TLDR: Geneticky upravená ledvina z prasete jménem Wilma fungovala u 66letého muže rekordních 271 dní. Nešlo o trvalou náhradu, ale o most při čekání na lidský transplantát. Víc hir.
Jsou tomu už čtyři roky, co se lidi dočkali prvního moderního transplantátu od geneticky upravených prasat – a situace s těmito tzv. xenotransplantáty se za tu dobu nevyvíjela úplně růžově!
Navzdory pozitivním prvotním zkazkám, že pacienti modifikované zvířecí orgány hned neodmítli, totiž první příjemci přesto do pár týdnů až pár měsíců předčasně odcházeli do Valhally. Což je zjevně poněkud suboptimální dlouhodobá vyhlídka…
Možná, že se však letos začala situace vyvíjet k lepšímu!
„Proč je to tak těžké?“
Jak už to bývá, ukázalo se, že věci jsou složitější, než bychom doufali. Prasečí orgán není jen náhradní díl z biologického regálu. Navzdory genetickým úpravám, které mají zlepšit jeho přijetí (resp. spíše neodmítnutí) lidskou imunitou, jde furt o kus cizí flákoty v těle pacienta – která může přenášet nejen proteiny spouštějící imunitní reakci, ale i patogeny spouštějící totéž.
Prvním příjemcům tak byly zřejmě osudné prasečí viry přenášené i s orgánem, avšak i po snahách se jich zbavit, se životnost příjemců nějak zásadně neprodlužovala. Až teprve v posledním roce už došlo snad na významnější průlom, kdy orgány dostali někteří pacienti dočasně při čekání na plnokrevné lidské orgány. A nyní máme nejdelší z nich i Tima Andrewse!
„Co se povedlo u Tima Andrewse?“
Tenhle pán měl na konci roku 2024 konečné stadium selhání ledvin kvůli diabetu 2. typu. Šance, že do pěti let dostane lidskou ledvinu, byla jen 9 %, zatímco riziko úmrtí nebo vyřazení z čekací listiny přesahovalo 40 %. Američtí chirurgové z Mass General Brigham mu proto v lednu 2025 transplantovali ledvinu z miniaturního yucatánského prasete Wilma. To předtím prošlo 69 genetickými úpravami – část měla snížit riziko přenosu prasečích virů, část měla udělat orgán snesitelnější pro lidský imunitní systém.
Fčil publikovaný výzkum ukazuje, že ledvina fungovala devět měsíců, což je nejdelší zdokumentované přežití prasečí ledviny u žijícího člověka bez dialýzy! Andrews mezitím mohl zase vařit, vysávat a chodit na dlouhé procházky se psem. Pak se však v cévách prasečí ledviny objevilo poškození, orgán začal selhávat a musel ven. I tak to je u pacientů, kteří se na čekací listině mohou zhoršit nebo zemřít, dost zásadní rozdíl.
Vlastní/OpenAI
„A pomohlo mu to?“
Asi jo, poněvadž neumřel. V znovu jeho těle lékaři nenašli prasečí viry ani jiné prasečí patogeny – a xenotransplantace zřejmě nezkomplikovala následnou lidskou transplantaci. Po několika měsících na dialýze Andrews dostal lidskou ledvinu, která během šestiměsíčního sledování fungovala dobře.
Pořád jde o jediného pacienta bez kontrolní skupiny a s extrémně specializovanou péčí. Ale jako proof of concept je to velký posun kupředu! Pomalučku, bolestivě a s mnoha „ale“ se tak prasečí orgány metamorfují v něco praktického, co může začít zachraňovat životy.
Zatím úplně nevypadá, že xenotransplantáty budou náhradní díly z regálu – mohly by ale v dohledné době snad již koupit čas lidem, kteří by se lidského orgánu jinak nedočkali. Třeba pacientům s nízkou šancí na kompatibilní lidskou ledvinu, s vysokým rizikem úmrtí na čekací listině nebo těm, kterým dialýza dlouhodobě devastuje cévy, srdce a kvalitu života.
„A co širší dopad?“
Ledviny jsou pro xenotransplantace lákavé mimo jiné proto, že když selžou, existuje návrat na dialýzu. U srdce je podobný experiment mnohem tvrdší hra vabank. Proto může být prasečí ledvina dobrý první klinický prostor, kde se postupně zjistí, jaké genetické úpravy jsou potřeba, jaká imunosuprese funguje a jak dlouho dokáže orgán přežít v reálném pacientovi.
Arewsův případ tedy není konec čekacích listin. Je to první opravdu slušný most přes propast. Most, který se nakonec musel zavřít, ale vydržel dost dlouho na to, aby člověka dostal na druhou stranu.
A časem třeba dokáží xenotransplantáty i mnohem, mnohem víc!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
