TLDR: Trio márnic z let 450 až 900 našeho letopočtu si postupně „předávalo pochodeň“ v tom, jak je jejich komunita využívala k pohřebním praktikám. Ukazují posun od pohřbů žehem k pohřbům uložením do země. Studie tuna.

Všichni mají rádi rabování hrobek – tím spíše fanoušci středověkých nájezdníků! I když si však vikingy dnes představujete nejspíše jako takové středověké motorkáře, reální Seveřané byli nejenom barvitější (metaforicky i doslova) skupinou, ale také měli některé překvapivé zvyky. Spíše než slavný vikinský pohřeb žehem na plovoucí lodi, pro který nemáme moc důkazy, se Seveřaně pohřbívali pěkně do hlíny – byť občas v pohřební lodi (zasypané tou hlínou do mohyly).

Že však i loď byla zřejmě typicky nadbytečná, ukazují nedávné objevy ve středním Norsku, které ukázaly tři unikátní pohřební domy z doby železné a vikinské, datované do období mezi lety 500 a 950 n. l.,

Hurá do Valhaly

Pohřební domy alias márnice, objevené ve vesnici Vinjeøra při vykopávkách kvůli zdejší stavbě silnice v letech 2019-2020, byly součástí předkřesťanského pohřebiště. Lokalita zahrnovala také zploštělé pohřební mohyly. Nicméně žádná z márnic nebyla určena jako místo trvalé hrobky – což je odlišuje od jiných, celkem podobných staveb nalezených po celé Skandinávii, jako jsou zmíněné pohřební (trvale zasypané) lodě.

Vědátoři Raymond Sauvage (ideální jméno pro archeologa pohanů!) a Richard Macphail byli prý zpočátku překvapení absencí trvalých hrobů nebo pohřbených jedinců v těchto domech. Přítomnost dveří a vchodů naznačovala, že stavby byly určeny pro opakované návštěvy živých (u mrtvých, ne naopak). Ušlapaná půda u vchodů, které byly nízké a ke vstupu, do nich bylo třeba se krčit.

Márnice pocházejí z různých období v rámci doby železné a vikingské, a ukazují přitom, jak se měnily zvyky…

Do jaké doby spadáme?

Obecně platí, že většina seveřanských pohřbů významnějších reků nezahrnovala zapálení lodi a její vypuštění na moře. Namísto toho obvykle vznikala pohřební místa ve tvaru lodi označená kameny. Tyto mohyly se nacházejí v Dánsku, Švédsku a Norsku. Ke spálení těla však obvykle docházelo a bylo důležité z duchovního hlediska.

Podobné zvyky ale nemusely být univerzální u širší populace (tolik mohyl zase neznáme), a jak už to u zvyků chodí, mohly se významně měnit v průběhu času. To právě reflektují i nyní popsané márnice. První byla postavena mezi lety 450 a 600 n. l., tedy v období, kdy byla dominantní pohřební praxí kremace.

Druhá stavba, datovaná do let 600 až 800 n. l., se shoduje s přechodem k inhumaci neboli pohřbívání neporušeného těla. Třetí a poslední stavba byla postavena mezi lety 800 a 950 n. l., kdy inhumace plně nahradila kremaci jako preferovaný způsob pohřbívání.

Předpokládá se přitom, že uložení do země (inhumace) byla typickým pohřbem pro běžnou populaci (protože je nejsnazší/nejlevnější obv), proměna tak ukazuje i na možné širší sociální změny. Existují samože stále mnohé neznámé (tři márnice nejsou vše od Dánska po Norsko) i známé regionální proměnné (zobecňujeme půl tisíce let obrovského regionu na jednu konkrétní osadu), jejich existenci je tradičně nutno mít na paměti!

Každá márnice se nicméně používala zhruba 100-200 let, což naznačuje setrvalý význam a kontinuitu toho, jak si předávaly pochodeň (metaforicky a vlastně mnohdy také doslova), že zůstaly důležitou součástí pohřebních rituálů.

Výzkum pokračuje

Nojo, ale k čemu ty baráky teda byly, když to nebyly hrobky a lidi byli uloženi do země/spáleni? Šlo nejspíše doslova o… márnice! Zřejmě byly místem rozloučení a/nebo uctívání předků na pohřebišti, a udržovat tak stabilní rituální tradici po generace.

I když uvnitř nebyly nalezeny žádné mrtvol, našly se úlomky kostí koní (nejspíše obětního datu), hroty šípů a hřebíky, které účel dokreslují. Doklady o pálení na jiných zvířecích kostech naznačují, že byly vařeny, pravděpodobně jako součást pohřebních hostin sdílených s mrtvými.

Konstrukce márnic, připomínající soudobá obydlí, naznačuje také víru, že zemřelí nadále „žili“ v pohřebních mohylách. To už se ale samože pouštíme na tenký led interpretací, k nimž nám jsou lepším vodítkem spíše psané prameny.

Jak jsem už ale naznačil, tři márnice navíc nejsou koncem zkoumání severských pohřebních kratochvílí. Budoucí studie by se mohly zaměřit na interiéry těchto staveb a shromáždit lepší údaje o jejich využití. Nevyřešený je taky vztah mezi těmito márnicemi a okolními pohřebními mohylami. Překrývaly mohyly pohřební domy, nebo byly přistavěny později? Samé otázky – pro jejichž zodpovězení bude nutné vyrabovat ještě pěkný řádek hrobů, hrobek i márnic!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]