TLDR: Archeologové v mexické Tule objevili předaztécký oltář momoztli se čtyřmi lebkami, kostmi a obětinami; nález může souviset s rituální obětí. Studie tuna.

Předkolumbovské civilizace rozhodně nemají pověst bojovníků za lidská práva – ačkoliv vysmívání se jim za jejich hobby lidských obětí je samože taky poněkud krátkozraké, uvážíme-li, že nemlich stejné praktiky o staletí dřív páchali i Evropané, Egypťané a další cháska…

Dlouhý seznam původních amerických obětin je i tak nyní o něco delší – při záchranném archeologickém výzkumu před stavbou železnice v Mexiku se pár metrů pod zemí objevil momoztli alias malý rituální oltář, kde se pokládaly obětiny božstvům nebo předkům. Jenže tenhle oltář v bývalé metropoli Toltéků Tula ukrýval bonus!

„Co je ten momoztli?“

Momoztli byl v mezoamerickém prostředí menší oltář nebo rituální platforma. Nemuselo jít automaticky o místo krvavé scény jak z traileru na Apocalypto 2: Jateční Boogaloo. Takové objekty mohly sloužit k ukládání obětin, komunikaci s božstvy, předky, ochraně prostoru nebo posvěcení důležitého místa. Jenže v tomhle případě se k oltáři přidala výbava, která působí o dost méně jako klidná duchovní meditačka…

Archeologové u něj našli obsidiánové čepele, keramiku… a taky lidské ostatky. Postupně se ukázaly čtyři lebky, z nichž jedna byla stále spojena s krčními obratli. To je důležité, poněvadž pokud by se hlava oddělila až po smrti přirozeným rozkladem, vypadalo by to jinak. Vědátoři proto zkoumají možnost, že šlo o dekapitaci…

„Proč je lebka s obratli podezřelá?“

Když se tělo rozkládá přirozeně, jednotlivé části skeletu se oddělují postupně podle měkkých tkání, prostředí, času a manipulace s tělem. Lebka stále spojená s krčními obratli proto může naznačovat, že hlava byla oddělena nebo uložena jako celek poměrně brzy po smrti. Neznamená to samo o sobě stoprocentní „usekli mu hlavu“, ale je to přesně ten typ detailu, kvůli kterému archeologové nasadí výraz „počkáme na analýzu řezných stop“.

A do toho zapadají i obsidiánové čepele. Obsidián byl ve středním Mexiku extrémně cenný a praktický materiál – ostrý, tvrdý, symbolicky významný a pro řezné nástroje velmi účinný. Pokud se na kostech najdou stopy po takových čepelích, bude interpretace rituálního zacházení s těly zase o kus silnější.

„Kde přesně se to našlo?“

Oltář je předběžně datován do období 950 až 1100 našeho letopočtu, tedy do toltécké fáze města Tollan. Fanoušci Hvězdné brány fčil zbystřili – ano, ti eticky povýšení paznechti s iontovými kanóny byli paradoxně inspirováni Toltéky. Kolem oltáře se našly zdi a podlahy, takže mohl stát uprostřed dvora v elitním obytném nebo administrativním komplexu. Nešlo tedy nejspíš o náhodný odpadní kout smrti, ale o místo s rituálním významem!

Tula, respektive Tollan-Xicocotitlan, patřila mezi důležitá centra postklasické Mezoameriky. Toltékové později silně ovlivnili aztéckou představu o dávné prestiži, moci a kulturní „vznešenosti“. A právě proto je podobný nález zajímavý – ukazuje, že rituální práce s lidskými ostatky nebyla až aztécké finální DLC mezoamerických dějin, ale měla hlubší kořeny v předchozích mocenských a náboženských strukturách.

„Je to jasný důkaz lidské oběti?“

Kosti se budou dál zkoumat na řezné stopy, zejména po obsidiánových nebo pazourkových nožích, které by mohly potvrdit dál, že nejde o náhodné kolemjdoucí. Už fčil ale nález připomíná, že předaztécké Mexiko mělo komplexní lore kolem rituálního zabíjení dávno předtím, než si dějiny zjednodušeně ukázaly hlavně na Aztéky…

Samože, platí rovněž, že historie nedá se narvat do jednoduché kolonky „barbaři“ nebo „vznešená civilizace“. Toltékové stavěli města, tvořili umění, obchodovali, organizovali společnost – a zároveň zřejmě pracovali s lidskými ostatky, možná i ještě v živé fázi, způsoby, ze kterých dnešní člověk trochu ublinkne. Nakonec ale je možná právě to spojuje s námi víc, než bychom chtěli – každá civilizace umí páchat zlo i dobro, a mnohé naše dnešní zvyky a praktiky možná budou za 900 let připadat podobně bizarní komukoliv, kdo přijde po nás…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]