TLDR: Polští vědátoři vystavili dva druhy lišejníků atmosférickým podmínkám podobným těm na Marsu po dobu pěti hodin – a jeden z nich si vedl relativně dobře. Studie tuna.

Tady na Zemi možná máte lišejníky za sympatické, ale všeho všudy zcela generické zelené „listí”, na které můžete narazit během lesních procházek. Fskutečnosti jsou ale lišejníky fortelné jako helvécká víra – a podle nové polské studie by možná minimálně jeden jejich druh mohl přežít i na Marsu…

„Jak to testovali?”

Vědátoři pod vedením Kaji Skubały testovali dva druhy lišejníků: Diploschistes muscorum a Cetraria aculeata. Tyto po dobu pěti hodin vystavili atmosférickým podmínkám podobným těm na Marsu, včetně simulovaných změn tlaku vzduchu a teploty. Simulovali i množství rentgenového záření, které by Mars mohl zažít během roku intenzivní sluneční aktivity.

A ukázalo se, že D. muscorum si i v této nepřízni vedla překvapivě dobře! Jednak se jí dařilo podstatně lépe než C. aculeata, jednak si po dobu experimentu zachovala funkční metabolismus (chemické reakce, které zajišťují život).

Jestli by se jim dařilo delší dobu, samozřejmě není jasné – ale to, že nestihly umřít, je rozhodně zajímavý výchozí bod dalšího výzkumu!

„Jak je to možný, že by tam možná přežil?”

Lišejníky jsou při bližším pohledu bizarní, cizokrajně vypadající formy života. Nejde o rostliny, nýbrž o symbiotické společenství houby (mykobionta) a řasy či sinice (tedy fotobionta neboli fykobionta). I když působí primitivně, tato symbióza se zřejmě plně vyvinula relativně nedávno před 400 miliony lety.

Lišejníky jsou však navzdory vzniku v éře, kdy Země vypadala relativně už skoro jako ta dnes (při srovnání s předešlými miliardami let), překvapivě odolné vůči drsnému prostředí – lišejníkům se daří v mnoha různých typech prostředí, včetně mrazivých tunder a pouští.

Tato jejich schopnost by logicky mohla být užitečná i mimo Zemi – jenom vědátoři obvykle neprovádějí výzkum, při kterém by to snadno mohli otestovat…

„Budou s tím něco dělat?”

V celkovém pohledu výzkum toliko prohlubuje naše znalosti o adaptaci lišejníků a jejich potenciálu pro kolonizaci mimozemských prostředí. Nikdo reálné vysazování lišejníků na Mars doopravdy neplánuje. Krom praktických důvodů by takový krok také poněkud znesnadňoval hledání možných stop někdejšího či současného domorodého života – znehodnotili bychom si potenciálně místní vzorky životem naším.

Bylo by ale zajímavé studovat, zda náš lišejník – či jiné další druhy – dokáže přežít v podmínkách Marsu i déle než po pět hodin. A zároveň, zda tu nejenom přežívá – ale také je schopen se množit. To, že jednoduchý život může po nějaký čas přežít i ve vakuu vnějšího vesmíru, totiž víme – ale typicky se mu tam nemusí úplně dařit prosperovat!

Samozřejmě, byť je povrch Marsu o dost méně přívětivý než typický český lesík, zdaleka nejde o totéž jako vakuum na oběžné dráze! S trochou štěstí a snah se však tuzemské hvozdy začnou již brzy (měřeno v geologických dobách) přibližovat povrchu Rudé planety. Otázka je, jakým směrem se to bude dít….

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]