TLDR: Pouštní ještěr korovec jedovatý má ve slinách jed, obsahující mnoho látek. Jednu z nich se podařilo využít pro efektivnější diagnostiku rakoviny beta buněk slinivky břišní. Studie tuna.

Po pouštích USA a Mexika se prochází půlmetrový ještěr. Pouze nejodvážnější dravci jako kojoti nebo draví ptáci si na něj dovolí, i ti ale moc dobře ví, že se tato šupinata sváča umí bránit. Korovec jedovatý nezískal své jméno jen tak z plezíru. Kromě nepříjemných zoubků totiž své kořisti nebo naopak predátorovi představí svou zákeřnou zbraň – jeho sliny obsahují silný jed. 

Jak ale modří vědí, jed nemusí mít jenom negativní využití – může v mírnějších dávkách mnohdy být i lék. Nebo alespoň, jako v tomto případě, diagnostický nástroj…

Co je to zas za kekel?

Pro člověka většinou není fatální, přestože má korovec nepříjemný zvyk kousnout a nepustit. Pokud vás hryzne do nohy, bude ji nadále žužlat a pumpovat do ní víc a víc jedu. Většinou vám z takového kousance bude blivno a zažijete „Nejhorší bolest, kterou zažijete” a pocit „jakoby vám žilami proudila rozžhavená láva”, jak řekl po tomto nezapomenutelném zážitku Youtuber a popularizátor vědy a zvěře Coyote Peterson (video kousnutí hír).

Jed korovce je považován za jeden z nejbolestivějších jedů produkovaných obratlovci. Většina otrávených lidských nešťastlivců setkání s tímto jedem přežije. Existuje jen málo případů, kdy by tento jed člověka usmrtil. Ke komplikacím může dojít u lidí, kteří v době kousnutí už byli intoxikovaní jiným jedem, například tequilou, nebo jsou alergičtí na některou z mnoha složek korovčího jedu.

A právě tyto složky se dostali pod drobnohled vědátorů v nové studii. Hlavní autorka, Marti Boss a její kolegové se snažili zlepšit metodu, jak najít jeden specifický druh rakoviny. Naše slinivka obsahuje tzv. beta buňky, které umí vyplavovat inzulin. Ten pak přikáže buňkám, aby z krve vychytávali cukr. Kolik beta buňky vyplaví inzulinu tedy zajišťuje to, aby naše buňky měli cukru v podobě glukózy tak akorát. Pokud se tato rovnováha poruší, mluvíme o diabetu neboli cukrovce. 

K čemu může sloužit?

Ve vzácných případech se může dojít v beta buňkách k nádorové přeměně a stane se tumorem zvaným inzulinom. V 90 % případů jsou sice benigní (nešíří se do dalších tkání těla). Takto zmutované beta buňky ale chrlí obrovské množství inzulinu, množství cukru v krvi proto klesne, všechny buňky těla trpí nedostatkem cukru a pacientovi může být nevolno, rozjet se tachykardie a může začít omdlévat (podobně se projevuje i ten ještěří jed).

Tyto nádory bývají menší než 2,5 cm a najít je bývá fakt otrava. Pokud už se v minulosti podařilo přítomnost inzulinomu správně identifikovat, například pomocí krevních testů, byl stále skoro nemožné je najít. Lékaři tak museli postupně odřezávat kusy slinivky a doufat, že se nádor nachází blíž té straně, kde začali řezat. S nástupem CT (počítačoví tomografie), MRI (magnetické rezonance) a PET (pozitronové emisní tomografie) se pravděpodobnost záchytu inzulinomu zvýšila, ale stoprocentní úspěch to zdaleka nebyl. Tak započal hon na způsob, jak přesně ukázat prstem na nádorové buňky.

Z předchozích rozborů jedu korovce zde, a tu vyplynulo, že jeho složky nějakým způsobem šťourají do schopnosti buněk regulovat množství cukru. Konkrétně protein extendin-4 umí snižovat koncentraci glukózy v krvi.

Extendin-4 má takový tvar, že hezky zapadne do receptoru na povrchu beta buňky, které po aktivaci vedou buňku ke zvýšení vyplavování inzulinu. Beta buňky transformované do tumorů těchto receptorů mají daleko víc (a proto je s nimi tolik problémů). Vědátorům se povedlo na extendin-4 z ještěřího jedu nalepit radioaktivní galium-68, které je krásně vidět na PET skeneru. Z 65% úspěšnosti záchytů rakoviny slinivky bez použití extendinu-4 se tak povedlo vyšplhat na velmi slušných 95 %.

Takže je budeme dojit?

V pacientově slinivce tedy máme zdravé beta buňky s několika málo receptory a v nich zapíchnuté zářící molekuly extendinu-4 a tumory inzulomy, které jsou receptory a extendinem-4 obsypány. Na PET skeneru pak rakovinu od zdravých buněk jde rozeznat jako velkoměsto od vesniček na nočních satelitních snímcích.

Samotný extendin-4 z ještěřího jedu se ale v lidském těle rychle rozpadá a použitelná je pouze jeho upravená, stabilnější verze vyrobená synteticky v laboratoři. Korovec tedy může být v klidu a dál se procházet pouští, protože nahánět ho a krást mu jed by vědátorům nebylo k ničemu jinému než si uhnat fakt bolestivý hryzanec.

[Filip Šlapal, LL]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]