TLDR: Sledování Webbem a dalšími mašinami ukazuje detailní složení ohonu – dle simulací se složení objektu proměnilo během mezihvězdného putování vlivem vystavení kosmickému záření. Oznámení tuna. 

Určo jste zaznamenali, že NASA ve čtvrtek zveřejnila nové cvaky objektu 3I/ATLAS (dál jen Atlas, taky by ji mohli dát nějaké normální jméno), které byly ovšem zhruba stejně ostré jako váš pohled po deseti pivech. Přesto nejen tohle ohlášení přineslo pár pikošek – které ovšem milovníky Kvejgárů zřejmě nepotěší…

„Co krom šmouh zveřejnili?“

Klasicky vědátoři zopakovali, že to vypadá a chová se jako kometa – byť atypického složení. Šmírování Webbova teleskopu a dalších mašin věru potvrdilo, že Atlas je takový chemický rebel – jeho koma obsahuje zhruba 8x víc oxidu uhličitého než vody, což by u našich slunečních komet znamenalo okamžité vyloučení z klubu. James Webb to vše zachytil a odhalil i stopy CO, H₂O, OCS a dalších molekul. Celkově tedy opět argumenty pro to, že objekt upeklo výrazně jiné hvězdné prostředí než Slunce.

Zaznamenali jste možná i titulky o tom, že radioastronomové zachytili radiový signál z Atlasu! „To přece je podezřelé, to musí vysílat nějací ufoni“! Fskutečnosti jde o zjednodušení – radioteleskopy byly namířeny na kometu a zaznamenaly přirozeně vznikající rádiové vlny, které mají původ v absorbci ultrafialového Sluneční záření, které štěpí molekuly vody na kometě/v ohonu na vodík a hydroxyl (OH). Při tomto štěpení je pak vyzářen nízkoenergetický foton, vlnové délky v rádiovém spektru. Právě toto detekovaly teleskopy observatoře MeerKAT radio telescope, jak podrobněji popsala vědátorka Dr. Laura Driessen nám potvrdila. Ve svém videu zmínila však i zásadní doplnění, které bohužel média pomíjí, že detekce rádiových vln z fotodisociace H2O je standardní metoda, dříve pozorovaná nejen u staré dobré Halleyovy komety, ale poprvé už v roce 1974 z komety s pěkným názvem „Kohoutek“. Ba dokonce se tahle metoda standardně používá právě pro zjišťování množství vody v kometách.

Ergo suma sumárum – nejde o aktivní vysílání z objektu – je to výsledek běžné přírodní interakce. Naopak to krásně ukazuje, že objekt skutečně odplyňuje vodu – jako komety jaksi dělají – a nehraje si na „záhadný artefakt“… 

„Ale dyť je ten objekt strašně velký!“

No… Nejspíše není. Jo, taky jsem o tom tak v létě psal. Zpočátku se skutečně spekulovalo o „desítkách kilometrové“ velikosti – ovšem to se týkalo spíše celkového záběru: tedy jádro + koma + ohon, ne samotného pevného jádra. Některé počáteční odhady pro absolutní velikost uváděly až ~24 km v průměru, ale to platilo jenom pokud by se objekt považoval za neprůsvitný tmavý asteroid! Jenže objem komety je jaksi tvořen z majority jejím ohonem…

Podrobnější pozorování však již v srpnu ukázaly, že skutečné jádro komety je výrazně menší: snímky Hubbleova šmírováku a další analýzy nyní uvádějí horní limit průměru kolem 5,6 km, to celé s možností že jádro měří jen několik set metrů (~320 m) v průměru. Naopak to vlastně ukazuje, že objekt páchal emise v té vzdálenosti od Slunce, kdy bychom to od komety jaksi čekali…

V podobném ranku je mimochodem i teze o tom, že na kometu to má přece malý ohon. U toho zase hraje roli skutečnost, že jsme kometu viděli v blbém úhlu. Letěla vlastně směrem k nám/ke Slunci, takže ohon směřoval z našeho úhlu pryč. Byl opticky podobně zkrácený, jako když kolem vás projíždí kamion. Pak jeho přívěs taky jaksi vidíte opticky kratší, než když ho vidíte pěkně zboku.

„No tak je to aspoň vzorek jiné soustavy!“

To vše tedy pokračuje v tom, co kolem Atlasu platí od počátku jeho detekce – jedná se o zajímavé nakoukání do toho, jaké byly podmínky/složení jiného systému v době formování komety. Dost pravděpodobně šlo dokonce o starší hvězdnou generaci než Slunce! Nicméně, to zároveň neznamená, že je Atlas netknutý vzorek z jiných časů vesmíru…

Jiná recentní studie totiž upozorňuje na to, že mnohé zvláštnosti komety mohou být vysvětleny spíše dlouhodobým „galaktickým kosmickým ozařováním“, které za miliardy let přepsalo její povrch. Místo kousku z cizí soustavy tak možná studujeme spíše ožehnutou krustu, ne původní materiál. 

Spektroskopie z Webbu a dalších mašin totiž ukázala, že poměr CO₂/H₂O 7,6 je vysoko (4,5σ) nad tím, co by dávalo smysl pro kometu v dané vzdálenosti. Vědátoři v rámci vysvětlování testovali různé scénáře – podmínky v protoplanetárním disku, destrukci CO… Ale nic nesedělo. Nejlépe tak vychází varianta, že přirozené záření naší galaxie (zbytkáč z jejích miliard hvězd, černoděr, pozadí vesmíru atakdále) dštící na povrch Atlasu po miliardy let jeho putování mění CO na CO₂, zatímco vytváří organickou, zčervenalou, ztvrdlou vrstvu!

„Cool! Co to ale znamená?“

Že to, co vidíme, není stejné jako vnitřek komety – vidíme jen její galakticky napálený povrch. Původní materiál v nitru komety sice zřejmě stále je – ale nedochází nejspíše na jeho významné odplyňování. To by znamenalo, že Atlas není ani tak poslem cizí soustavy, jako spíše záznamem dlouhé mezihvězdné cesty. Ukazuje spíše, jak vypadá hmota po miliardách let bombardování vysokými energiemi.

A prakticky to taky znamená, že interstelární objekty možná nenesou syrový materiál z jiných planetárních disků, ale jeho povrchové „kosmické brikety“. 

Studium cizích světů z našeho galaktického gauče tím dostává doslova další vrstvu komplikací – prakticky bychom na Atlasu museli přistát a udělat vrt do jeho nitra, abychom mohli posuzovat víc. Teoreticky možná nebude tak zle, protože po dostatečně velkém vzorku (čti: vícero komet) a experimentech budeme asi jednou s to dopočítat, jak záření nitro opeklo a jaké tedy asi bylo původní složení. 

Budeme tedy muset počkat, až se detekce mezihvězdných komet stane daleko rutinnějším jevem (přibude vzorků), než bude možné soudit víc. A díky tomu se naučí nepanikařit z každého středně neobvyklého tělesa, nejen média ale i Mr. Avi Loeb, načež my a naši kolegové to nebudou muset disklejmrovat. – A snad v této éře běžného detekce příletů dalších Atlasů, Oumuamuí a Borisovů spolu s tím odletí i bláboly kolem Kvejgárů…

[Ladislav Loukota, JaRon Tomáštík]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]