TLDR: I po padesátiminutovém odpojení mozku od zbytku těla se u prasátek podařilo zmírnit poškození mozku, pokud se krom okysličené krve na jeho chodu podílela i játra. To ukazuje, že játra jsou pro mozek významnější, než se čekalo. Studie hír.

Články o lécích na smrt jsou tím populárnější, čím starší jsou i čtenáři – ale typicky je v nich (článcích, ne čtenářích) zakleta i nějaká finta. Zkuste třeba o oživování mozků psát bez toho, aby každý hned vytáhl memíky o zombíkách… Přitom mozek skoro zcela jistě to místo, kde sídlí naše já. Když vám tramvaj ujede nohy, je to smutné – ale když vám ujede hlavu, je to potenciálně smutnější.

Krom estetického dojmu v takovém případě mozku škodí především absence okysličené krve. Kdybychom ale znali způsob, jak prodloužit období, kdy mozek vydrží bez kyslíku, mohlo by to ovlivnit nesčetně oborů a životů. A určitého milníku na tomto poli dosáhli nyní čínští vědátoři… Když „oživili“ skoro hodinu „mrtvý“ mozek prasete. Uvozovky tu ale tentokrát nejsou jen tak pro srandu!

„Takže jsme vynalezli zombíky, ano?“

Ne. Předně je třeba říct, že se nebavíme o situaci, kdy byl pokusný subjekt zabit, zakopán a poté mávnutím kouzelného proutku zase oživen. Při „smrti“ definované „zástavou přívodu krve do mozku“ výzkumníci zkoumali způsob, jak zajistit, že mozková tkáň neodumře rychleji, než je nezbytně nutně. K tomu využili „pacientových“ jater a speciální mašiny, která de facto suplovala funkci srdce (a plic) skrze distribuci okysličené krve do mozku.

Játra jsou používána k čištění krve, a idea byla, že by jejich zakomponování do systému mohlo vyhlídkám mozku prospět.  Vědátoři tak propojili mozek a játra pomocí trubiček, které umožňovaly proudění teplé krve bohaté na kyslík mezi nimi, podobně jako krev cirkuluje v živém těle.

Tato krev tedy byla okysličená –nicméně, zároveň nebyl mozek mašinou nutně zásoben hned po zástavě. Testovala se různá zpoždění, přičemž – spoiler alert – vlivem této pauzy také v rámci pokusu došlo na nějaké poškození mozkové tkáně.

„No počkat, to zní jako cheatování!“

Ideou výzkumu nebylo vynalezení magického oživovače, ale ověření fungování takového propojení pro pacienty po srdeční zástavě. Pro jejichž záchranu mají dnes doktoři velmi málo času.

Když se na normálních okolností zastaví srdce, zastaví se i přítok krve do jater a dalších orgánů. Nápad na mašinu, která srdce zastane, není nový – leč až doposud ale taková mašina nebyla zapojena i do jater takovým způsobem, aby ve výsledku nedošlo na významné poškození mozku.

Jak velké poškození mozku ale bylo nebo nebylo, přesně není jasné. Ví se, že i po padesátiminutové pauze (!) se po restartu podařilo detekovat nějakou mozkovou činnost. V rámci experimentu ale nebylo cílem zkoumat, jestli prasátka následně začnou běhat jako divé – to asi nešlo, protože v rámci pokusu byl mozek vyjmut z těla prasete a připojen k oné mašině.

Celkové uspořádání ex vivo umožnilo vědcům zaměřit se na to, jak játra, připojená přes přístroj, fungují. Cílem ale nebylo zajistit, že „pacienti“ poté doznají plné rekonvalescence.

„Aha, takže je to na pendrek…“

V rámci pokusu to čínští maniaci prověřili u několika skupinek prasátek s tím, že i po 50 minutách mozek připojený i na játra zvládal občas generovat činnost. Naopak ty skupiny, které byly napojeny jen na okysličenou krev a nikoliv také játra, doznaly většího poškození. Kdyby šlo však o lidského pacienta, nejspíše by výsledné poškození i při napojení na játra bylo stále neslučitelné s následným společným výletem na pivo.

Dokonce i obnovení nějaké mozkové aktivity se v minulosti podařilo jiným výzkumníkům – ale dosud bez ukázání prstem na roli jater. Není to tedy tak, že se podařilo oživit mrtvolu, která ležela někde hodinu u cesty – může to ale být užitečné zjištění pro specifické případy, kdy pacient exne na srdeční zástavu v nemocnici. A kdy se podaří obnovit funkci srdce (i jater) co nejdříve. Samotný extra čas mozku výzkumníci nekoupili – nicméně jejich zjištění napovídá, že by stálo za to funkci jater dále študovat!

Nebude to ale jistě hned – stejně jako to nebude fungovat pro každého pacienta za každých okolností – ale jak se tak dívám na zvyšující se věk svých čtenářů, je možné, že to spíše dříve nežli později mnozí prubneme!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]