TLDR: Změna v genu/proteinu NOVA1 může hrát roli v lidské schopnosti produkovat složitější zvuky. Otestováno to bylo na myškách, teprve další studium ale řekne víc o možném vlivu. Studie tuna.

Co víme, člověk je objektivně kognitivně nejvyvinutější tvor planety – byť této skutečnosti občas mnozí zástupci Homo sapientů hážou mohutné klády pod hnáty! Což je jen napůl vtip – to, jak na nás lidé (ne)mluví, je trochu přeceňovaný indikátor inteligence. Pokud na vás profesor z jiného státu mluví jen lámaným jazykem, snadno si ho můžete splést s uklízečem!

Lidská řeč je naší nejreálnější superschopností – nějaké formy komunikace je schopno mnoho druhů, ale lidská řeč umožňuje předávat relativně komplexní informace úspornou formou. Původ lidské řeči zůstává přitom stále neznámý – dílčí odpovědí může být gen/protein NOVA1, který se zřejmě významně podepsal pod naší schopností (obvykle) vyluzovat složité zvuky…

„Jak může nějaký gen ovlivnit mluvení?“

Genová varianta NOVA1 označuje protein, který v mozku váže RNA, a o němž je známo, že má zásadní význam pro nervový vývoj. Jak moc velký, ale nebylo jasné. V nové studii vědátoři z Rockefellerovy univerzity vložili do myší „lidskou“ variantu genu s mutací I197V, v důsledku čehož se při jejich vzájemné volání změnila jejich vokalizace…

Všechna myší mláďata vydávají ultrazvukové pískání pro své matky a výzkumníci jazyka kategorizují různá pískání jako čtyři „písmena“ – S, D, U a M. Po editaci CRISPRem ale autoři zjistili, že myšky vyluzují zvuky pozměněné. Není sice jasné, zdali či jak to může jejich komunikaci vylepšovat, zároveň je ale nepravděpodobné, že by to mohlo mít efekt již během jedné generace.

„A to maj jenom lidi?“

Běžná varianta tohoto genu je rozšířená u mnoha druhů, u lidí se ale vyskytuje jedinečná forma charakterizovaná jedinou změnou aminokyseliny (z izoleucinu na valin v pozici 197 (I197V) v proteinovém řetězci). Gen, potažmo protein z něj vytvářený, je klíčový pro vývoj mozku a nervosvalovou kontrolu.

Tato konkrétní varianta se nevyskytovala ani u neandrtálců, ani u denisovanů – tedy u žádných archaických lidí, s nimiž se naši předkové pelešili. NOVA1 jistě není jediným „genem řeči“ – a je vlastně nesprávné ho takto i označovat. Celé, co dělá, je zřejmě jen dílčí vliv na naši schopnost mluvit. Obecně platí, že naše řečové vyluzování zvuků vzniká kombinací různých anatomických ústrojí, ale i mozkových procesů, za nimiž jaksi vždy stojí různé další geny…

„Jaké jsou jiné geny řeči?“

Jedním z předpokládaných genetických faktorů ovlivňujících jazyk je gen FOXP2, který kóduje transkripční faktor podílející se na raném vývoji mozku. Lidé s mutací tohoto genu vykazují závažné vady řeči, včetně neschopnosti koordinovat pohyby rtů a úst se zvukem. FOXP2 je stále považován za zásadní pro kontrolu motoriky řeči, zatímco NOVA1 ovlivňuje zpracování RNA v mozku a může ovlivňovat vokalizaci…

Teprve nynější studie však dala základy pro další studium možného vlivu NOVA1 a varianty I197V na naši evoluci. Nějakou formu komunikace jsme přitom velmi pravděpodobně měli poměrně dávno, a měli ji zřejmě i neandertálci – čili jediný gen zase tolik nezměnil. Možná, že to nepovede nikam – ale možná se jednou ukáže, že pomyšlení na řeč mohou mít mnohé jiné druhy, leč dílem osudu/nahodilosti pro to správné vyluzování zvuků máme „nástroje“ jenom my!

Ono „co víme“ je v úvodní větě o nejchytřejších tvorech planety klíčové – je dost dobře možné, že neznáme pravý rozsah inteligence mnoha jiných druhů, protože tyto jsou (jako onen přespolní profesor s lámaným jazykem) „uvězněné“ ve svých nedokonalých tělech neschopných nám akurátně vysvětlit své reálné možnosti a myšlenky…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]