TLDR: Nový výzkum ukazuje, že khipus nevyráběla jen incká elita – do výroby se zapojili i lidé z nižších vrstev, což naznačuje širší použití tohoto unikátního systému. Studie tuna.

Matematika je matkou věd – ale i ona má za sebou dlouhou evoluci! Naše dnešní číslice nám nespadly zhůry, ale trvalo dlouhé pilování, než jsme na ně přišli & přešli! Systém uchovávání informací pak nutně i zpětně ovlivňuje společnost – jen si zkuste představit, jak by vypadala vaše výplatní páska v římských číslicích…

Vcelku unikátní systém počítání/uchovávání „dat“ měli také Inkové. Nový výzkum rozplétá doslova vlas po vlasu mýtus, že složité uzlové záznamníky – známé jako khipu(s) – mohli vyrábět jen incké elity!

„Kdo to byli Inkové?“

Inkové žili podél tichomořského pobřeží Jižní Ameriky přibližně v 15. až 16. století n. l., než jim vidle do vládnutí hodil příchod invazních druhů z východu (jakýchsi… Evropanů). Stejně jako ostatní andské národy používali Inkové k počítání khipus – složitý systém provázků a uzlů sloužící k zaznamenávání & uchovávání informací. Nepředstavujte si to jako počítání na prstech – khipus je cosi jako složitější abakus alias počítadlo…

Protože však Inkové měli tu drzost zkolabovat, než vše mohli zdokumentovat týmy National Geographic, víme o jejich éře také jenom kusé informace. Navzdory nedávným pokrokům v našem porozumění andským khipusům vědci vědí jen málo o specialistech, kteří incké khipusy vytvářeli. Khipy třeba byly pohřbívány spolu se svými majiteli, když zemřeli. Bohužel však hroby, kde odborníci objevili mnoho inckých khipu, byly v minulosti vypleněny…

Většinu toho, co víme, tak čerpáme ze španělské koloniální éry – její zkazky tvrdily, že khipus mohli vyrábět pouze muži z incké elity. A kdo jsme my, abychom se s conquistadory hádali! Hádat se s nimi však chce nová studie publikovaná v Science Advances, která zkoumala primární šňůru khipu z pozdního 15. století, jež byla vyrobena z lidských vlasů…

„Kdo ze souboje se Španěly vyšel vítězně?“

Inu, vědátoři, samozřejmě – conquistadoři jsou totiž už nějaká čtyři století po smrti… Každopádně, argumenty autorů výzkumu zní jasně: podle analýzy vlasů osoba, která vlasy do khipu zapletla, byla stravována způsobem typickým pro prostý lid. To naznačuje, že tento nástroj používalo více lidí, než se dosud předpokládalo…

Díky nedávným pokrokům v elementární analýze – hmotnostní spektrometrii izotopových poměrů – mohli provést simultánní měření uhlíku (C), dusíku (N) a síry (S) z jediného vzorku vlasů KH0631. Odhalilo, že daný jedinec konzumoval stravu typickou pro nízké vrstvy obyvatelstva. To přinejmenším znamená, že na výrobě khipů se podílely jiné než bohaté vrstvy Inků.

Konkrétně daná osoba jedla místo masa a kukuřice, které byly typickou stravou incké elity, hlízy a zeleninu. Přístup vědců také odhalil, že tento specialista na khipu, neboli khipukamayuqs, pravděpodobně žil v oblasti dnešního jižního Peru nebo severního Chile.

„No, tak ten khipus byl jen vytvořen z vlasů nějakého nuzáka pro nějakého boháče…“

Jasně, to je taky možné vysvětlení – jako obvykle si musíme holt hodně domýšlet, stroj času nemáme. Nicméně, autoři argumentují, že pokud by khipus byly výhradně „elitou ovládané záznamy“, čekali bychom, že i jejich výroba zůstane v rukou vyšší vrstvy nebo specializovaných písařů s elitním zázemím. To, že materiál nese stopu „obyčejného“ původu, naznačuje širší kulturní zázemí systému. Ale ano — úplně to nevylučuje možnost, že elita pak khipus převzala a používala majoritně.

Existuje navíc ještě jeden argument pro širší používání khipů – technika se nepoužívala jenom v éře Inků, ale i v 19. a 20. století, kdy je (do příchodu modernějších vynálezů) vytvářeli a používali „obyčejní lidé“, jako byli rolníci, zemědělští dělníci a venkovské ženy. Navíc to podporuje nedávný výzkum i záznamy Felipeho Guamána Pomy de Ayala, inckého šlechtice a kronikáře ze 16. století, že ženy v Incké říši také vyráběly khipus!

Nejspíše tím tak před pěti staletími nemusel zemáky počítat každý vidlák v Horní Dolní – ale zároveň po novém objevu koncept khipů jako výlučného nástroje elity… o něco víc visí na vlásku.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]