní opice, které mají při pohledu na cukr problém se držet stranou, hledají se sladidla umělá, která by podobně nežádoucí efekty neměla…
„Však sladidla už jsou, a je to hnus!“
Už dnes samože nějaké máme, které často mají nula kalorií, ale to ještě neznamená nula účinků na tělo, viz třeba klasifikace arpartamu jako možného karcinogenu při nadměrném dlouhodobém užívání. Téma stran sladidel je složitější, ale lze říct, že právě kvůli diskutabilním efektům těch známých vědci i firmy hledají alternativy, které by chutnaly sladce, ale metabolicky se nechovaly jako cukrová atomovka!
Biotechnologická firma Amai Proteins fčil vyvinula sladidlo sweelin – upravený sladký protein inspirovaný tropickou serendipity berry ze západní a střední Afriky.
Podle tvrzení firmy a publikovaných dat je asi 3500x sladší než sacharóza, takže třeba do jedné porce ledového čaje stačí jen jednotky miligramů prášku.
„Jak je to možný?“
Sweelin není klasická malá molekula jako sacharin nebo aspartam, ale protein. Sladké proteiny v přírodě existují – třeba thaumatin, brazzein nebo monellin – ale často mají praktické problémy s výrobou, stabilitou, chutí nebo cenou. Amai se snaží tyhle potíže obejít proteinovým inženýrstvím – vzít přírodní inspiraci, upravit ji, vyrábět ji mikrobiálně a udělat z ní použitelnější potravinářskou surovinu.
V malé dvojitě zaslepené randomizované klinické studii se sledovalo 19 účastníků. Po nápoji se sweelinem vědci měřili glukózu, inzulín a GLP-1 po dobu 120 minut a srovnávali výsledek se stevií a dextrózou, tedy cukrem použitým jako metabolicky výživný kontrolní kopanec. Mno a sweelin se choval podobně jako stevie. Celková glukózová odpověď byla 31× nižší než u dextrózy a inzulínová odpověď 81× nižší. Autoři také uvádějí, že sweelin nezvyšoval aktivní GLP-1.
To je přesně ten typ výsledku, který zní jako sladké bez cukrové kocoviny!
Postupné změny hladin glukózy (A) a inzulínu (B) po požití testovaných nápojů. Zdroj: Lifshitz et al., Food Chemistry, 2026
„Znamená to bezpečné sladké pro všechny?“
Pokud se vám začínají sbíhat sliny, bude dobré je zatím polknout. Studie byla malá, krátká afinancovaná firmou, která sladidlo vyvíjí – a i kdyby stejný efekt měl sweelin na milionu lidí, zbývá ještě velmi dlouhá cesta, než se může sladidlo stát skutečně použitelné i v potravinářství.
K tomu musí totiž být nejen sladké a bezpečné, ale taky přežít kyselost nápojů, skladování, teplo, recepturu, pachuť, kombinace s jinými látkami a zároveň nestát majlant na zajištění toho všeho.
Podle firmy sweelin umožnil v některých aplikacích snížit cukr až o 70 % bez zásadní ztráty chuti, ale i to bude chtít nezávislé ověření mimo firemní panely.
„Není prostě lepší nežrat nebo žrát normální cukr?“
Určitě ano – ale bohužel takhle věci nefungujou. Stejně tak je lepší nechlastast chlast nebo nekouřit cíga – ale lidi to stejně dělaj, protože nám to dělá radost. Často teda hlavně kvůli tomu, že jsme se na tom stali biologicky závislí… Ale v tom je vlastně i jádro pudla.
Stejně jako je rozdíl mezi dvojkou vína jednou za týden (ano, za týden!) a dvěma lahvema po večeři, je rozdíl mezi cukrovinkou jednou za pár dní vs. sušenkama ke snídani, kokinu po obědem, dezertu po svačině a nanukem před večeří – den co den. Spousta lidí si umí udržet odstup, spousta lidí ale ne – stresu v moderní civilizaci není málo, svodů hodně, a to sebou nese touhu po jiném řešení než jen asketismu. Protože ten prostě na populaci majoritně nefunguje, jelikož nejsme stroje bez emocí.
Ono nakonec není racionální ani společensky (nechceme mít významné segmenty populace nezdravé/závislé, protože to zatěžuje nakonec všecky) ani ekonomicky (spousta lidí si koupí cukrovinku, která bude marginálně zdravější, ergo je výhodné je vyvíjet, vyrábět a prodávat) nechat vše jen na individuální vůli či její absenci.
Jestli oním sladkým grálem bude sweelin, teprve uvidíme – ale je na něm rozhodně znát, že hlad po řešení existuje. Ergo si troufnu říct, že je jen otázkou času a šikovnosti, než se přiblížíme zdravějšímu oblbováku našich sladkých chuťových pohárků, než jaké máme dnes!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
