TLDR: Nový model ukazuje, že riziko horka pro starší lidi bylo podceňované. Dřívější studie často vycházely z mladých zdravých dospělých, jenže důchodce bez klimatizace bude trpět víc. Studie tuna.

Mám tu jednu relativně dobrou zprávu – pro lidi z Evropy – a zároveň objektivně jednu špatnou – pro ty mimo ni! Zdá se totiž, že tu sice bude hic – ale proti tomu, jak pro zranitelné lidi stoupnou teploty ve zbytku světa, budou místní poměry tak trochu jako v lednici…

„Kdo jsou ti zranitelní lidé?“

Vědátoři ze Stanfordu se v nové práci podívali na to, jak často může klimatická změna dostat teploty a vlhkost nad mez, kterou lidské tělo zvládne kompenzovat. Nově přitom zahrnuli právě data z experimentů u lidí nad 60 let, kteří jsou k horku citlivější – z povahy stárnutí se méně potí, často mají slabší srdce a víc chronických nemocí…

Výsledek je příjemný asi jako nefunkční klíma v červencových hicech – při oteplení o 1,5 °C by 22 % lidí nad 60 let po celém světě zažilo aspoň měsíc ročně v nebezpečném horku. To, logicky, zvyšuje jejich náchylnost na předčasný odchod do Valhally!

„Co znamená to nebezpečné horko?“

Autoři pracují s hranicí, kdy kombinace teploty a vlhkosti překročí schopnost těla udržet tepelnou rovnováhu. Člověk se může potit, schovávat do stínu a funět jak lokomotiva, ale když je vzduch moc horký a vlhký, odpařování potu jako metoda termoregulace nefunguje dost dobře. Tělo se pak začne přehřívat. A u starších lidí ta hranice leží níž než u mladých zdravých dospělých, takže dosavadní odhady mohly riziko dost podstřelovat.

Mno a podle modelů každý další stupeň oteplení by přitom znamenal zhruba další miliardu lidí vystavenou přibližně dalšímu měsíci vedra a vlhkosti za hranicí tolerance! Přesněji tedy ne nutně 4 krát 168 hodin – autoři mluví o extra 180 hodinách tohoto horka ročně. To zjevně není totéž jako kalendářní měsíc, ale v reálném roce se tahle doba může skládat z opakovaných vln a horkých nocí, kdy mez tabulkově klesne, ale v praxi nedá tělu ani tak mnoho odpočinku. Proto zjednodušeně a popularizačně: až měsíc.

„Kde to bude nejhorší?“

Při oteplení o 3 °C by starší lidé v nejpostiženějších regionech – hlavně v jižní Asii a Perském zálivu – mohli čelit nebezpečnému horku ve dne i v noci až tři měsíce v roce bez reálné přestávky. Nejhůř na tom budou země s chudobou a slabým přístupem k chlazení, třeba Indie, Pákistán, Bangladéš, Myanmar nebo Niger…

V mnoha oblastech nejde jen o vyšší odpolední maxima, ale o kombinaci horka a vlhkosti, která nepoleví ani v noci. A noc je přitom pro tělo zásadní – má to být čas, kdy se organismus konečně ochladí a srdce si trochu odpočine. Když se neochladí ani v noci, vedro se mění z nepříjemné epizody na obléhací válku.

„Tak lidi budou míň chodit ven, no…“

I když si úmrtí z horka často spojujeme s venkovním prostředím, většina těhle exitů z horka se ve skutečnosti odehrává mezi čtyřma stěnama. Takže změna klimatu neznamená jenom radu, ať lidi nesportujou ve dvě odpol, to samože platí furt a je to logický – pro postižené oblasti se ale bude muset stát nutností vybudování klimatizací, chladicích center, izolací, větší rozšíření zeleně a další srandy!

Evropany může uklidnit, že v našich poměrech je mapka i při černějších scénářích nad 3 °C – a ty jsou vzhledem k současnému kurzu „boje“ se změnou klimatu skoro už zaručené – relativně dobrá. Aspoň tedy ve srovnání se zbytkem světa – vlny veder tu budou i nadále, jen nebudou tak vražedné jako jinde. Jak si tuhle skutečnost vyloží miliardy lidí jižněji od nás, je nicméně už i pro lidi z chladnějších míst méně povzbudivé…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]