TLDR: Enterální ventilace alias okysličování krve skrze střeva, bylo dřív testováno u prasat. Nyní (zatím neokysličenou) tekutinu okusili první lidští dobrovolníci. Studie tuna.

Jsou zprávy, u kterých se člověk nemusí o humor ani moc snažit! I když to dneska zní jako titulek z Onionu (nebo České sody – pro seniory/vlastence), japonští vědátoři skutečně ohlásili úspěch prvních lidských testů tzv. enteralní ventilace. Neboli: podávání kyslíku přes konečník!

„Cožeto?“

Není to poprvé, co o konceptu možná slyšíte. V loňských Ig Nobelových cenách byl významně právě tenhle nápad od stejného týmu, leč tehdy demonstrovaný ještě na prasátkách. Jak jsme se snažili ale před pár týdny ukázat, Ig Nobelovky neoceňují úplně kokotiny – a i enterální ventilace byla již vloni vyvíjena plně seriózně…

Princip je jednoduchý (byť trochu bizarní): do střeva se zavede tekutina s vysokou koncentrací kyslíku – perfluorodekalin (typ perfluorokarbonu), který dokáže přenášet velké množství O₂. Kyslík pak proniká přes stěnu střev do krve. Takže by mohl zachránit život pacientům, kteří nemohou dýchat standardně nosem/ústy!

Není to tedy dýchání konečníkem samotným, ale technicky vzato my vlastně taky nedýcháme nosem, nýbrž plícemi (jen ten luft přes nos/ústa musí jaksi do plic projít), takže titulek o konečníkysličování nepovažuji ani za přehnaný!

„Umí to i jiné druhy?“

Jes. Koncept rovněž není úplně neznámý ani u zvířátek – některé druhy ryb, želv nebo i prasat takto dýchají běžně, když jsou ve stresu nebo ve vodě s málo kyslíkem. Ono i naše plíce se vyvinuly toliko z výdutě trávicího traktu, ač tedy konkrétně jícnu, u pravěkých ryb – nikoli ze žaber. Tyhle rané vaky, homologicky k modernímu plovacímu měchýři, umožňovaly rybám vdechovat vzduch, aby přežily ve vodě s nízkým obsahem kyslíku. Schopnost používat takové vzduchové vaky se pak stala klíčová pro konečný přechod z vody na souš.

Vědátoři se tedy jen snaží napodobit evoluci a využít ji pro relativně vzácné lékařské případy, kdy selhávají (horní) cesty dýchací. Metoda by tak mohla být jednou alternativou k ventilátorům nebo kyslíkovým maskám (zatím ale nebyla prokázána její účinnost, testovala se pouze bezpečnost), což se bude hodit, až zase dorazí nějaké ty pandemické patogeny…

Nynější test u lidí nicméně ještě nešel tak daleko jako minule u prasat. V první fázi klinických testů dostalo 27 zdravých dobrovolníků neokysličenou verzi tekutiny – v objemu od 25 do 1500 ml, na dobu 60 minut. Nikdo neutrpěl vážné potíže; jen ti s nejvyšší dávkou hlásili nadýmání a tlak v břiše. Sedm účastníků „nevydrželo“ celou hodinu, ale jinak vše proběhlo jako po másle!

„Aha, takže jestli to funguje, furt nevíme?“

Nee, první fáze ale typicky netestují efektivitu, nýbrž bezpečnost terapie – která je zjevně přijatelná, takže dobrovolníci již v další fázi dostanou i okysličenou tekutinu. Hádám, že v případné třetí fázi by pak konečníkysličování mohlo být testováno přímo v nemocnicích u pacientů, kteří jsou v ohrožení života ze selhání horních cest dýchacích – kde by metoda, které jste se ještě před chvíli smáli, mohla skutečně zachránit alespoň část životů!

Kdo ví, třeba jednou budete mezi takové patřit i vy! Budoucnost je nejenom růžová – ale možná v ní budeme dýchat i otvory, kterými jsme doposud pouze „vydechovali”…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]