TLDR: Nobelovský týden je tu, pojďme se mrkout na vše, co se udělovalo! Zdroj hir.
Nobelovku za medicínu dostali vědátoři za odhalení klíče k autoimunitě
Naše imunita umí být mocný nástroj – ale zdaleka ne vždy s ním tělo mlátí po hlavě bacily! Mnohdy namísto toho míří samo na sebe! A jen pomalu poznáváme co s tím dělat…
Mary E. Brunkow, Fred Ramsdell a Shimon Sakaguchi dneska ale mohou slavit! Nejenže jejich výzkum vedl právě k objevu mechanismů periferní imunitní tolerance – procesu, který brání našemu tělu, aby útočilo samo na sebe – ale taky se na něj dneska dočkali ocenění nejvyššího, vědeckého!
Vo co go: Jejich dlouhodobá práce vysvětlila, jak imunitní systém udržuje rovnováhu mezi obranou a autodestrukcí. Díky tomu dneska rozumíme podstatě autoimunitních chorob – od cukrovky 1. typu po roztroušenou sklerózu – a můžeme cíleněji vyvíjet léčbu, která zklidní přehnanou imunitní reakci…
Výzkum také přispěl k lepšímu pochopení, proč imunitní tolerance někdy selhává tak – a otevřel cestu k novým imunoterapeutickým metodám pro léčbu rakoviny či transplantací!
Imunita má i své stinné stránky. Zdroj: Nickelodeon, vlastní
A letošní Nobelovku za fyziku získali…
John Clarke, Michel H. Devoret a John M. Martinis za pokusy ukazující, že i elektrické obvody se mohou chovat podle pravidel kvantovky!
Vo co go? Vědátoři vytvořili supravodivý obvod, ve kterém prokázali zejména existenci kvantového tunelování – tedy toho, že systém může „projít“ přes překážku, kterou by podle klasiky neměl zvládnout. Extrémně zjednodušeně: „průchod skrz zeď“.
Jak je taková magie možná? Jde o to, že tenhle jev je typicky pozorovatelný u částic a vychází z jejich vlnových vlastností – a vlny (jak víme ze zvuku) rády zahýbají za roh a při interakci s překážkou se neodrážejí okamžitě, ale trochu projdou skrz. Jinak řečeno: i když je pravděpodobnost nalezení částice za překážkou velmi nízká (třeba 0.0hodněnul1), není nulová!
Zatímco tyhle jevy jsou známé u jednotlivých částic či jejich malých shluků, při větším množství interagujících částic se to poněkud zašmodrchá. Naše trojka vědátorů však na obvodu, který se vám vejde do ruky, prokázala, že kvantové jevy lze pozorovat i na „makroúrovni“ – ač miliardy elektronů pořád nejsou Schrödingerova kočka zavřená v krabici nebo Harry Potter tunelující skrz nástupiště 9 a 3/4.
I tak je znát, že kvantovka i po sto letech umí překvapit! To, že se kvantové techtle-mechtle dějí i u velkého počtu elektronů, se prostě vyloženě nečekalo!
Mimo jiné to ukazuje, že i větší systémy částic mohou udržet křehké kvantové chování, jak předpovídá kvantová mechanika – tedy že absorbují nebo vyzařují pouze specifické množství energie. Samozřejmě jen tehdy, když se k nim fyzik chová opravdu opatrně. A to je poselství, které se hodí i mimo laboratoř – třeba pro vývoj kvantových počítačů a jiných srand!
Díky téhle trojici vědátorů se hranice mezi „velkým“ a „malým“ světem znovu rozmazala – a s ní se přiblížila i éra skutečně funkčních kvantových počítačů a senzorů. Nemám pochyb, že rozmazaně uvidí i oni sami dneska večer!
Kvantovka není pro měkoty! Zdroj: cheit.jpg
Nobelovu cenu za chemii vyhráli…
Susumu Kitagawa, Richard Robson a Omar M. Yaghi za vývoj kovově-organických sítí (MOF – metal–organic frameworks) – tedy matrošů, které dokážou zachytávat, skladovat i přeměňovat molekuly! Jak to dělají, znají všichni chovatelé ptáčků…
MOFy jsou totiž doslova rámce, rámy, neboli klece – skládají se z kovových iontů nebo klastrů propojených organickými ligandy do krystalické sítě, uvnitř které je prostor jako kráva“ Díky tomu mohou pohlcovat různé molekuly: MOFy lze ergo využít například pro získávání vody ze vzduchu v poušti, zachytávání oxidu uhličitého z atmošky, ukládání toxických plynů nebo pro přenos léčiv k vašim bolískám! Mnohé z těchto aplikací jsou, pravda, stále ve výzkumné či vývojové fázi, protože MOFy byly vyvinuty teprve v 90. letech minulého století, a to je prostě příliš málo na to, aby na jejich základě vznikly třeba nějaké supr drogy… Ale tak už to s vynálezy chodí!
Samože, krystalickou strukturu má kde co – kruciální rozdíl oproti běžným matrošům je v tom, že strukturu MOFů je možné „na míru“ navrhovat! Změnou kovových center, ligandů nebo topologií sítě lze ladit jejich vlastnosti i účel. Některé MOFy tak fungují jako molekulární houby, jiné jako katalyzátory, separační materiály nebo dokonce vodivé struktury!
Proč to je cool, ukazuje třeba diethylzinek na memíku – to je jedna z organokovových sloučenin, nestabilní a samovznětlivá při kontaktu se vzduchem. Ergo je na pendrek pro nějaké chemické využití! Vpravo je už ale moderní MOF, jehož stabilní a elegantní strukturu umožnily až technologie 90. let. Diethylzinek má tyhle shit vlastnosti jako samostatný komplex, tedy bez pravidelnýho krystalovýho uspořádání. Jakmile ale vědci přišli na to, jak tuhle molekulu pravidelně zesíťovat, byl to banger a vlastnosti se změnily!
„Kovově-organické rámce přinášejí nepředstavitelné možnosti pro návrh nových, funkčně přesných materiálů,“ uvedl předseda Nobelova výboru pro chemii Heiner Linke. Díky těmhle „molekulárním architektům“ se prostě máme ještě na co těšit!
Vývoj jde kupředu! Zdroj: Wikipedia/CC BY
Nobelova cena za literaturu 2025 míří za…
Po medině, fyzině a chemině přichází čas pro „ty další” nobelovky – ale my mrkneme SAMOŽE i na ně! Tu za literaturu dneska dostal maďarský spisovatel László Krasznahorkai – oceněn byl za „přesvědčivé a vizionářské dílo, které znovu potvrzuje sílu umění uprostřed apokalyptického teroru“.
Krasznahorkai (71), rodák z města Gyula, se proslavil svou prvotinou Satanské tango – dusivým románem o beznaději a rozkladu světa, který zfilmoval režisér Béla Tarr, kam míří i memík. Jeho styl je temný, hypnotický, plný dlouhých vět a existenciální úzkosti – jakkoliv jsem jeho knihu nečetl, pokud Tarrův film zachytil jenom polovinu jeho tíživosti, musí to být masakr k podřezání se
Autor, který čerpal inspiraci z děl Kafky, Musila i Singera, prý vytvořil literární svět na hranici mystiky a katastrofy, což z nějakého zvláštního důvodu s dnešní nobelovskou komisí zarezonovalo.
Krasznahorkai bývá označován za „posledního velkého modernistu“, který svými knihami zkoumá zhroucení civilizace i víry v člověka. V češtině vyšly zatím pouze dvě jeho knihy, obě v překladu Simony Kolmanové – ale třeba si místo toho můžete dát nějaké postapo od Kotlety, což jistě bude skoro totéž!
Zdroj: Public Domain
A konečně letošní Nobelova cena míru putuje pro…
Nobelské komisi se tak najednou naštvat i potěšit prezidenta Trumpa! Na jednu stranu totiž nevyhověla jeho opakovanému škemrání o cenu – ale na stranu druhou ocenění muselo naštvat současnou venezuelskou vládu, s kterou Trump v posledních týdnech zvyšuje napětí!
Ocenění totiž získala venezuelská opoziční vůdkyně María Corina Machado – komise vyzdvihla její „neúnavnou práci na prosazování demokratických práv a za úsilí o mírový přechod od diktatury k demokracii“. Což je skvělé, byť zatím úplně na tu Sametovou revoluci ve Venezuele nedošlo. ️
Právě o to zajímavější je, že Machado jako symbol odporu proti autoritářskému režimu zůstala v zemi i přes hrozby smrti a nucený život v utajení!
Díky tomu se prý venezuelská opozice dokázala sjednotit a zformovat jasný požadavek na svobodné volby a civilní vládu. Nobelův výbor ocenil její odvahu a důsledné odmítání násilí i militarizace společnosti.
Uvidíme, jak její příběh bude pokračovat – v případě války USA s Venezuelou to vše ještě může být poměrně zajímavé!
Zdroj: Alfredo Lasry R/Getty
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
