TLDR: Jižně od Grónska se nachází jediná větší oblast světových oceánů, která se navzdory globálnímu oteplování ochlazuje. Studie tuna, inspirace tuna.

Na konci šesté třídy jsem dostal spešl ocenění, které si máma potom zarámovala, za prezentaci o ekologii, která podle mojí třídní „hluboce překračovalo formou i obsahem učivo druhého stupně“. V praxi jsem toho dosáhl jen tím, že jsem opsal nejzajímavější části nějaké eko knížky, kterou jsem si četl – ale konec konců, co práce se zdroji je, že ano…

Nepíšu to sem jenom, abych se chlubil mým největším životním úspěchem – ale taky kvůli tomu, že již v roce 1999, kdy se story odehrává, kolovala informace o tom, že tání Arktidy může v oteplujícícm se světě paradoxně vést k tomu, že dojde o ochlazení Evropy. Princip byl popsán již tehdy: Čím tepleji bude, tím víc bude tát Arktida – a tím víc do oceánských proudů fungujících díky slanosti bude přitékat tající sladká voda…

A zdá se, že se stále více blížíme k bodu, kdy tahle teorie přestane být praxí!

„Proč na slanosti záleží?“

Teplo do Evropy dopravuje proud AMOC, tedy Atlantická meridionální cirkulace, jejíž součastí je i slavný Golfský proud. Celá tahle sranda funguje zjednodušeně jako obří oceánský dopravník. Teplá a slaná voda proudí na sever, kde odevzdává teplo atmosféře, ochlazuje se, houstne, klesá do hlubin a vrací se zpět na jih. Jenže když do systému přidáte víc sladké vody z tajícího Grónska a Arktidy, voda se hůř zahušťuje a celý mechanismus může začít slábnout!

Není jako rožnout/zhasnout světlo v kuchyni, spíš klasicky spektrum proměnných, jejichž oslabování může Evropě zaseknout dost nepříjemným směrem.

Tenhle mechanismus se věru v mainstreamu probírá od 90. let – ale posledních pár let měření naznačuje, že nejde jen o teorii. Na mapách teplot oceánů vzniká chladná anomálie na severu Atlantiku již nepřehlédnutelná. Zatímco většina světových moří se zbarvuje do červena, jižně od Grónska se nachází výrazná „studená skvrna“…

„Je to důkaz kolapsu?“

Vědátoři se dlouho přeli, zda jde o přirozenou klimatickou variabilitu, nebo o první výrazný signál oslabování AMOC – obřího oceánského „dopravníku“, který přenáší teplo z tropů do severního Atlantiku a významně ovlivňuje počasí v Evropě.

Fér je říct, že AMOC a Golfský proud nejsou totéž. Golfský proud je hlavně silný povrchový proud hnaný větrem a rotací Země – AMOC je širší systém severojižní výměny tepla, soli a hluboké vody. V běžné zkratce se to často slévá dohromady, ale pro klima Evropy je podstatný právě celý severoatlantický dopravník, ne jen jedna šipka na mapě.

Každopádně! Nová studie využila satelitní měření, historické reanalýzy a údaje o obsahu tepla v oceánech sahající až do roku 1955. Mno a výsledky ukazují, že ochlazování oblasti není způsobeno tím, že by oceán ztrácel více tepla do atmosféry. Naopak do regionu přichází méně teplé vody z jihu. Což odpovídá scénáři postupného slábnutí AMOC, který předpovídaly klimatické modely už řadu let…

„Co by to udělalo s Evropou?“

Pokud by tento proces pokračoval nebo dokonce vedl ke kolapsu systému, mohly by být dopady na Evropu výrazné. Severozápad kontinentu by čelil chladnějším a sněhovějším zimám, zatímco léta by mohla být sušší a častěji poznamenaná vlnami veder. Neznamená to, že globální oteplování pro nás přestane platit. Spíš by se přeskupily teploty, srážky a tlakové systémy tak, že Evropa dostane remix horších zim a sušších lét…

Kdy a zda k takovému bodu zlomu dojde, zůstává nejisté. Některé modely ale naznačují, že výrazné oslabení AMOC by mohlo nastat už během druhé poloviny 21. století. Takže se ho možná mojí spolužáci občas i dožijí!

Mohu tak vyhlížet i šanci, že se dožiji svého druhého životního úspěchu – kdy se před ně budu moct postavit, a ve velmi dlouhé pointě na ně zařvat: já vám to říkal!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]