TLDR: VASCO projekt našel v astronomických snímcích před rokem 1957 korelaci mezi neznámými transienty a datem jaderných výbuchů. Oznámení tuna.

Sotva co se mnozí smířili s tím, že kometa Atlas nejsou mimíci (ale samože naděje na ně její odlet přežije…), přichází na pomoc výzkum světel na obloze v 50. letech!

Mezi lety 1949 a 1957 zachytil Palomarský teleskop v Kalifornii několik zvláštních záblesků světla na obloze, které se objevily jen na jednom snímku – a pak navždy zmizely jak pára na hrncem. 🛸

„Co taková světla znamenají?“

Takové pozorování je dnes běžné, protože podobné chování více méně odpovídá možným cvakům umělých satelitů. Jenže ty jaksi před rokem 1957 ze Země po orbitě nelítaly… A tím teprve záhada začíná.

Analýza těchto historických fotografií totiž ukazuje i další překvapivou souvislost: výskyt těchto „transientů“ prudce stoupal během dní, kdy probíhaly jaderné testy. Pravděpodobnost, že se na obloze objeví záhadný záblesk, byla o 45 % vyšší v den po jaderném testu. A každé další hlášení o UAP zvyšovalo aktivitu záblesků o 8,5 %.

To už je statisticky značně nepravděpodobné a naznačuje to, že studie narazila na skutečný jev!

„Co vlastně studovali?“

Tým projektu VASCO (Vanishing and Appearing Sources during a Century of Observations) porovnal více než 2700 dnů záznamů s daty nadzemních jaderných výbuchů i hlášení UAP – tedy dnešní verze UFO, kterou jsme si vymysleli, aby se zdůraznilo, že „světla na nebi“ nemusejí být jenom pevné fyzické objekty (mimozemské lodě, naše letadla, balóny…), ale i „nehmotné“ neznámé atmosférické jevy.

Celkem tak prostudovali vědátoři 106 000 záblesků světla, které se objevily a zmizely na astronomických fotografických deskách pořízených před vypuštěním Sputniku v roce 1957. Závěr dle autorů poskytuje empirickou podporu pro fenomén UAP a jeho potenciální souvislost s jadernou činností.

„Cool. Takže to to bylo?“

Nikdo zatím neví. Vědátoři vyloučili chyby fotografických desek – ty by se přece neobjevovaly vždy kolem konkrétních historických dat.

Je ale zjevné, že jev měl nějakou souvislost s výbuchy atomovek. Osobně bych na první dobrou lobboval za to, že mohlo jít o bordel vyvrhnutý vysoko do atmošky – třeba i na únikovou rychlost – ale k tomu je výzkum taky skeptický…

Domnívají se, že bordel by musel spadnout rychleji, než jaké bylo tempo pořizování snímků. Jevy se objevují i v astronomických deskách (tj. mimo bezprostřední geografickou oblast testu) — což naznačuje, že není nutně přímo fyzicky padající „kus materiálu“, může jít o optický nebo elektromagnetický doprovodný fenomén.

„Cool. Takže co to hergot bylo?!?“

Spekulují třeba stran jevů vznikajících při elektromagnetických anomáliích spojených s testy jaderných zbraní („EMP”), o částicích z atmosférických poruch – nebo, jak naznačují někteří, o dosud nepochopený fenomén spojený s UAP.

Samože, příznivci konspiračních fantasmagorií přidají i hypotézu o tom, že ufouni se přiletěli po testu podívat, jak silné zbraně lidi mají! Naděje v mimíky (na rozdíl od lidí) totiž umírá poslední! Ale asi nepřekvapí, že bych před tím spíše navrhoval, aby reální vědátoři propočítali, jak na tom byly ty trosky – a třeba se i zamysleli, jakou nečekanou elektromagnetickou rotyku mohly atomovky v atmošce způsobit…

Pravda, nemáme v tomto ohledu moc nová data. Poslední atmosférické jaderné testy sice proběhly už dávno – ale třeba „díky” mezinárodní situaci nebudeme muset dlouho čekat, a objeví se nové hříbečky, které umožní i nová měření!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]