Pod povrchem Marsu se zřejmě nachází systém jezer

TLDR: Jsou tomu dva roky, co radar napověděl, že voda na Maru stále je! Pod terénem Marsu se totiž možná nachází podpovrchové jezero. Další ohledání nyní naznačuje, že vody by mohlo být víc, než jsme tehdy tušili. Studie tu.

Samá voda, samá voda…

Mezinárodní tým výzkumníků z většího množství radarových dat potvrdil dva roky starou studii, která odhalila, že by se pod povrchem Marsu mohla nacházet tekutá voda. Krom replikace starších závěrů navíc nový balík údajů naznačil, že by pod Marsem mohlo být jezer dokonce víc a společně vytvářet podzemní jezerní soustavu.

Další den, další voda ve vesmíru! Bývaly časy, kdy podobná odhalení byla významnou změnou zápletky o našich šancích v kosmu. Ale ty doby jsou fuč jak vaše první láska – dnes se již s vysokou pravděpodobností tuší, že tekutá voda si to šplouchá – no teda šplouchá, spíš se líně povaluje, protože se zpravidla nachází v podzemí – na deseti dalších tělesech Sluneční soustavy.

Mars však dlouho nestál po boku jiných mokrých kandidátů, jako je Europa, Enceladus, Dione, Ganymed, Pluto, Ceres, nebo další. Jeho povrchové rysy nám dlouho naznačovaly, že vodu v minulosti měl, ale dávno se, inu, vypařila! Nevidíme tu ani gejzíry nebo morfologii podobnou té od jiných ledových měsíců skrývající pod ledem kapalnou vodu. Alespoň tedy na první pohled – zatímco na Enceladu si totiž něčeho takového všimneme snáz, Mars by pro svou atmošku mohl vodu našim žíznivým očím schovat lépe

Když se tak dva roky nazpět vědátoři pochlubili tím, že radarová měření na Marsu naznačují přítomnost podzemního jezera, bylo to zároveň překvapení i nepřekvapení. Ano, u Marsu jsme to malinko nečekali – ale ano, po objevech jinde to vlastně dává logiku. Zlí jazykové však správně vypíchli, že data z Rudé planety nejsou úplně neprůstřelná. Studie byla vlastně postavena na použítí 29 měření z let 2012 až 2015, tedy relativně malého vzorku dat. A tak přišel čas ještě lépe verifikovat. A tím se dostáváme ke dnešku…

Věřte tomu nebo ne, ale tenhle obrázek byl kdysi APOD! Zdroj: Ellen Ropper/APOD/Public Domain

Hoří!

Nynější práce od týmu Sebastiana Emanuel Laury využívá mnohem vykrmenější porce údajů z celkem 134 pozorování sondy Mars Express od ESA, potažmo jejího radaru MARSIS. Data sahají jak k původnímu balíku až z roku 2012, tak i k novějším průzkumům z roku 2019. Průzkum jižního pólu Marsu ale naznačuje existenci celého systému jezer, což vlastně… opět dává setsakra smysl.

MARSIS šacuje Mars pomocí vln, které se různě odrážejí od různých materiálů na povrchu planety a pod povrchem. To dovoluje zhruba určit, od jakého matroše se odrážejí, a to včetně snahám o odhadnutí jeho tloušťky. Dá se tak s jistou pravděpodobností odhalit, jestli radar šmíruje hlínu, led nebo i tekutou vodu. Stejná technika se samozřejmě používá i na Zemi třeba k rámcovému hledání jezer pod ledovci. Hlubinná sonda, tedy kopání/vrtání do zeminy, je jistě přesnější, ale na tu si u Marsu budeme ještě muset posečkat.

Marťanští vědátoři identifikovali několik oblastí s vysokou odrazivostí, které podle nich naznačují právě útvary kapalné vody zachycené pod více než jedním kilometrem marťanského ledu.

A nejde o zrovna malou plochu. Jezera se rozkládají na asi 75 000 kilometrech čtverečních – což je přibližně jedna pětina Německa. Největší centrální jezero měří 30 kilometrů a je obklopeno třemi menšími jezery, z nichž každé je několik kilometrů široké.

Znamená ale také voda i šanci na život?

Identifikované terenní prvky ve starší práci. Zdroj: Utrecht University/ESA

Příliš mnoho Fridexu?

Šance jsou na první pohled vstřícné. Na Zemi víme, že život dovede přežít i v subglaciálních jezerech na místech, jako je Antarktida. Ale když dvě planety dělají stejná subglaciální jezera, nemusejí to být stejná subglaciální jezera.

Aby voda na Marsu vydržela tekutá, očekává se, že bude muset mít velkou příměs soli. Vlastně platí, že totéž se čeká i u jiných podpovrchových moři u dalších planetu, měsíců, plutoidů. Ale ačkoliv je sůl možná nad zlato, stejně jako u všeho jiného příliš mnoho soli nám známému životu spíš škodí…

Ačkoli tak hluboko pod povrchem může  z nitra Marsu stále salát určité množství tepla, samotné by asi nestačilo k roztání ledu ve vodu.

Ze Země víme, že jezera s obsahem solí asi pětkrát větším než mořská voda mohou ještě podporovat život. Ale když se přiblížíte dvacetinásobek, život prakticky zmizí

File:Jezero Vostok schema.GIF - Wikimedia Commons
Antarktické jezero Sputnik Vostok. Zdroj: Pesos/Wikipedia/CC BY

Voda na Marsu ještě nekončí…

„Ale než se dáme do všeobecného jásotu, měli bychom si uvědomit, že jsme existenci kapalné vody na Marsu zatím jednoznačně neprokázali. I když jsou tyto objevy velice nadějné, stále je to pouze jedna z možných interpretací radarových dat. Navíc řada vědců a vědkyň poukazuje na problém, kde se vzalo teplo potřebné pro udržení vody, byť i s příměsí solí, v kapalném stavu. Jak je to ve vědě obvyklé, čeká nás tak další mravenčí práce v hledání dalších důkazů, aby se podařilo tyhle nesmírně zajímavé poznatky potvrdit.“ Dodává mi k tomu planetolog Petr „Bahno na Marsu“ Brož z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

I pokud voda na Marsu ale je, je velkou otázkou, kolik soli se v marsovských jezerech nenachází. Odhalení zdejší koncentrace by nám přitom mohlo napovědět i to, jaké šance na život také u dalších podpovrchových těles.

Na vyřešení této otázky si ale ještě nějaký ten pátek počkat. Prozatím platí, že minimálně astronauti na Marsu se jednou z vody budou moc zřejmě nemálo radovat!

[Ladislav Loukota, Petr Brož]

Víc k vodě jinde taky tuna:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama