TLDR: Zabila mezi 4000 až 16 000 lidmi a postihla přibližně půlmilion lidí. Bhopalská katastrofa z roku 1984 vznikla vlivem únik průmyslové chemikálie, a byť snese srovnání s Černobylem, je stále pramálo známá. Zdroj třeba hir.
Vidíte tu nenápadnou kovovou nádrž níže? Tak ta byla v roce 1984 původcem smrti tisíců lidí, oficiálně 3 787 obětí…
Bhopalská nádrž v roce 2009. Zdroj: Alessandro Marongiu/Flickr
Byla to noc, kdy se vzduch náhle změnil v jed. Představte si, že si se svou rodinkou v klidu dřímáte, když v tom vás probudí kašel vašich nejbližších… A nejen jich. Blokem se valí oblak, který pálí v očích a drásá hrdlo při každém nádechu.
Lidé vybíhali z domů, někteří padali na zem, jiní se zoufale snažili utéct. I pokud vezmete nohy na ramena, těžknou vám nohy a plíce hoří, jako byste polykali oheň. V indickém Bhopálu právě probíhá největší průmyslová katastrofa dosavadních dějin!
„OK, a teď bez emocí, prosím!“
Těžko se jim bránit! Bhopálská katastrofa se odehrála v městě Bhopál ve střední Indii v noci z 2. na 3. prosince 1984. Z továrny Union Carbide India Limited tehdy uniklo přibližně 40 tun vysoce toxického methylisokyanátu (MIC).
Oblak plynu zasáhl přes půl milionu obyvatel města Bhopál v Indii a způsobil tisíce okamžitých úmrtí a statisíce zranění. Oficiální údaje hovoří o více než 3 787 potvrzených obětech, některé odhady ale uvádějí až 16 000 mrtvých a přes půl milionu lidí s dočasnými či trvalými následky. Mnozí přeživší na následky předčasně umírají dodnes.
Uvážíme-li, že Bhopál měl v roce 1984 populaci přibližně 900 000 lidí, efekt snese srovnání s detonací menší atomové bomby – obrazně řečeno. Ostatně, představte si, že třeba takovou Prahu postihne únik, který zasáhne v nějaké míře závažnosti víc jak polovinu místní populace…
Bhopal je z hlediska lidského utrpení srovnatelný, ne-li horší než Černobyl. Zdroj: vlastní
„Kdo za to mohl?“
Samotnému úniku předcházela série nedbalostí a varovných incidentů. V továrně, která vyráběla pesticid karbaryl, se dlouhodobě hromadil nevyužitý MIC. Bezpečnostní systémy byly odstavovány, nefungovaly chladicí zařízení, odvětrávání ani hořáková věž.
V osudnou noc se do inkriminované nádrže E610 pravděpodobně dostala voda, což spustilo nekontrolovanou exotermní reakci. Během hodiny se vytvořil toxický mrak, který se šířil nad okolními čtvrtěmi. Místní obyvatelé nebyli varováni – sirény pro veřejnost byly vypnuté – a většina lidí zjistila hrozbu až v okamžiku, kdy začala cítit dráždivý plyn…
Katastrofa takového rozsahu paralyzovala možnosti záchranářů a dále zvýšila míru obětí. Indická vláda a Union Carbide později zřídily zdravotnická centra, největším z nich se stalo Bhopal Memorial Hospital otevřené až v roce 2001, ale péče byla dlouhodobě nedostatečná a mnozí přeživší spoléhali na nevládní organizace jako Sambhavna Trust.
„Co se dělo po úniku?“
Smrt pro místní přišla během několika hodin na udušení, selhání oběhu nebo plicní edém. Mezi přeživšími se rozšířily již zmíněné vážné zdravotní problémy – chronické onemocnění plic, slepota, poruchy nervové soustavy, psychické trauma a vysoká úmrtnost u novorozenců. Ale nešlo jenom o osudný únik…
Žalostný stav fabriky a zanechaných chemikálií páchal problémy i po úniku. Z bývalé továrny dlouhodobě prosakovaly do půdy a podzemních vod toxické látky, což vedlo k dalším zdravotním problémům. Studie potvrdily přítomnost těžkých kovů, pesticidů a organických toxinů v okolí areálu i v mateřském mléce místních žen. Přesto se odklízení nebezpečného odpadu táhlo desetiletí. Až letos (!), tedy v roce 2025, byly stovky tun toxického materiálu odvezeny k likvidaci, což i nadále vyvolávalo protesty místních obyvatel – tentokrát v místě spalování.
Žijící oběti Vikas Yadav (19) a Aman Yadav (17), bratři, trpí svalovou dystrofií a o ně pečuje jejich matka v jejich domě. Jsou postiženi toxickým odpadem, který prosakuje do podzemních vod, a čeká je krátký a bolestivý život. Zdroj: Rohit Jain. Indie, 2018
„No ale co potrestání viníků?“
Právní a finanční řešení byly zdlouhavé a kontroverzní. Až pět let po neštěstí, v roce 1989, se Union Carbide dohodla s indickou vládou na vyrovnání ve výši 470 milionů dolarů, což bylo mnohými považováno za nedostatečné. Pokusy o další žaloby v USA byly zamítnuty s tím, že odpovědnost leží na indických soudech. Uběhlo dalších 21 let – a v roce 2010 bylo sedm bývalých indických manažerů továrny odsouzeno k mírným trestům za nedbalost. Warren Anderson, tehdejší ředitel Union Carbide, se nikdy před indickým soudem neobjevil a zůstal v USA až do své smrti v roce 2014.
Ačkoliv Bhopál zdaleka není neznámé neštěstí, troufnu si tvrdit, že vedle daleko mediálně propíranějšího Černobylu a Fukušimy je rozhodně v pozadí zájmu. A to byť v Černobylu přímo následkem neštěstí zemřelo 54 lidí, a 4 000 až statisíce podle různých odhadů zemřelo nebo bylo zdravotně zasaženo s dlouhodobým odstupem. I při nejpříkřejším pohledu na černobylskou havárii tedy Bhopál působí jako srovnatelná havárie, ne-li hůře, protože její efekt byl daleko lokalizovanější…
Leč, zatímco cvak černobylského reaktoru máme všichni kolektivně vypálený v hlavě – osudnou bhópálskou nádrž jste dodnes nejspíše neznali!
[Ladislav Loukota]
Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]
