TLDR: Ve stojaté vodě může žít nebezpečný lidský patogen Legionella. Nová studie popisuje, jak se pomocí vyhýbání označkování proteinem ubiquitin umí vyhnout buněčné imunitě. Studie tuna.

Mysleli jste si, že vaše srazy po 20 jsou příšerný zážitek? Lze vzpomenout i na horší! Třeba na setkání amerických válečných veteránů ve Filadelfii v roce 1976 propukla záhadná nemoc podobná svými projevy silné chřipce. 182 lidí se nakazilo a 29 jí podlehlo. Podle organizace sdružující americké veterány – Americké Legie byla tato nová divnonemoc pojmenována legionářská.

Mikrobiologům ze CDC (Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí) se povedlo pomnožit ve svých laboratorních morčatech nově nalezenou bakterii a pojmenovali ji podle prvních známých nakažených hrdinů Legionella.  

Co že to je za moribundus?

Vědátorští detektivové ze CDC nejenže tak chytili na místě vraha s kouřící zbraní, (nebo lépe řečeno kouřícím bičíkem), ale také vyřešili případy záhadných zápalů plic v předchozích letech.

Spojujícím prvkem se ukázala být přítomnost nečištěné stojaté vody pod mezi 25 °C a 50 °C jako jsou bazény, výrobníky ledu, fontány nebo klimatizace, která dokáže bakterie spravedlivě podělit všem v budově přítomným. Jaký je ale přístup Legionelly k infekcím?

V našich buňkách se vyrábí fakt mrtě různých proteinů. Jedním ze způsobů, jak v nich nemít bordel buňky řeší tzv. ubiquitinací. Na konkrétní protein se přilepí malý protein ubiquitin fungující jako QR kód. Buněčná mašinerie tyto kódy načte a zjistí, co s tímto hezkým proteinem dál. Některý pokyn velí k aktivaci proteinu, jiné k jeho transportu a některé k jeho likvidaci.

Právě tohoto QR kódu umí ale využívat i Legionella…

Buňka vs Predátor

Ubiquitin jako polibek smrti umí naše buňky vlepit nejen svým vlastním nepotřebným proteinům, ale i bakteriím nebo protistům. Tyto vetřelce s novým terčem na zádech si pak najdou proteinové komplexy proteazomy, které vetřelce zneškodní a rozžvýkají až základní stavební proteinové kameny (aminokyseliny).

Ubiquitin by se lépe jmenoval spíše jako Datum spotřeby (s tím, že narušitelé ho mají okamžité!), ale jeho zvláštní název má kořeny ve vědeckém procesu. V 70. letech vědátoři našli protein, který byl v buňce prostě všude. Kvůli tehdejším limitovaným metodám věděli tužku, jaká je jeho funkce, tak ho nazvali podle cool znějícího slova „ubikvitní“ – všudypřítomný. Teď už o jeho funkcích nějaký šajn máme, ale už je pozdě na to měnit jméno, které si už generace vědátorů zapamatovaly.

Ale zpátky k naší (ne)milé bakterii. Legionella umí být dost nepříjemnou osinou v buňce, protože se naučila přechytračit fígl, kterým se naše buňky umí bránit parazitům. Když vleze do naší buňky, vytasí dva své proteiny – Sdc a SidE, které zabrání označkování Legionelly ubiquitinem a pažravý proteazom si musí nechat zajít chuť!

Nechat se sežrat? Ne, děkuji!

Legioella se pak v našich buňkách může vesele množit, dokud ji tedy nezlikvidují další formy naší imunity, pohotový lékař s balíčkem antibiotik nebo dokud svého hostitele nezabije.

Je to krásný příklad toho, jak funguje proces koevoluce. Jeden druh se snaží přečůrat druhého, zatímco ten druhý prvního – vlastně tak trochu jako na těch srazech po 20 letech… Navzájem se tedy nutí k neustálým modifikacím, což je jeden z důvodů, proč se můžeme kochat tak rozmanitou škálou živoucích potvor všech tvarů, barev, velikostí, chutí, hypoték, dětí & rozvodů!

[Filip Šlapal, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]