TLDR: Dánská studie na více než 1,5 milionu dětí nenašla souvislost mezi paracetamolem v těhotenství a autismem. Studie tuna.

Paralen v těhotenství a autismus potomka – s tvrzením, že to první způsobuje to druhé, se vloni vytasili mnozí představitelé současné vypečené americké vlády. Takže asi nepřekvapí, že realita je přesně opačná!

Nebo přesněji – že je mnohem nudnější, datovější a méně vhodná pro panické statusy na sociálních sítích. Ale třeba je to celé jenom dánská konspirace…

„Vo co go v té studii?“

Nová obří studie publikovaná v JAMA Pediatrics se podívala na dánské národní registry a sledovala více než 1,5 milionu dětí. Porovnávala ty, jejichž matky během těhotenství užívaly paracetamol, tedy účinnou látku v Paralenu či americkém Tylenolu, s těmi, které této expozici vystavené nebyly. Celkově šlo o obří balík dat z let 1997 až 2022.

Mno a výsledek ukazuje, že není žádná souvislost nahrávající rozvoji autismu – a to ani po zohlednění dávky, ani trimestru, ve kterém byl lék užíván. Jinými slovy, nenašel se žádný skrytý efekt typu „jedna tabletka nic, ale třetí trimestr spouští apokalypsu“.

Tedy – to vlastně není úplně přesně pravda. Určitá korelace se totiž našla – jenom jaksi přesně opačného rázu, než se z Washingtonu vloni ozývalo.

„Jakože paracetamol snižuje riziko vzniku autismu?“

V zásadě. Ve skutečnosti byl totiž výskyt autismu nižší ve skupině, která byla vystavena paracetamolu. Konkrétně zhruba 1,8 % oproti 3 % u těch, kteří vystaveni nebyli. Jinak řečeno – matky, které braly paracetamol v těhotenství, měly v těchto datech méně často děti na autistickém spektru.

To ale samozřejmě automaticky neznamená, že by paracetamol měl „ochranný“ efekt – byť si lze představit i vysvětlení, kdy snížení zánětlivé reakce v těhotenství může snižovat riziko autismu. Což je ale nyní jenom spekulace. Klasicky platí, že jde o korelaci – tak může, ale taky nemusí naznačovat možnou reálnou souvislost. Rozdíl přitom není zase tak velký. Takže spíše to ukazuje, že věci v našem těle jsou složitější, než na co hned ukazují jednoduché korelace.

A právě starší studie možnou souvislost paracetamolu v těhotenství a autismu naznačovaly. Jenže často šlo právě o korelace, ne o důkaz příčiny. Třeba proto, že ženy, které během těhotenství užívají léky, se mohou lišit i v jiných věcech než jen v tom jednom prášku. Mohou mít jiné zdravotní problémy, infekce, horečky, jiný přístup k péči nebo jiné okolnosti, které do výsledků mluví taky.

„Takže korelace nikdy neukazuje souvislost?“

Někdy jo, někdy ne – záleží na kontextu! Korelace – neboli souvztažnost mezi dvěma jevy – je typicky první okamžik, kdy se začne hledat (nebo vylučovat) přímá souvislost. A někdy se skutečně najde! Ale korelace samotná nestačí, jak praví klasický příklad: množství filmů Nicolase Cage koreluje s počtem lidí, kteří se utopili v bazénech. U čehož asi nikdo příčetný nečeká, že by Nicolas Cage stál u bazénu a telepaticky lidi posílal ke dnu.

Příkladem opačného ranku je třeba vysoká korelace mezi kouřením a rozvojem rakoviny plic. Tam dnes dobře známe i molekulární mechanismy, takže nejde jen o statistickou náhodu, ale o reálný biologický vztah. Korelace prostě nemůže být poslední okamžik hledání důkazu, za jaký ho občas mnozí prezentují…

Proto jsou důležité velké a dobře navržené studie. Tahle dánská navazuje i na dřívější švédskou práci, která sice v běžné populační analýze našla drobný signál, ale ten zmizel při porovnání sourozenců.

„Pecka, na oslavu jdu lupnout ibáč!“

Samože ani to neznamená, že těhotné ženy mají polykat léky jako lentilky. Paracetamol má pořád smysl používat podle doporučení, v nejnižší účinné dávce a po co nejkratší nutnou dobu. Ale to je úplně jiná situace, než tvrdit, že paracetamol způsobuje autismus…

Občas prostě statistiky lidi popletou – a ještě častěji je někdo poplést chce…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]