TLDR: Webbův teleskop zachytil na dvou velmi odlišných ledových světech stejnou absorpční stopu – které zatím neodpovídá žádná známá látka. Studie tuna.

Možných kombinací molekul je opravdu hodně! Vy si možná myslíte, že možné kombinace vás a vašich mnoha vysněných partnerů je hodně, ale proti světu chemie je to úplný prd!

A v tom obrovském množství mnoha proměnných se mohou ukrývat nové léky – ale i mnohé biomarkery! A právě v tomto ohledu je fčil zajímavá detekce stejné neznámé látky na Titanu a Plutu – dvou světech, které jsou od sebe setsakra daleko prostorově i podmínkami!

„Proč zrovna Titan a Pluto?“

Titan obíhá Saturn, má hustou atmosféru, metanová jezera, déšť a sezóny. Pluto je mnohem dál, taky je chladnější a geologicky dočista odlišné. Přesto mají něco společného – dusík, uhlovodíky a chemii poháněnou slunečním zářením…

A to je přesně důvod, proč jsou oba světy pro chemiky takové lákavé zmrzlinárny! Titan má atmosféru bohatou na dusík a metan, v níž ultrafialové záření a částice ze Saturnova okolí vaří organický aerosol, tholiny a další uhlíkaté sajrajty. Pluto má atmosféru mnohem řidší, ale také obsahuje dusík, metan a oxid uhelnatý, plus povrchové ledy, které kosmické záření a slabé sluneční světlo dlouhodobě chemicky oťukávají. Navíc má z nějakého důvodu stále aktivní geologické procesy, byť rovněž míň než Titan.

Nejde tedy sice o dvojčata, ale rozhodně geologicky a chemicky působí jako příbuzní přes jedno alabamské koleno. Panuje přitom možnost, že jelikož aktivní geologie = energie, existuje s ní i nenulová šance na vznik nějakých těch mikrokvejgárů…

„Co přesně Webb viděl?“

Webbův teleskop přitom při pozorování Titanu našel absorpční rys, který se vědcům nepodařilo přiřadit ke známé látce. Protože se objevil nezávisle ve dvou přístrojích, nevypadá to na chybu měření. A stejný podpis se ukázal i při šmírování Pluta, jen silnější…

Spektrální otisk je vlastně chemický čárový kód. Různé molekuly pohlcují světlo na různých vlnových délkách – z toho jde na dálku odhadovat jejich složení. Tady ale žádný kandidát nesedí přesvědčivě.

Organické sloučeniny benzén, propadien, keten nebo acetylen jsou blízko, ale ne dost. Možná jde o známou molekulu v neobvyklé směsi nebo fyzikálním stavu…

Samože mnozí v reakci na to hned skloňují objevený sajrajt jako možný biomarker, ale to je vidění už za několik dalších rohů – půjde-li o společný rys studených dusíkatých a metanových světů, může to být přinejmenším nová kapitola prebiotické chemie, ale ne nutně život.

„Aha, proč je to teda zajímavý?“

I pokud to nebude přímo náznak života zde (což nevylučuju, ale viz výše – jde o hodně přehnaný a hypotetický závěr z jednoho absorpčního rysu!), může to ukazovat, jak podobné vesmírné zmrzliny vaří probiotickou chemii. Tu pak mohou využít ke svému vzniku mikroby na teplejších světech, jako je třeba Země – nebo i jiné teplejší končiny mimo Zemi, kam ty sajrajty možou doletět!

Titan je už dlouho považován za laboratoř prebiotické chemie, protože jeho atmosféra vyrábí složité organické aerosoly bez potřeby buněk, enzymů a špatných civilizačních rozhodnutí. Pluto zase ukazuje, že i vzdálené, mrazivé světy mohou mít povrchovou chemii pestřejší, než by člověk čekal od „ledové koule daleko za Neptunem“.

Potvrzení dosud neznámého sajrajtu na Titanu a Plutu by tedy naznačovalo další dílek toho, jak místní chemická kuchyně vaří složité organické molekuly i tam, kde by člověk čekal hlavně mráz a šedošedou tmu!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]