TLDR: V materiálu z Bennu našli vědci poslední chybějící prvek – cukry (včetně ribózy). Po vodě, aminokyselinách, nukleobázích a fosfátech je potvrzeno, že primitivní asteroidy nesou kompletní „startovací balíček“ pro RNA svět. Víc u kemů hir.

I když mise OSIRIS-REx skončila návratem vzorků z asteroidu Bennu už před časem, skutečná věda se rozjela až teď. Rekordní množství materiálu dopraveného na Zemi umožňuje analýzy, které dříve nebyly možné ani u meteoritů. Už dřívější studie tak ukázaly, že Bennu obsahuje vodu, širokou paletu organických molekul, aminokyseliny i všech pět nukleobází DNA a RNA. Chyběla však klíčová část řetězu – ribóza, cukr tvořící páteř RNA.

To se fčil změnilo! Chemici při detailní analýze jedné z frakcí vzorku identifikovali nejen ribózu, ale také další jednoduché cukry, například xyózu, arabinózu nebo glukózu. Naopak deoxyribóza, tedy cukr typický pro DNA, nalezena nebyla. A to dobře zapadá do hypotézy RNA světa, podle níž první formy života používaly RNA jak k ukládání informací, tak ke katalýze chemických reakcí, zatímco DNA se objevila až později jako stabilnější nosič genetické informace…

„Jak mohly cukry v asteroidu vůbec vzniknout?“

Bennu sám o sobě není místem, kde by dnes probíhala chemie, ale je úlomkem většího mateřského tělesa – planetesimály nebo protoplanety z rané Sluneční soustavy. Vzorky z Bennu obsahují soli i jasné známky dávné kapalné vody. Právě v takových podmínkách mohly v minulosti probíhat reakce, při nichž se z jednoduchých molekul, jako je formaldehyd, vytvářely složitější cukry. Jinými slovy: někde uvnitř dávného tělesa mohly vznikat základní stavební kameny života zcela abioticky, bez jakékoliv biologie.

To nám naznačuje, že vznik planet tak nebyl jen procesem slepování kamenů a prachu. Mladá Sluneční soustava fungovala zároveň jako rozsáhlá chemická laboratoř, v níž se z původního mračna plynu a prachu rodily stále složitější molekuly. Bennu je dnes spíš archivem těchto procesů než jejich aktivním účastníkem, ale právě proto je tak cenný.

„Nejde o kontaminaci ze Země?“

Podobné cukry už byly v minulosti nalezeny v některých meteoritech, jenže vždy zůstávala nepříjemná otázka, zda se do nich nedostaly až po dopadu na Zemi. V případě Bennu je situace jiná. Vzorky byly odebrány přímo ve vesmíru, hermeticky uzavřeny a dopraveny na Zemi za extrémně přísných podmínek. Pravděpodobnost pozemské kontaminace je minimální, což z tohoto nálezu dělá dosud nejpřesvědčivější důkaz, že cukry skutečně vznikají i v asteroidových tělesech.

Zda život vznikl přímo na Zemi, nebo zda mu klíčové ingredience dodaly asteroidy, zůstává otevřenou otázkou. Je možné, že obojí hrálo roli. Turbulentní prostředí mladé Sluneční soustavy, plné srážek a výměny materiálu, nahrávalo tomu, aby asteroidy typu Bennu rozvážely organickou chemii mezi vznikajícími planetami – Zemí, Marsem i dalšími světy.

A právě to má zásadní důsledky i pro hledání života jinde ve vesmíru. Pokud se kompletní „startovací balíček“ pro život může vytvářet běžně v malých tělesech, výrazně to zvyšuje pravděpodobnost, že podobná chemie existuje i v jiných planetárních systémech. Život pak nemusí být unikátní náhodou jediné planety, ale přirozeným důsledkem kosmické chemie – s tím rozdílem, že ne všude se mu podaří přejít od molekul k buňkám.

Bennu nám tedy neříká, že ve vesmíru život je. Ale velmi přesvědčivě ukazuje, že vesmír má všechny nástroje k tomu, aby ho opakovaně zkoušel vytvořit…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]