Voda je ve vesmíru běžná! Zdá se, že je i na planetce Ceres

TLDR: Planetka Ceres z pásu asteroidů zřejmě pod svým povrchem hostí tekutou vodu. Mění to naší představu o tom, kde všude tekutá voda v kosmu může být. Sedmero studií o Ceresu zde.

Samá voda

Sluneční soustava je o něco vlhčí místo, než se včera zdálo. Rozsáhlý tým vědátorů, který studuje trpasličí planetu Ceres (největší hroudu v pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem), totiž oznámil, že pod jejím povrchem se nejspíše nachází tekutá voda.

Ceres se tak zařadil mezi jiné žhavé kandidáty, u kterých se čeká totéž: Mars, Europu, Enceladus či Pluto.

Na rozdíl od Země by podobné světy měly disponovat tekutou vodou v rozsáhlých rezervoárech pod povrchem, takže u žádného z kandidátů nejde o cosi, co již máme ověřeno! Nejrůznější radarová pozorování či dokonce výtrysky vody nad povrch však dávají poměrně přesvědčivé důkazy o procesech, které jsou naším očím prozatím ukryté.

Pojďme si tedy povědět víc o tom, jak proč si vědátoři myslí, že mezi podobné objekty patří i Ceres! Voda u něj totiž přispívá k argumentům, podle nichž je tekutá voda v kosmu nejspíše velmi běžný jev.

Mezinárodní parta vědců z NASA, amerického Lunar and Planetary Institute, německé univerzity v Münsteru i indického NISERu si posvítila na pozorování Ceresu sebraná mezi lety 2015 až 2018 americkou sondou Dawn.

O tom, že Ceres je kandidátem na moře, nejspíše neslyšíte poprvé. Už od okamžiku, kdy se k tomuhle světu v roce 2015 přiblížila právě Dawn, totiž víme o velmi zvláštním kusu terénu planetky – totiž velké zářivé „tečce“, která svítí do kosmického okolí!

Into 'The Expanse': Great Sci-Fi Doesn't Require A Good Hat, But ...
Cožeto?
Zdroj: Expanse/Amazon

Po (mokrých) stopách

Ačkoliv to na první pohled zní trochu jako sci-fi zápletky, onen zářivý bod v kráteru Ačkoliv to na první pohled Occator překvapivě nebyl ufounskou anomálií – ale obyčejnou „solí“. Respektive obrovským depozitem uhličitanu sodného, který vznikl jako směs sodíku, uhlíku a kyslíku velmi pravděpodobně při evaporaci slané vody.

Tolik se tuší už pár let. Ceres měl zřejmě tekuté podpovrchové jezero, které bylo slané jak Mrtvé moře – v minulosti ale do jezera (resp. terénu nad ním) možná bouchl nějaký asteroid a narazil do vrstvy ledu. Vlivem nárazu se jeho část roztavila, přičemž velká část vody (možná všechna?) vyvěrala na chladný, kosmický povrch.

Kráter Occator a jeho depozity. Zdroj: Nathues et al./Nature

Jelikož na povrchu Ceresu to žije asi jako na Měsíci (čili: skoro nijak), voda v podmínkách vnějších vesmíru velmi rychle vybublala, zanechávajíc za sebou typicky minerály v sobě obsažené. A jelikož ona voda byla zřejmě spíše solankou než čímsi, co vám teče z vodovodního kohoutku, zbyla primárně „sůl“.

Tahle teze o vodní katastrofě ale měla již během svého postulování pár let nazpět jednu zásadní trhlinu. Měření naznačovala, že slaný útvar na tváři Ceresu je velmi mladý, a vznikal navíc v různých obdobích. Část depozitů je stará 7,5 milionů let nazpět, část jen 2 miliony roků, část pak cca. 1 milion.

Uvážíme-li stáří Sluneční soustavy, které činí 4,5 miliardy let, byla by setsakra velká náhoda, kdyby byl depozit v kráteru Occator dílem impaktu. A byla by ještě větší, ba přímo astronomicky nepravděpodobná náhoda, kdyby se onen impakt opakoval znovu ve skoro stejném místě, anebo měl dozvuky miliony let po nárazu.

Věděli jste, že producent toho tuku se jmenuje KåKå? Ne? Tak teď už jo!
Zdroj: Public Domain, KåKå CZ s.r.o., Pixabay, vlastní

Velká bílá skvrna…

Bylo tak velmi pravděpodobné, že za moře tryskající nad povrchu Ceresu, si Ceres může do nějaké významné míry sám. Nebylo ale jasné, jak je to možné. Z jiných těles Sluneční soustavy včetně již zmíněných kandidátů známe sice kryovulkanismus, čili podzemní vodu tryskající na povrch – ale u Enceladu či Europy za ono tryskání může Jupiter a Saturn, respektive jejich zahřívání nitra obou měsíců.

Aby si různé objekty mohly udržet tekutou vodu, potřebují zdroj tepla. Země má aktivní jádro, protože má také určitou velikost – ale Ceres, Europa či Enceladus jsou velmi malé objekty. U dvou z nich ale slapové jevy plynných obrů v jejich sousedství ovlivňují procesy pod povrchem, a tak nitro Enceladu či Europy zahřívají. Jenže Ceres je v kosmickém prázdnu osamocený podobně jako Pluto.

I mimo hladní depozity se zdá, že Occator bublá životem. Aspoń teda tím metaforickým. Zdroj: NASA/JPL-Caltech/UCLA/MPS/DLR/IDA

Pak je tu ten led. I nová skupina prací furt soudí, že na prvotní vznik podpovrchového jezera došlo vlivem impaktu menšího asteroidu oněch 7,5 milionů let nazpět. V jeho důsledku ale zjevně na povrch nevybublala celá voda – a nitro Ceresu od té doby alespoň trochu žije novým, geologickým životem.

Co víc, skutečnost, že asteroid narazil do vrstvy ledu pod povrchem, velmi jasně naznačuje, že minimálně po vzniku Ceresu pod povrchem planetky existovala tekutá voda, která později zamrzla! Je ale rovněž možné, že voda byla pod povrchem Ceresu tekutá v menších dávkách i před impaktem před oněmi pár miliony lety…

Sečteno a podtrženo, jenom milion let nazpět (nově vytvořené?) byl Ceres aktivní projevy, které znamenají, že pod jeho lunární tváří se ukrývá vlhké nitro. A je pravděpodobné, že ono nitro je vlhké i dnes! Dost možná bylo přitom do nějaké míry vlhké i před víc jak 7,5 miliony let.

Jinými slovy, Ceres disponoval či možná stále disponuje vodou, ačkoliv je tak malý, že by vodu neměl být s to udržet v tekuté formě…

Země, Měsíc a Ceres co do velikostí. Zdroj: Wikipedia/CC

Změna zápletky!

Jedna z nových prací předpokládá podzemní moře leží cca. 40 kilometrů pod povrchem a je stovky kilometrů široké. To je rozhodně mnohem víc, než by se dalo čekat z impaktu, který vytvořil kráter Occator. Přesto je brzy tvrdit, co se v útrobách Ceresu vlastně děje. Na obzoru se však nabízí několik odpovědí.

Vzhledem k tomu, že také Pluto je velmi malé – a nová hypotéza (viz video níž) naznačuje, že voda u něj vznikla již v průběhu jeho formování na počátku Sluneční soustavy – je velmi dobře možné, že podpovrchová voda je cosi běžného. A i poměrně malá tělesa si dovedou podzemní tekuté moře udržet překvapivě dlouho po svém vzniku.

To by naznačovalo nejenom zcela nové poznání o formování planet(ek), ale i přineslo i vzrušující novinky pro astrobiology! Ještě zajímavější je fakt, že ačkoliv k Ceresu žádná sonda v dohledné době nepoletí, možná by mechanismy podzemních vod mohla rozkrýt sonda k jiným zmíněným světům disponujícím (zřejmě) podzemní vodou.

Klíčový průlom poznání u jiného z nich by nám moct říct mnoho nového o všech z nich. Ale o tom až někdy příště – a snad již brzy!

[Ladislav Loukota]

Nedávná hypotéza ohledně Pluta naznačuje, jak by podpovrchová moře mohla vznikat…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama