TLDR: Výzkum odhalil, jaké strategie fungují a nefungují na východu potomstva. V zásadě: žijte podle toho, co kážete! Studie tuna.

O tom, jak správně vychovávat děcka, se lidi přou, co je svět světem! Konečně se ale nemusíme bavit jenom v anekdotách – na pomoc přichází věda! Nový výzkum totiž ukazuje, že teenageři nejen poslouchají, co říkáte, ale také sledují, co děláte!

„Já to věděl, že jsou to šmíráci! Na kom to šmírovali?“

Studie se opírá o dlouhodobé sledování více než 500 dospívajících a jejich rodičů. Ukázalo se, že když rodiče jen „kážou vodu a pijí víno“, děti to vycítí rychleji, než si dospělí myslí. Mozky teenagerů jsou totiž naladěné na hledání nesrovnalostí – částečně proto, že se právě v tomto věku učí definovat vlastní identitu a odlišovat se od autorit.

Když rodiče předávají své hodnoty (například laskavost, upřímnost nebo zodpovědnost) a vypadají, že je skutečně šťastně žijí, teenageři mají větší tendenci vnímat rodičovská varování jako ochranné vedení než jako otravnou kontrolu. Pokud však slova a činy nejsou v souladu, varování často působí jako mocenské hry – a vyvolávají vzpouru…

„No tak stačí dávat mantinely, jaké dávám sobě, ne?“

Vědci také zjistili, že na výsledku záleží, jak moc konzistentně rodiče své hodnoty předvádějí v běžném životě – nejen při velkých „výchovných lekcích“. Třeba když táta mluví o důležitosti klidu a respektu, ale pak každé ráno nadává v koloně, jeho slova o trpělivosti dostávají poněkud trhliny.

Jinými slovy: rodiče by neměli být pokrytci! Pokud dávají pravidla/rady, které sami porušují, má jejich výchova zjevně menší impakt!

Studie, založená na teorii sebeurčení, zdůrazňuje tři klíčové potřeby teenagerů: autonomii (svobodu), kompetenci (pocit schopnosti) a sounáležitost (pocit respektu). Varování, která tyto potřeby podkopávají, mohou podněcovat vzdor.

„Proč to tak teenageři mají?“

Všecko zapadá i do širšího kontextu vývoje mozku: v období adolescence se zesiluje citlivost na nespravedlnost a vnímání falešnosti. Proto se teenageři často staví do opozice nejen vůči rodičům, ale i vůči školním nebo společenským pravidlům, pokud cítí, že „dospělí sami nehrají fér“.

To ale samože neznamená, že nepokryteční rodiče mají hned vyhráno! Držet se rad vědátorů sice snižuje šanci na rebélii potěšu, ale zcela to nezastaví jeho rizikové chování. Co prý skutečně funguje, je přijetí perspektivy – když se rodiče snaží pochopit pocity a důvody svých teenagerů. Tato empatie vede teenagery k zamyšlení a přehodnocení svých rozhodnutí…

„Dobrý, ale neměl bys ty rady v nějakém normálním jazyce?”

Rodiče, kteří při varováních používali empatické fráze typu „chápu, že je to těžké…“, měli dvakrát vyšší šanci, že jejich dítě samo později uzná nevýhody riskantního chování. Naopak varování podaná stylem „dokud bydlíš pod mou střechou…“ byla nejrychlejší cestou k zabouchnutým dveřím.

Stručně řečeno: pokud chcete, aby vás váš teenager poslouchal, nestačí jen stanovovat pravidla. Žijte podle svých hodnot – a vžijte se do jejich situace. Kdo ví, třeba nakonec (mentálně) omládnete spolu s nimi!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]