TLDR: Je to kvůli kombinaci vychýlené a nedokonale kruhové dráhy Měsíce. Ten tak vrhá stíny úplně mimo Zemi, nekdy na ni, ale tehdy může být jen částečný či prstencový. Úplné zatmění je tak pro diváka na Zemi opravdu výjimečná podívaná, za kterou se musí cestovat…nebo čekat stovky let. Zdroj třeba hír.

Zatmění Slunce nejen měnilo nečekaně během dne úroveň světla, ale měnilo i vývoj bitev a dost možná přispělo rovněž rozvoji lidského mozku! Jev, při kterém Luna přejde přes kotouč Slunce, které – shodou obrovských náhod – mají pro pozorovatele ze Země relativně stejnou velikost, chápeme navzdory jeho výjimečnosti již dobře. Spolu s tím se ale nabízí i laická otázka: pokud Měsíc zastíní Slunce při svém oběhu kolem Země, proč není zatmění každých 29,5 dní, kdy se Měsíc ocitá na stejném místě své oběžné dráhy?

Vesmír není dokonalá mašina

Úplná zatmění Slunce jsou výjimečné události – v Česku nastane další až v roce 2135, což poněkud daleko i pro ty soudobé čtenáře, kteří nekouří a vyhýbají se tučné stravě.

Vzhledem k lunární dráze kolem Země by ale přece každé novoluní mělo přinést zatmění Slunce – a každý úplněk zase zatmění Měsíce! Bohužel, navzdory očekáváním vesmír není dokonalou mašinou. Pokud by Měsíc jednoduše obíhal kolem Země v přesně stejné rovině jako Země kolem Slunce (tzv. rovina ekliptiky), skutečně bychom každý měsíc zažili dvě zatmění!

Želdarwin, oběžná dráha Měsíce je vůči dráze Země kolem Slunce skloněna přibližně o 5 stupňů. To obvykle znamená, že Měsíc při novu prochází mírně nad nebo pod Sluncem a při úplňku se vyhne zemskému stínu. Zatmění nastane pouze tehdy, když dráha Měsíce protne ekliptiku v ten správný okamžik.

Je třeba také dodat, že není zatmění, jako zatmění – Úplné zatmění (umbra) pak nastává někde na Zemi zhruba jednou za rok a půl, kdy na Zemi dopadne střed stínu při správné vzdálenosti Z-M. Částečné zatmění (penumbra), kdy Měsíc vykousne ze Slunce jen část, provází každé úplné zatmění, kdy polostín obklopuje tenkou oblast úplného stínu, ale k tomu navíc nastává i samostatně, nejméně 2x ročně. Kvůli eliptické dráze Měsíce se pak v třetině případů na obloze nejeví tak velký, aby zakryl Sluneční kotouč zcela a nastává pak prstencové zatmění. A to ani nechtějte ať začínám o hybridním prstencovém. Hoďme si tak ještě jedno číslo – v průměru každé místo na planetě, se svého úplného zatmění dočká jednou za 375 let…jak říkám, v průměru.

Rozetmění lidské mysli

Možná je však vzácnost zatmění vlastně prospěšná pro lidstvo jako celek. Právě skutečnost, že zatmění Slunce/Měsíce je relativně výjimečná událost, totiž byla zásadní i pro rozvoj astronomie, a tak dost možná i vědy jako takové! Na Zemi, kde zatmění probíhá každý měsíc, a je tedy analogické ke střídání dne a noci, by dost možná bylo daleko méně veselo.

Náhlé zatmění je ovšem čímsi, co vyvolává nejen u lidí, nýbrž i zvířátek nečekaný stres. Není proto překvapivé, že po většinu lidské historie byla zatmění děsivým znamením. Starověké civilizace v nich viděly znamení božího hněvu, zprávy od bohů nebo okamžiky vesmírné nerovnováhy.

Někteří první astronomové si však všimli zákonitostí – Babylóňané (~700 př. n. l.) byli jedni z prvních, kteří předpovídali zatmění pomocí cyklu Saros. Vedli si podrobné záznamy o nebeských událostech a uvědomovali si, že zatmění nejsou náhodná, ale cyklická. Také čínští astronomové po staletí sledovali zatmění a věřili, že ovlivňují osudy císařů. Neschopnost předpovědět zatmění mohla mít za následek smrt dvorních astronomů!

Všechny tyto kroky byly nezbytné pro postupné pochopení systému Země-Měsíc-Slunce, které byly zase nezbytné pro další chápání role člověka ve zbytku vesmíru.

„Co když to dává až příliš mnoho smyslu?“

Situace kolem zatmění Slunce došla vlastně tak daleko, že kolem něj vznikla nefalšovaná konspirační fantazie! Různé variace hypotézy dutého Měsíce možná znáte – skutečnost, že Měsíc je však právě v současném bodě dějin Země téměř přesně tak velký, aby při správné poloze zakryl Slunce (tzn. Slunce je 400x širší než Měsíc, ale ten je zas 400x blíž než Slunce) dál, vedla i k postulování pseudovědecké ideje, že Měsíc uměle vytvořili lidé z budoucnosti! Jako u každé jiné podobné fantazie platí, že jaksi nelze dokázat, že tomu tak není – proponenti nápadu musejí sami přinést důkazy hraničící za to, co může být prostě náhodou…

Lze na to ale nahlížet také přesně opačně – díky tomu, že zatmění paradoxně rozsvítilo lidské hlavy, se dnes můžeme nad podobnými otázkami zamýšlet! Vzhledem k tomu, že Měsíc se od Země mírně vzdaluje, zatmění tak, jak je známe dnes, začala zřejmě teprve před 620 miliony let – a poslední by mohlo nastat „už“ za 1,2 miliardy let. Jako vše ve vesmíru, i zatmění a jeho působení na život na Zemi tak mají své „datum trvanlivosti“!

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]