TLDR: Některé vlastnosti sluneční aktivity související se slunečním větrem (ne svítivostí!) vykazují mírný dlouhodobý vzestup. Studie tuna.

Ať ve svém životě děláte jakékoliv zhůvěřilosti, lze se vždy spolehnout na jednu věc – zítra ráno znovu vyjde Slunce! Jenže ani ta oranžová věc na obloze není tak vypočitatelná, jak jsme doufali…

Nová studie NASA/JPL ukazuje, že nad rámec klasického slunečního 11letého cyklu lze pozorovat i delší období změn aktivity. A právě od roku 2008 se trend, který byl dvě dekády klesající, začal znovu obracet směrem nahoru.

„Co to znamená, umřeme?”

Určitě, ale nejspíše ne kvůli Slunci! Obecně platí, že sluneční aktivita se řídí 11letým cyklem, kdy se střídá minimum a maximum aktivity. To je hlavní rytmus, v němž se projevují sluneční skvrny, erupce a další jevy. Kromě toho se ale zdá, že existují i delší výkyvy – období, kdy je Slunce po několik dekád výrazně slabší nebo silnější. Tyto výkyvy nejsou nutně pravidelné a není jasné, zda jde o skutečné „cykly“.

Zdá se, že od roku 2008 dochází k pomalému nárůstu mnoha klíčových „životních funkcí“ Slunce, jako je frekvence slunečního větru a síla magnetického pole. Normálně bychom nyní – na konci aktuálního 11letého cyklu – čekali nižší aktivitu, ale data ukazují, že v dlouhodobém trendu je aktivita naopak vyšší, než byla po roce 2008.

„A ten jedenáctiletý cyklus furt platí?”

Jo – magnetické pole Slunce mění polaritu každých 11 let a po dokončení dvou úplných cyklů se vrací do původního stavu. Ty delší výkyvy tento základní cyklus nenarušují, jen se na něj „navrstvují“. Je tedy možné, že nyní nevstupujeme do nějaké anomálně silné fáze, ale že se Slunce jen vrací z období anomálně slabé aktivity.

Analýza vědátorů z JPL ukazuje, že Slunce se nyní pravděpodobně „zotavuje“ z cca dvou dekád poklesu aktivity. Mezi lety 2008 a 2025 se klíčové ukazatele slunečního větru – včetně rychlosti (~6 %), hustoty (~26 %), teploty (~29 %) a tepelného tlaku (~45 %) – mezi jinými metrikami neustále zvyšovaly. To naznačuje, že nedávné období neobvykle slabé sluneční aktivity mohlo být „výjimkou“ v širším dlouhodobém trendu.

To také znamená, že ty delší výkyvy mají relativně nižší efekt na sluneční projevy – nejde tedy o to, že teď všichni zahyneme vlivem šílené sluneční aktivity, ale že se můžeme těšit na mírný nárůst aktivity, ač měřitelně vyšší, než jsme byli zvyklí.

„No ta vyšší aktivita určitě může za ty změny klimatu!”

Akorátževůbec! Ze stejných důvodů, proč 11letý cyklus neznamená existenci identického cyklu teplejšího/chladnějšího počasí na Zemi, ani nyní vystopovaný dlouhodobější výkyv aktivity nemá významnou odezvu na počasí naší planety…

NASA připomíná, že od 50. let 20. století se celkové sluneční záření (irradiance) dlouhodobě nezvyšuje, spíše kolísá a v posledních dekádách mírně klesá. To je hlavní důvod, proč vědecký konsensus tvrdí, že současné oteplování planety není způsobeno Sluncem, ale především skleníkovými plyny.

Statisticky významné, ale menší nárůsty slunečního větru (částic o rychlosti 450 km/s tryskajících ze Slunce) není totéž, jako zvyšování slunečního jasu (fotonů o rychlosti světla)! Tohle ovlivňuje hlavně magnetické pole Země, nikoliv váš venkovní teploměr.

Silnější sluneční aktivita tak může v pravděpodobném budoucím období častějších slunečních bouří častěji tlačit na ochranný magnetický štít naší planety, poškozovat naše elektrické sítě a zvyšovat rizika pro satelity a posádky mimo Zemi. A to včetně rizika na srážku Země s velkým výronem sluneční hmoty, který by nám mohl usmažit velkou část moderních technologií! Možná tedy vlivem aktivity Slunce vlastně umřete – ale nebude to způsobeno ani tak teplotami, jako spíše tím, že by opakování Carringtonovy události nejspíše byl velký problém pro naše moderní, technologické bytí!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]