TLDR: Britské válečné příděly cukru byly zajímavý experiment – děti, které při něm měly po prvních 1000 dnů života omezený cukr, měly v dospělosti i nižší výskyt rakoviny. Víc hir.

S tím, jak se světová válka možná chystá na comeback tour, se hodí si zvednout náladu aspoň jejími minulými pozitivnějšími hity – třeba přídělovým systémem a jeho vlivem na zdraví!

Ve Velké Británii během druhé světové války a po ní platily přísné potravinové příděly – distribuce na příděl neplatila pro všecky potraviny, ale obecně pro ty dražší a chutnější ano. A to vytvořilo zajímavý experiment stran stravování, který může mít vliv i na… zdravování!

„To není slovo.“

Ale mohlo by být! Respektive – vyloženě se to nabízí při pohledu na výsledky srovnávačky! Každopádně – cukr byl v Británii druhé světové kontrolovanou komoditou a v regulích se uvolnil náhle až v září 1953, kdy jeho spotřeba se tehdy rychle zhruba zdvojnásobila. To vytvořilo přirozené srovnání mezi dětmi narozenými těsně před a těsně po konci omezení…

Vědátoři tak v nedávném výzkumu analyzovali data 64 761 lidí z UK Biobank narozených mezi lety 1951 a 1956. Zaměřili se na prvních 1000 dnů života – tedy období od početí do zhruba dvou let věku, kdy se nastavuje metabolismus, imunitní systém i chuťové preference.

„Jak velké rozdíly vyšly?“

Mno, rozdíly byly dost výrazné – lidi vystavení v dětství cukrovým přídělům měli v dospělosti nižší riziko rakoviny jater a intrahepatálních žlučových cest o 69 %, prostaty o 52 %, plic o 41 %, konečníku o 40 % a prsu o 36 %. Měli také delší telomery, což odpovídalo asi o 2,2 roku nižšímu biologickému stárnutí.

To jsou čísla, která už nejdou jen tak mávnout rukou (do misky se sušenkama). Zároveň je dobré říct, že jde o relativní rizika. Když se riziko nějakého nádoru sníží o 50 %, neznamená to, že polovina lidí byla zachráněna před rakovinou. Znamená to, že ve sledované skupině byl výskyt oproti jiné skupině výrazně nižší. Což je pořád hodně zajímavé – jen méně vhodné pro hysterický titulek „cukr zabíjí v dospělosti každé druhé dítě“…

„Proč by raný cukr mohl vadit?“

Jedna možnost je metabolická. Vysoký příjem cukru v raném vývoji může ovlivňovat inzulinovou signalizaci, ukládání tuku, zánětlivé dráhy, játra a celkový metabolický profil. A metabolismus není od rakoviny oddělený svět. Chronický zánět, obezita, inzulinová rezistence a některé hormonální změny mohou u řady nádorů zvyšovat riziko.

Druhá možnost je behaviorální. A co je možná nejzajímavější – rozdíly v chování přetrvaly. Lidi z přídělových ročníků i o dekády později jedli méně cukru, menší porce a pestřejší stravu. Takže nejde jen o metabolickou stopu, ale možná i o chuťovou výchovu těla.

„Je to jen o cukru?“

Jako obvykle – je to korelace, vlivů mohlo být víc včetně větší poválečné střídmosti, než jen sladkosti. Přídělový systém neomezoval jen cukrovinky – měnil dostupnost potravin, kuchyňské návyky, rodinný režim i sociální prostředí. Lidé narození těsně před a po roce 1953 se mohli lišit i v dalších věcech, které se těžko dokonale odfiltrují.

Přesto – výsledky jsou natolik silné, že bude na místě řešit, co přesně byl jejich důvod. Snad nám tak další zkoumání přinese nějaké sladké zjištění z hlediska našeho zdraví. Nebo, nedej bohům, se díky nové světové vojně rovnou dočkáme i nechtěného opakování celého přídělového experimentu!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]