TLDR: Rozbité sochy jediné faraonky jsme dlouho měli za důkaz toho, že byla hned po své smrti nenáviděna. Podobné, rituální rozbíjení bylo ale typické i u jiných panovníků. Studie tuna. 

Pod egyptským sluncem se kdysi pražily sochy mocné královny Hatšepsut – první ženy, která si nejen uzmula korunu faraona, ale také vládla sama, ne jako regentka. Po její smrti kolem roku 1458 př. n. l. však mnohé ze soch skončily rozlámané, zakopané a zapomenuté. Dlouho se mělo za to, že za tím stál její nevlastní synovec Thutmose III., který snad chtěl její památku vymazat jako akt pomsty a/nebo odporu vůči ženě na trůnu. 

Jenže nové výzkumy ukazují něco trochu jiného: sochy byly s vyšší pravděpodobností rozbity rituálně, nikoli ze zášti! To ale neznamená, že Thutmose III. měl Hatšepsut v kdovíjaké lásce…

„Kdy se nacházíme?“

Hatšepsut vládla Egyptu jako faraonka přibližně v letech 1479 až 1458 př. n. l. během 18. dynastie. Čili během éry Nové říše. Zpočátku sloužila jako regentka svého mladého nevlastního syna Thutmose III., ale nakonec převzala všechny tituly a insignie faraona a vládla jako jediná vládkyně. Nacházíme se ve stabilní době, sama Hatšpsut byla známá svou mírovou zahraniční politikou, kdy kladla důraz spíše na obchod než na války. 

Neméně důležitý je i kontext kulturní. Staří Egypťané obecně věřili tomu královské sochy mají nadpřirozenou moc – téměř jako by byly živé. Dává proto logiku idea, že vyobrazení Hatšepsut mohla být ničena kvůli tomu, že po své smrti upadla v nelibost…

Podle torontského výzkumníka Jun Yi Wong mohlo ale ničení soch mít majoritně odlišné důvody. Jeho práce totiž argumentuje, že byly rozbíjeny na specifických místech jako krk, pas a nohy. Typicky nedocházelo na poškození obličeje nebo nápisů. Odpovídá možnost, že šlo o rituální deaktivaci, aby se „vypnuly“ jejich nadpřirozené síly. 

„Dělo se to i jiným vladařům?“

Jes. Nešlo by o nikterak výjimečný čin – podobně byly „upraveny“ i sochy jiných faraonů. Aby se po smrti panovníka zabránilo jejich duchovní aktivitě, bylo třeba je „deaktivovat“ – právě tomu odpovídá ono zlomení v krku, pase a u nohou, aniž by se poškodila tvář nebo nápisy.

Takže máme hotovo a jdeme přepisovat učebnice dějepisu? No, ne tak zhurta! Zároveň totiž jinde v Egyptě skutečně autoři našli i případy, kdy byla Hatšepsutina jména systematicky vyškrabávána…

Je ale pravděpodobné, že na rozbíjení došlo dvakrát – poprvé deaktivačně po smrti Hatšepsut, podruhé nerituálně relativně dlouho poté!

„Aha, takže ji nenáviděli nebo ne-nenáviděli?“

Nejprve jedno, pak druhé! Naznačuje to skutečnost, že její sochy v Deir el-Bahri byly deaktivovány normálním způsobem, její obrazy a nápisy na jiných místech byly násilně zničen. Jinými slovy, Hatšepsut byla v nelibosti – ale až delší dobu po své smrti. Což také naznačuje, že taková nelibost nemusela mít osobní důvody. Thutmose III. vládl dlouho po Hatšepsut a mohl jednat ze strategických důvodů.

Některé výklady mluví o „dodatečné legitimaci“ jeho vlády, nebo snaze zabránit, aby Hatšepsutův příklad ovlivnil budoucí nástupnictví. Wong sám spekuluje, že Thutmose III. možná cítil potřebu pronásledovat dědictví Hatšepsut z politických důvodů. Tedy například kvůli obavám svých stoupenců z její vlády a/nebo kvůli tomu, že obraz vlády Hatšepsut škodil jeho vlastnímu odkazu jako faraóna. 

Pozdější nerituální likvidace odkazu tedy odpovídá spíše starému dobrému mafiánskému „není v tom nic osobního, je to jenom byznys“ spíš než tomu, že by Hatšepsut byla persona non grata hned po své smrti!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]