TLDR: Naleziště kostí mamut na daleké Sibiři ukázalo, že lidé je zde lovili nárazově v několika vlnách, zřejmě během svého trajdaní krajinou. Studie tuna.

Jenom máloco jitřilo představivost minulých generací tuzemských děcek jako lovci mamutů! Mohla za to samože především stejnojmenná knížka/film (#BartoškaFTW), o to paradoxnější však je, že detaily o tom, jak probíhala interakce mezi dávnými lidmi a dávnými mamuty, toho víme po čertech málo. Nová práce však naši představu o něco zostřila!

Tenkrát v pleistocénu

Dnes mamuti sice platí za vyhynulý druh, svého času se jim však notně dařilo. Mamutí populace doznaly, inu, mamutích rozměrů v pleistocénu před 2,58 miliony až 11 700 lety, což je jak vidno pořádné časové rozpětí. Se změnou klimatu se však jejich počty zmenšovaly a nakonec se mamuti odebrali do věčných pastvin, tedy až na izolované populace na dnešní Sibiři a Aljašce, které to doklepaly snad až do období před 4 000 lety.

Pralidé nám, bohužel, nezanechali písemnosti stopující jejich život po boku mamutů, zanechali nám však něco skoro stejně užitečného: jejich kostry. Ve východosibiřské Arktidě se podél ruské řeky Berelech rozkládá rozsáhlý „mamutí hřbitov„. Tisíce vypreparovaných kostí, které představují minimálně 156 jednotlivých mamutů, přitom leží poměrně blízko vedle dávného lidského sídliště!

Vědátoři Ruské akademie věd se proto ve své práci podívali na posouzení vztahu mezi „mamutím pohřebištěm“ a dávným sídlištěm – prostřednictvím opětovného zkoumání stratigrafických a paleogeografických údajů získaných během vykopávek v roce 2009 (proč další vykopávky neproběhly, si ještě řekneme na konci, to se nasmějete).

Lovci nejen mamutů

V první řadě platí, že dávní lidé neholdovali jenom mamutům. Vedle nich se na sídlišti také objevují pozůstatky pleistocenních zajíců, polárních lišek a vlků, stejně jako saze a uhlíky z ohnišť a opracované mamutí kly (jedním z nich je nedokončený vrhací oštěp).

Vědátoři se domnívají, že lidé vytvořili tyto nahromaděné kosti jako vedlejší produkt při výrobě technologie z mamutí slonoviny, zatímco zajíci mohli být vyhledáváni kvůli kožešině na výrobu zimního oblečení. Zdá se přitom, že pralidé přidávali kosti na hřbitov kosti již zbavené masa. Nejspíše přitom třídili kosti, takže na jejich odkladišti převážely jen méně cenné jako páteř, karpální („ruční“) a tarsální („chodidlové“) kosti.

Sezóna mamutů také nebyla každý rok, ale ne nutně kvůli mamutům samotným. Radiokarbonové datování ukázalo na tři vrcholy akumulace kostí – výkyvy v početnosti mamutů na „hřbitově“ naznačují, že lidské osídlení oblasti se mohlo v průběhu času také měnit (mohlo jít o časté obsazování, ale ne trvalé), což autoři práce připisují změnám prostředí v záplavové oblasti, umožňujícím vhodnost pro stavbu tábořišť!

Spolu s tím datování také ukázalo, že mamuti zde kráčeli a umírali ještě před příchodem lidí – a naopak lidí zde zůstali i poté, co hromadění mamutích ostatků před 11 800 lety pokleslo.

Odkaz lovců mamutů

Ony tři vrcholy hromadění kostí nemají jasné vysvětlení. Výzkumníci pracují se čtyřmi možnými hypotézami, tři z nich mají ale jako hlavního viníka „akumulace“ lidský lov, čtvrtý pak pracuje s tím, že koncentrace vznikla geologickými procesy například vlivem záplav. Jako nejvíce pravděpodobná se však jeví možnost, že na hromadné ukládání kostí docházelo vlivem lidského „hladu“ po mamutích produktech.

Kolik mamutů mohla komunita ročně ulovit, není nicméně jasné. Tuší se, že podobné pohřebiště mamutů z paleolitické lokality Yana, mohlo každý rok růst jenom o 1-2 mamuty. Zdá se, že v Berelech bylo lovení občas intenzivnější, občas žádné – nejspíše protože lidé zrovna trajdali někde jinde.

Paradoxně ani dnes přitom hlad po mamutech neustává – na místo se totiž vrhli moderní lovci slonoviny, kteří naleziště v uplynulých letech vyrabovali a znehodnotili jej tak pro další studium (asi znáte i z ruských reelsů na YT). Chce se nakonec dodat, že odkaz Lovců mamutů je u některých lidí živ až přespříliš!

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]