TLDR: Vědci z Univerzity v Trentu identifikovali první možný důkaz podzemního lávového tubusu na Venuši v oblasti Nux Mons. Studie tuna.

Venuše je takový velký, kyselý planetární problém! A to ve více ohledech – kdyby vás někdo teleportoval na Venuši, těžko by se vaše tělo rozhodovalo, jestli ho dřív zabije teplota 500 °C, tlak 90 atmosfér nebo pekelně hustá atmosféra (a kyselina sírová hlavně v oblacích)… Ale to není jediný svízel!

Díky tomu, že má Venuše atmosféru hustou jak polívku od babičky, se nám taky blbě pozoruje její povrch. Od moderní éry kosmonautiky se tak sice tuší, že Venuše bude zřejmě mít vulkanismus, dost možná extrémně intenzivní, ale přímo vulkanické projevy jsme tu prostě dlouho nikdy nepozorovali…

Možná tedy doposud!

„Jak na to došli?“

Vědátoři v nynější práci analyzovali radarová data z mise Magellan (1990–1992), která pomocí syntetického aperturového radaru pronikala hustou atmosférou Venuše a mapovala její povrch. Magellan neměl radar tak citlivý, aby rozeznal na povrchu jemné struktury – a co hůř, jeho mapování bylo časově omezené. Jakékoliv významnější změny související se sopkama a podobně, tak nebyl s to efektivně odhalit…

Přesto detailní šmírovačka některých oblastí od té doby několikrát naznačila možné vulkanické terénní útvary. Nyní v oblasti sopky Nux Mons autoři objevili známky lokálního propadu terénu, který odpovídá prázdnému lávovému tunelu pod povrchem!

Struktura má mít průměr přibližně 1 kilometr, což je víc než většina známých lávových tubusů na Zemi či Marsu. Strop tunelu má tloušťku asi 150 metrů a dutina pod ním dosahuje výšky nejméně 375 metrů (jde ale o odhad z radarových dat, ne přímé měření).

„Co ten lávový tubus znamená?“

Tyhle lávové tubusy vznikají při proudění bazaltové lávy – její povrch ztuhne, zatímco uvnitř dál proudí roztavený matroš. Po vyprázdnění zůstane podzemní tunel. A vzhledem k tomu, že Venuše je považována za velmi, dost možná nejvíc vulkanicky „stavěnou“ planetu Sluneční soustavy, věda dlouhodobě předpokládá existenci rozsáhlých podzemních struktur – dosud však chyběl přímý důkaz…

Už roce 2023 byly, pravda, znovuanalyzovány snímky Magellanu a publikovány pravděpodobné změny sopečného průduchu (Maat Mons), což je další silný důkaz probíhající aktivity. Nyní však zřejmě máme ještě silnější – byť ani tahle práce ho nemůže jaksi potvrdit přímo na místě. I tak ale nález podporuje teorie o intenzivní sopečné minulosti planety a naznačuje, že podobných dutin může být pod povrchem víc. Jejich potvrzení však bude vyžadovat nová radarová měření s vyšším rozlišením.

„A jak je získáme?“

K tomu budeme tedy potřebovat nové sondy. Budoucí mise NASA VERITAS a evropská EnVision, plánované na rok 2031, by mohly přinést detailnější pohled pod husté venušanské mraky – a možná odhalit rozsáhlou síť dávných sopečných tunelů.

Můžeme tak jen doufat, že mise nebude, jako už tolik programů, zaříznuta byrokraty a politiky – a nezbude nám na Jitřknu jen kysele koukat z naší vlastní planety!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]