TLDR: Otisky nohou staré 23 000 let naznačují, že je vytvořili lidé v primitivních nazouvacích. Vznik obuvi by to posunulo tisíce let do minulosti. Studie hír.

Ať jste boháč nebo chuďas, skoro zcela jistě jste si dnes v nějaké fázi dne obouvali nějaké boty! Jasně, ani dnes nemají obuv všichni lidé na světě – zhruba 1 miliarda lidí, tedy přibližně osmina lidstva, dnes furt postrádá obuv zcela anebo používá její nepřiměřenou náhradu.

Boty jsou ale v přírodním světě něco zcela cizího, a po většinu dějin jsme se bez nich také obešli (doslova). Podle nové studie se to ale začalo měnit kdesi ve střední době kamenné před 75 000-150 000 lety…

Problémy s obuví

Kdy přesně vznikla obuv, obecně není jasné. Nejstarší známé boty v Evropě jsou staré 6 000 let. V jižní Africe zřejmě ještě před 2 000 lety lidé boty vůbec nenosili – celkově dává tak nějak logiku, že boty byly vynálezem spíše lidí v chladnějších zeměpisných podmínkách. Je ale dost dobře možné, že boty vznikly i dříve.

Jako předměty vytvořené ze živočišných materiálů se boty notoricky špatně zachovávají ve fosilním záznamu – takže reálně postrádáme náznaky důkazy pro to, jak ťapkali naši prapředci. Ledaže se poohlédneme po náznacích nepřímých – jak právě učinila nová práce vědátorů týmu Bernharda Zipfela z Institutu evolučních studií Wits!

Ten se namísto dokladů dávných bot rozhodl najít doklady dávných… stop! Ačkoliv otisky nohou se nám z prehistorie zachovávají také málokdy, pokud už se šlápota nějakého pračlověka otiskla do hornin a zatuhla tu, jde po hodnověrného, trvalejšího posla dějin, než jakým jsou boty z kůže/tkanin/dřeva!

A skutečně máme i některé dochované otisky nohou lidí z prehistorie až 23 tisíc let nazpět. Vědátoři se tak metaforicky i doslova vydali po stopách zanechaných dřeváky či jiným jejich dávným ekvivalentem.

Dávno, nebo dávněji?

Aby bylo jasno, i jiné práce v minulosti přišli s možností, že lidé starší doby kamenné už mohli něco mít na nohách. Schází však větší jistota. Doposud byly ale známé jenom čtyři lokality starší než 30 000 let, kde skrze otisky existuje podezření, že tu pralidé mohli mít nějaké bačkory – všechny jsou mimochodem ze západní Evropy. Patří mezi ně i jedno neandertálské naleziště. I

Zipfel, který je zároveň pediatrem, se domnívá, že možným typem tehdejší nošené obuvi byly v zásadě nazouváky či žabky. Ty však mohli potenciálně vyvinout i moderní lidé pohybující se sice v teplém, ale na omak nepříjemném prostředí – například v místech s častým výskytem šutráků. Jak ale záznamy otisků odhalit jako potenciálně podezřelé šlápoty prabotasek?

Skrze metody experimentální archeologie autoři práce vytvořili soudobé analogy toho, co mohli tak zhruba potenciálně postavit lidi v době kamenné. Následně chodili v různých podmínkách po plážích a zkoumali, jaké otisky tu zanechají. Tyto pak srovnávali s jinými skutečnými otisky, které se nám dochovaly z období 70 000 až 150 000 let nazpět.

A právě srovnáním modelů nových, moderních stop, po boku dávných otisků nalezených archeology vědátoři odhalili trojici dalších lokalit, kde možná potenciálně teoreticky mohli lidé nosit nazouváky již v době kamenné!

Nic není jisté

Nicméně, i vědátoři za touto studií připouštějí, že jde o důkaz vlažnější než v kuchyni zapomenutý čaj. Zároveň jde však pořád o jedinou metodu, která dává smysl – můžeme hledat dávné botky, které se někde mohly omylem zachovat, ale to je jako sázet si v tipáči. Možná se to povede, a možná nám zbudou jenom oči pro pláč…

Otisky dávných nohou jsou naproti tomu poměrně jasný indikátor toho, že tudy prošli lidé – a pokud otisky působí spíše jako dílo podrážek nežli dílo holých nožek, pak je bůh pravděpodobnosti nakloněn docela jasným směrem. Bez stroje času vždy platí, že jasné závěry studium naší minulosti nikdy nedá – to ale neznamená, že některé scénáře nejsou reálnější víc nežli jiné, žejo.

Pokud pralidé skutečně nosili nějaké nazouváky již v období před 75 000-150 000 lety, ukazuje nám to na fascinující schopnost adaptace a rozvíjející se kognitivní schopnosti! I když na to dnes při zavazování svých bot moc nemyslíme, jde o malý zázrak evoluce! Žádný jiný druh biočichů si aktivně nevytváří podobnou ochranu svých masitých, potenciálně krácejících končetin – a s novými objevy je možno, že v tom některé lidské skupiny byly o dost napřed nežli mnohé jiné… tak nějak o krok blíže realitě!

[Ladislav Loukota, PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink hír.