Rok ve vědě: Voda, voda, ve vesmíru je to samá voda

TLDR: Finišujeme na nový rok náš seriál toho, co nám přinesl uplynulý rok! A máme tu zlato! Nejvýznamnějším objevem roku byla nejspíše kosmická voda!

Přihořívá, hoří!

Zatímco rok 2019 jsem ze své osobní vůle vyhlásil za “rok biotisku”, rok 2020 ode mne dostane nálepku dočista jinou.

I když se totiž nabízejí také jiná témata, která tímto rokem tak trochu rezonovala, zdaleka největší a nejzajímavější vývoj dle mého nastal v planetologii, jmenovitě v luštění toho, kde se (nejen na Zemi) vzala tekutá voda! Dorazila přímo povodeň vodních studií!

Nejvýznamnější bylo zřejmě pozorování sondy OSIRIS-REx na asteroidu Bennu, titěrném balvanu o velikosti cca 500 metrů.

Vědátoři z NASA tu objevili pravděpodobné karbonátové (uhličitanové) žíly. Vtip je však v tom, že karbonát často vzniká z hydrotermálních systémů obsahujících vodu a oxid uhličitý! Jenže Bennu je tak malý, že tu voda nemá co dělat!

Pokud jde skutečně o karbonát (což snad více řeknou vzorky nejen z Bennu, ale i Ryugu, které se vrátily v prosinci 2020 na Zemi sonda japonská), naznačovalo by to, že materiál mohl vzniknout na čemsi, co mohlo disponovat po tisíce až miliony let (než to vyprchalo) vodním komponentem dokonce v kilometrových škálách.

Což může znamenat dvě věci: buďto mělo Bennu vodu, anebo Bennu vzniklo ze zbytků větší planety, která měla vodu (což by bylo méně šokantní řešení. Řešení zatím neznáme, ale vícero studií z roku 2020 naznačuje, že i první možnost není tak šílená, jak možná některým na první pohled připadá.

Takhle zřejmě vypadá vnitřek Pluta
Takhle by vnitřek Pluta mohl fakt vypadat. A asi nejen jeho… Zdroj: James Keanea

Teď ale přichází malý háček – nevíme zcela jistě, jestli oním objektem, kde vznikaly karbonátové žíly v šutrácích, byl dnešní Bennu. Tenhle asteroid totiž vznikl až z materiálu odštěpeného z většího mateřského tělesa. Nejspíše po nějaké srážce. Je možné, že ono mateřské těleso bylo obrovské, ale také že šlo o relativně malý asteroid.

Jenže Bennu není jediné, kde to v roce 2020 bublalo. Pluto, Mars, Ceres – to vše jsou objekty, u nichž studium v roce 2020 se stále vyšší pravděpodobností naznačilo přítomnost velkého množství vody. A občas i bahna

ěděli jste, že producent toho tuku se jmenuje KåKå? Ne? Tak teď už jo!
Zdroj: Public Domain, KåKå CZ s.r.o., Pixabay, vlastní

Vodní světy

Jasně, není to poprvé, co něco podobného slyšíme. Ale například u Pluta nová studie došla k tomu, že planetoid mohl disponovat vodou už od svého vzniku! Dosavadní teorie, zformulované po průletu sondy New Horizons z roku 2015, ale spíše čekaly, že Pluto rozmrzlo až díky rozpadu radioaktivních prvků. Jenže ono se namísto toho nyní zdá, že rozmrzat nemusel – nikdo totiž možná nezamrzlo.

Možná, že by snad všechny tělesa, malé i velké, mohly při svém vznikání zažít svou “vodní fázi”. Jenom někde vydržela déle, a někde kratší dobu…

Kráter Occator na Ceresu a jeho depozity naznačující podpovrchovou vodu. Zdroj: Nathues et al./Nature

Jak se totiž planetoidy zahušťují z prapůvodní zárodečné hmoty Sluneční soustavy, tření vyvolává teplo i sadu chemických reakcí. A jsou to právě tyto reakce, co závěrem nasimuloval japonský tým z analogu mezihvězdné hmoty – a ve svém simulovaném kousku hmoty z hvězd pozoroval nejenom vznikání kapiček tekuté vody… ale dokonce i kapiček látky podobné ropě!

Nic z toho, co nyní zaznělo, není zatím tesatelné do kamene. Vzorky z Bennu i Ryugu do toho ještě můžou hodit vidle, japonský experiment také není absolutní.

Zdá se však alespoň nyní být logické, že tekutá voda by mohla být zcela přirozeným, byť mnohdy jen dočasným komponentem vznikání planet.

A to ještě více vyvolává otázku, kde jsou tedy všichni ufoni…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama