TLDR: Archeologové popsali neolitické kamenné kresby lovců-sběračů Arábie 12 000 let nazpět. Vrhají alespoň trochu světla na zapomenuté obyvatele tehdejší zelenější Arabie. Studie tuna.

Reálně neznáme, kolik historických kultur – či chcete-li civilizací – vlastně neznáme! Nemyslím to konspiratoricky – pokud jste v prehistorii vytvořili relativně pokročilejší vesnici, ale neměli jste písmo a neměli jste pořádné navazující potomky, mohl váš odkaz zavát písek času. Doslova!

A právě takový příklad se teď zjevně našel: v severní Arábii objevili archeologové stovky rytin a reliéfů starých přes 12 000 let, vytvořených v době, kdy Sahara a Arabský poloostrov ještě nebyly pouště, ale vlhké savany plné travin, jezer a zvířat…

„To jsme doteď neznali?”

Mno, to, že ve zdejších končinách žili lidé již takto dávno, bylo samože vědě známo. Nejstarší lidské fosílie známé z Arábie mají na tachometru zhruba 80 000 let. A předpokládá se, zdejší končiny dlouho obývali lovci-sběrači, než před cca. 6000 došlo na přerod v nomádské pastevce. Už jsme se tu před pár lety bavili i o následných megalitech, které jejich potomci budovali.

Ale 12 000 let zpátky krajinu obývali ještě lovci-sběrači, a o jejich kultuře si toho můžeme povětšinou jenom domýšlet. Nyní popsané rytiny těchto lidí zobrazují zvířata v nadživotní velikosti – především velbloudy, gazely a pratury – a podle výzkumníků zřejmě sloužily nejen jako umělecké vyjádření, ale i jako forma symbolické komunikace mezi skupinami.

Objev přišel z lokality Al Ha’it (dříve Fadak) a širšího regionu Al-Jawf, kde archeologové zkoumali tzv. „panely s velbloudy“ – skalní rytiny vytesané do čtyřicetimetrových stěn. Tyto výjevy jsou tak precizní a monumentální, že badatelé je označili za „Monu Lisu doby ledové“: díla, která překračují pouhou dekoraci a ukazují na vědomý vztah mezi uměním, prostorem a identitou.

„Jak to tam tehdy vypadalo?”

Nepředstavujte si Arábii jako dnes – v dané éře byla zarostlá savanami a příjemným klimatem. Zatímco Evropani si stále hráli s kameny, místní Prarabové lezli po čtyřicetimetrových skalách, aby do nich vytesali životní velikosti velbloudů, gazel a praturů!

Podle analýzy eroze a izotopového datování se ukazuje, že rytiny vznikly kolem 10 000 př. n. l., tedy v době, kdy v Levantu teprve vznikaly první usedlejší komunity. Nálezy pigmentů, mušlových ozdob a nástrojů vyrobených z materiálů dovezených z Levantu či Mezopotámie naznačují, že tito lidé měli kontakty s širším světem – formu „prehistorických sociálních sítí“, které umožňovaly výměnu materiálů, nápadů i stylů.

Zdá se rovněž, že tahle dávná komunita se objevila po skončení suché doby ledové, když se do původní pouště vrátila voda – a s ní život i umění – než se o tisíce let později poušť zase vrátila. Archeologové proto region označují za „ztracené oázy kultury“, které se vynořovaly a mizely podle klimatických cyklů. Právě střídání vlhka a sucha mohlo fungovat jako přirozený reset, který zničil většinu stop po tehdejších lidech…

„Jací ti lidi asi byli?”

Byť technicky stále žili v éře před oficiálním vznikem civilizace, zjevně i tito lidé byli kreativní, majetničtí – a schopní riskovat život kvůli estetice a/nebo podpisům do šutráků. Dá se říct, že se od nás zase tolik nelišili…

A to je na celé věci nejzajímavější: tato kultura – často označovaná jako „neolitická revoluce Arabie“ – zřejmě existovala paralelně s raným zemědělstvím v Mezopotámii, ale bez psané kultury zmizela z dějin. Nové nálezy tak mění pohled na Arábii: z prázdné pouště se stává kolébka zapomenuté epochy, kde už dávno před pyramidami vznikaly velkolepé projevy lidské tvořivosti.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]