TLDR: Vydejte se spolu se mnou do dávných časů, o nichž se v dějepise příliš nemluví…

Otcové zakladatelé

Krátké shrnutí pro případ, že jste se nechtěli stát otroky honu za tituly a vypadli ze základky už v pátí třídě: dynastie Přemyslovců vládla českým zemím od 9. století do počátku 14. století. Ve své době patřili k nejvýznamnějším dynastiím v Evropě a za jejich vlády vznikl silný a nezávislý český stát – jak o něm lze alespoň nazpět mluvit.

Navzdory mnoha pěkným kostelům, hradům a dalším srandám, které nám dali, je ale nezpochybnitelnou – a často nepříliš známou – historickou skutečností, že Přemyslovci byli předními středověkými exportéry otroků. Otroci byli pro Přemyslovce dokonce nejdůležitější zdroj přijmů a na obchodu s nimi defacto vybudovali českej stát.

Otroctví vydělávalo 10x více než daně, mnohem víc než ostatní zdejší žádané komodity jako vosk nebo koně. Přemyslovci byli zejména v Arábii doslova proslulí jako otrokářská dynastie. Otroci byli zdroj skvělé pracovní síly… Ale měli i jiné využití. Nejoblíbenější otroci byli ve věku 12–20 let. Čím mladší, tím dražší…

Nejčastěji udávaná cena otroka v 10. století na trhu v Praze = 300 denárů. To byl ekvivalent dnešních 750 000 korun. Během vlády Boleslava I. přitom bylo takto pochytáno a prodáno 30 až 35 000 lidí.

Export a import

Kde naši předkové otroky brali? Lovili se často pohani při výbojných výpravách – a když už nebylo pohany kde brát, začali se v rámci „daňové povinnosti“ chytat křesťani na vlastním území. Sv. Václav, patron českých zemí, byl samozřejmě také otrokář.

Pokud se dočtete, že vykupoval otroky, je to překroucená informace založená a na popisu jediný události, kdy nechal na trhu koupit několik chlapců, protože chyběli křtěnci na obřad. Nedělal to z altruismu. Celá praktika byla natolik rozšířená, že anglická slova otrok („slave“) a Slovan („slav“) mají stejný etymologický původ!

Ani lidé ale nejsou nevyčerpatelný zdroj, a se zvyšujícím se šířením křesťanství bylo v dostupné vzdálenosti stále méně pohanů, které bylo možné chytat a prodávat. Zotročování křesťanů se však stávalo stále méně a méně populární zejména u církve – a tak praktika otroctví nakonec opuštěna a oficiálně zakázána.

Ve střední Evropě bylo otroctví nakonec oficiálně zakázáno v průběhu 15. století. Samozřejmě, stále existovali „polovičtí otroci“ ve formě nevolníků, a otrokářství se postupně přeorientovalo na jiná, mimoevropská území. Ale to už je jiný, a svého druhu známější příběh.

Nešlo jen o Přemyslovce

Je třeba poznamenat, že otroctví a obchod s otroky v Evropě v období středověku existovaly i mimo české země. Otroctví bylo založeno především na zotročování válečných zajatců a obchod s otroky umožňovaly trhy ve velkých městech. Přemyslovská dynastie nebyla ničím výjimečná, a tradičně lze říct, že byla produktem své doby a kontextu.

Přesto je zajímavé, že její byznysová stránka zůstává dodnes u mnoha Čechů velkou neznámou. Důvodem je velmi pravděpodobně přeskakování „nepohodlných“ historických skutečností při běžné výuce vlastních dějin. Třeba maďarský dějepis také rád přeskakuje skutečnost, že Maďaři byli reálnou verzí Dothraků, Britové zase marginalizují kolonialismus atakdále…

Je ale otázkou, jestli nejsme už dost dospělí na to, abychom si připustili, že naši předci nebyli absolutní suprmirkodušínové – a jestli by nestálo za úvahu zakomponovat do výuky dějin nejenom ty pozitivní reprezentace, ale i reprezentace… odlišného druhu. 

[se svolením využito částí a výzkumu Milana Martince]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]