TLDR: Koráli lze úspěšně selektivně šlechtit tak, aby ustály vyšší teploty. Prozatím jde ale jen o demonstraci konceptu – dosažená vyšší odolnost je nižší, než jaká by v praxi byla potřebná. Studie tuna.

Ve světě korálových útesů to dneska biologové vidí velký špatný – Rostoucí teploty a kyselost vod stále významněji přispívají k tomu, že koráli vypuzují své symbiotické řasy. Tím nejenže ztrácejí svou barvu, ale také důležitý sekundární zdroj živin. Koráli ale nejsou žádná ořezávátka – měnícím se podmínkám se dokáží skrze principy přirozeného výběru bránit, pokud na to mají dost času…

Anebo pokud jim k tomu pomůžeme my skrze selektivní šlechtění zvýhodňující odolnější kmeny. A právě to se fčil podařilo v práci laboratoře Coralassist na Newcastle University!

Nepřirozený výběr

Principy přirozeného výběru jsou ve svém základu snadné jako facka! Vezměme si to třeba na lidech – všichni chápeme, že jsme jeden druh; přesto někteří lidé (skrze své vrozené odlišnosti dané typicky genetikou) snášejí například horka různě. Přirozený výběr znamená, že těm, které měnící se podmínky vyhovují více, se spíše rozmnoží do více podobných jedinců, zatímco ti, který vyhovují méně, spíše zhynou a/nebo se nerozmnoží tak snadno.

Při takové selekci se může ztratit i leccos jiného, žádaného (třeba protože lidé snášející horka hůře mají naopak lepší predispozici na zimu, takže když dojde za dalších 100 000 let doba ledová, bude to antiotužilce o to víc trápit, ale pokud druhu hrozí masový úhyn – jako v případě korálů – přesto jde o logické střednědobé řešení.

Jedna věc je ale simplifikovaná teorie, a druhé může být praxe. Nyní však životaschopnost tohoto konceptu u korálů demonstroval úspěšně první pokus na světě o selektivní šlechtění dospělých korálů za účelem zvýšení tepelné tolerance!

Neznamená to ale, že můžeme jít na oslavu podpálit skládku pneumatik. Dosažené zlepšení bylo relativně skromné s tím, jaké vlny veder mohou koráli čekat v budoucnu…

Jak šlechtit koráli

Vědátoři se v pokusu zaměřili na selektivní šlechtitelské pokusy zacílené na dvě různé vlastnosti: buďto na toleranci ke krátkodobému intenzivnímu vystavení horku (10 dní, dosahující +3,5 °C), nebo k méně intenzivnímu, ale dlouhodobému vystavení, které je typičtější pro přirozené mořské vlny horka (1 měsíc, dosahující +2,5 °C).

Tým zjistil, že selekce rodičovských kolonií na vysokou, nikoliv nízkou toleranci tepla, zvýšila skutečně i toleranci dospělých potomků. Výsledek byl validní pro reakci na desetidenní i měsíční expozici. Teoreticky by se tolerance k teplu mohla zvýšit přibližně o 1 °C/týden během jedné generace.

Což je dobrá zpráva, ale, jak jsme zmínili, to je furt málo k držení kroku s oteplováním očekávaným bez snížení civilizačních emisí. Jasně, teoreticky to můžeme dalším šlechtěním (či přímo genetickou úpravou) ještě posílit. Ale jisté to zdaleka není.

„Né, nemůžeme do přírody zasahovat!“

Takže se zase uklidníme. Selektivní šlechtění je lidmi praktikováno již tisíce let s cílem produkovat zvířata a rostliny s žádoucími vlastnostmi. Nyní se o něm uvažuje jako o nástroji pro zmínění změn, které jsme my sami vyvolali/posílili. Není to ani tak velká výhra, jak to může vypadat.

Nevíme, kolik korálů by bylo třeba vysadit, aby to prospělo divokým populacím. Není ani jasné, jestli by naše teplomilné koráli v praxi neumírali Z JINÝCH DŮVODŮ. Plus, korálové útesy mohou být obrovské – jednoduše „nahradit“ současné koráli za ty „naše“ by byl olbřímí úkon…

Jak hlavní vědátorka stojící za studií Adriana Humanes dodala, „než bude možné úspěšně zavést selektivní chov, zbývá ještě hodně práce. Je třeba hlouběji porozumět tomu, které znaky upřednostnit a jak jsou tyto znaky geneticky provázané.“

Je to tedy jenom malá výhra – ale uvážíme-li, jak extrémně významné jsou korálové útesy i pro jiné oceánské živočichy a biomy celkově, přinejmenším lze alespoň vidět namísto velký špatný budoucnosti alespoň marginální světýlko na konci tunelu.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]