TLDR: Ovce byly domestikovány už před více než 11 000 lety v oblasti dnešního Turecka. Genetické analýzy ukazují, že lidé začali cíleně šlechtit jejich stáda už před 8 000 lety. Studie tuna.

I když ovce dneska většina lidí potká leda tak u motorestu na D1, jejich odkaz stále přetrvává nejen v našich lednicích – kulturní relikty, jako „velikonoční beránek“, ukazují sáhodlouhý vliv oveček na náš svět. Ale… jak vlastně sáhodlouhodobě?

Na ovcích stojí do značné míry vzestup pasteveckých národů v euroasijských stepích a jejich šíření na západ před zhruba 5 000 lety možná podpořilo pastevectví ovcí a lidé využívající jejich mléko. Nedávná práce ale naznačila, že příběh toho, jak k sobě ovce a lidé našli cestu, sahá ještě dále do minulosti…

„Jak daleko musíme jít?“

Spoiler Alert: studie zjistila, že již před 8 000 lety zemědělci záměrně selektovali svá stáda – například na geny kódující barvu srsti. Ovce jsou pak podle autorů s lidským živobytím spjaty již více než 11 000 let!

Již lidem žijícím na pomezí lovců-sběračů a zemědělců musely být ovce užitečné. Kromě masa vedla jejich domestikace k tomu, že se lidé živili jejich mlékem bohatým na bílkoviny a oblékali se do teplých a voděodolných látek z jejich vlny. Ovce mohou přitom kráčet krajinou s lidmi mobilními, stejně jako se pást u políček lidí méně mobilních…

„Kde se to ale stalo poprvé?“

Nejspíše v Turecku! Vědátoři na zjištění usuzují na základě analýzy 118 genomů získaných z archeologických kostí, které se datují do 12. tisíciletí př. n. l. a sahají od Mongolska až po Irsko. Nejstarší ovčácká vesnice ve vzorku, Aşıklı Höyük ve středním Turecku, má genomy, které se zdají být předky pozdějších populací v širším regionu.

To potvrzuje hypotézu, podle níž za zrod ovcí může zřejmě zajetí divokých muflonů (původních nedomestikovaných předků ovcí) před více než 11 000 lety v západní části severního Úrodného půlměsíce.

„Jak se odtud ovce rozšířily dál?“

Již před oficiálním vznikem Civilizace ™ v Mezopotámii se ovce přirozeně šířily s migrující populací i jako vynález, který si mohly předávat mezi sebou populace starší. Souběžně s lidskými kulturními vlivy šířícími se z raných měst Mezopotámie se tak genomy ovcí v rámci Úrodného půlměsíce zhruba před 7 000 lety přesunuly na západ.

Druhým významným nakopnutím ovčí mánie byl vznik pasteveckých národů v euroasijských stepích a jejich šíření na západ před přibližně 5 000 lety. To změnilo jak složení lidských populací (podle některých studií původ britských národů tato migrační vlna změnila až z 90 %, vznikl při tom i indoevropský jazyk), tak dále rozšířilo i chov ovcí.

Bez nich by zřejmě byl význam pasteveckých národů i síla jejich migrace výrazně menší!

„To skoro nezní, jako by ovce byla zvíře…“

V tomto kontextu je na ovce nutno nahlížet nikoliv jako na rozmile ubečené zvíře, ale především technologický „vynález“. Například krávy nebyly domestikovány o mnoho později (zhruba před 10 500 lety), ale zároveň krávy vyžadují daleko větší „údržbu“ a zdroje. Skladnější ovce mají tudíž mnoho analogických užitečností s méně nevýhodami – ekonomický model mezi domestikovanými biočichy!

Migrace lidí i ovcí ze stepí do Evropy byla v době bronzové tak masivní, že ovlivnila populaci/genom až poloviny dnešních evropských ovcí – nešlo tedy o žádnou drobnost, ale přeměnu dosavadní podoby kontinentu! Potomci této migrace, mezi lidmi i mezi ovcemi, se navěky vepsali do krajiny – i do našich velikonočních tradic!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]