Jak se český vědátor dostal k materiálovému výzkumu v USA?

TLDR: Co vlastně vyráběl JaRon v Americe kromě streamů na Twitchi a jak vypadá jeho labina na Virginia Techu. Mrkněte, jak v reálu vypadá výjezd českého vědátora za Velkou louži. Video tuna.

Před návratem do vlasti

Jak je ve skrze celý internet známo, Vědátora tvoří vícero autorů, které jsem, ulovil, aby mne zásobovaly vědeckými novinkami a já vám je mohl předat na stránkách všech kanálů, které jsem ovládl.

Jeden z autorů, spoluzakladatel stránky Jan „JaRon“ Tomaštík, pobýval od loňského podzimu do letošního léta ve Spojených státech na Fulbright-Masarykově stipendiu. Jeho nej(h)různějších výstupů jste si mohli všimnout třeba ve videu, kde se učil létat na rogalu.

Samozřejmě však JaRon za Velkou louží nebyl jen pro srandu králíkům a popinu vědy, ale pro tvrdou práci v týmu čínsko-americké profesorky Kathy Lu na Virginia Tech. Zde se v oddělení Material Science and Engineering vrhnul do studia keramických vrstev, vyrobených na bázi polymerů přetavením v troubě… Ano, takhle se to dá zhruba zjednodušit, no realizace už tak jednoduchá nebyla.

Zroj: Fulbright Czech Republic

Jak si připravoval substráty, deponoval vrstvy a šmátral při tom (jakoby) v atmosférách jiných světů, se můžete podívat ve druhém dílu „Vědátora v robotě“ ve videu na konci článku, který je právě z JaRonovy labiny a tentokrát v divokém střihu jak z Transformers od naší nové střihačské posily.

Rád bych však za touto anabází udělal komplexnější tečku, takže pro případné čtenáře, které zajímá víc, jak se na podobný výlet dostat, sesumíruju celý příběh jednoho výjezdu za zahraniční vědou.

Momentka z výzkumu v USA – jeden argon za druhým, spotřeba velká! Zdroj: vlastní

Před odjezdem z vlasti

Pojďme se proto podívat na zoubek byrokracii grantové, která je absurdistán jak z filmu 1984 (popřípadě filmu Absurdistán).

V zásadě pro každého mladého výzkumníka platí, že když dokončíte doktorát po ne-zrovna-krátkém-čase, měl byste být už expert na svůj obor. V univerzitním prostředí se ale traduje i jiná pravda – vědec, co zůstává na jednom místě více než 5 let, stagnuje, zleniví a neštěkne po něm ani pes

A nalijme si čistého vína – po ne-úplně-krátkém doktorátu se už JaRon bál plíživé stagnace a její lenivá chapadla pravda trochu cítil… 

Fulbrightovské stipendium přitom voní prestiží – tak proč nezkusit rovnou to? Říkáte si „Jo, fyziku, tobě se to píská, ale co já lékař/historik/učitel anebo civil“. To byste však koukali, přátelé! Nebudu tu vypisovat všech 31 fulbrajtistů z celého česko-moravsko-slezského dominia a zůstanu věren vzorečku z rodné Hané.

Na Fulbright Czech Republic meetingu se JaRon potkal s Lenku Krůzovou a Petra Vaňka z Lékařská fakulty mojí domovské Univerzity Palackého, Jana Buráně z Filozofické fakulty tamtéž, ale i „civilistku“ Veroniku Jurečkovou z P-centra. Tedy spolku starajícího se v Olomouci o sociální služby a spravující známou místní kavárnu Naše Café.

Jak vidíte, granty od Fulbright Czech Republic podpořené Ministerstvem školství jsou tedy skutečně otevřeny každému bez rozdílu specializace a věku. Jde jen o to, kdo má (i nemá) koule, dobrý nápad a odvahu nesedět jako pecka na zadku! 

Někteří tuzemští patrioti možná namítnou, proč je vlastně třeba jezdit pryč? Copak nenabízí Matička Česká dostatek příležitostí k aktivitám? Jasně, česká věda (a nejen ta) je na vysoké úrovni. Pravdou ovšem je, že kontumačně nutně musí „Česko“ vs. „zbytek světa“ vyjít ve prospěch zbytku světa. Poučit se v zahraničí, navázat dobré vztahy a vrátit se nazpět – a aplikovat znalosti zase doma – to je to, oč tu běží!

I proto je v rámci Fulbrighta podmínkou, že stipendista nesmí zůstat po konci grantu v zahraničí a musí lapět doma a předávat nabytá moudra. Aby to nebyl projekt na „odliv mozků“.

Je to maraton!

Oukej, zatímco tu plkám o současnosti a motivuji vás, šli jsme mírně stranou od toho, jak se na výjezd dostat. Pojďme tedy nazpět.

Pro Fulbrajta musíte hledat a hledat… a hledat místo v USA (alternativně u jiných grantů v jiných zemích), kam se svými nápady a specializací zapadnete. Tak třebas JaRonův šéf Radim Čtvrtlík zvolil naprosto odlišnou taktiku. Ve svém „návrhu grantu“ věděl přesně, co chce dělat, navrhl přesný postup výzkumu, vhodné materiály a kontaktoval tehdy v oblasti nejlepšího hlavouna Prof. Marwana Al-Haika.

Ten si na Radimův návrh řekl „cajk“ a poslal Radimovi zvací dopis. A o tom to je, přátelé! Najít si spojence v USA není půl úspěchu, ale v rámci Fulbrighta prakticky 75 % úspěchu!

Oukej, ale co tedy JaRon? No, už jsem zmiňoval něco o chapadlech stagnace. Prakticky řečeno, jeho dizertačkou a obhajobou po-letech víceméně ukončil projekt „technoblábolových odolných tenkých vrstev SiCN pro technoblábolí účely“ (třeba pro nové potahování střev jaderných elektráren a podobně). A nevěděl vlastně příliš, co bádat dále.

Nu, povšimnul si že, na jisté univerzitě je jistá profesorka bádající nad „SiOC vrstvami vyrobenými z jiných technoblábolů“. A tak jí prostě napsal, že by mohli spojit jeho technobláboly a její technobláboly a zachránit tím třeba planetu, nebo minimálně fúzní reaktory či motorové komory. 

No profesorka byla pro a tož mu taky napsala zvací dopis!

Stálo to za to!

Když se pak na Fulbrajta dostanete, pozvou Vás na meeting, podají všemožné info a nakrmí pizzou! V případě scénáře „Jupí, grant jsem získal!“ pak samože následuje pár dalších byrokratických srand.

Hurá k zubaři udělat generálku – pověsti o cenách amerických zubařů nelžou. Hybaj doočkovat všechno, co chybí a vyplnit to do lejstra, za které dostanete za odměnu americké pojištění. Následuje několik skvěle informativních sedánků v Praze v sídle Fulbrightovy komise, koupí se letenku a tradá ve stopách Tony Dvořáka objevovat Novosvětskou!

JaRonův tým na Vtech. Zdroj: Virginia Tech

Tím zábava nekončí, protože na místě je třeba nutné najít si i bydlení. Ale než se JaRon v červenci 2020 vrátil, prošel si za Velkou louží významnou zkušeností jak po vědecké dráze (třeba se jako fyzik musel de facto stát i odborně chemikem), tak se naučil létat na rogalu, navštívil Kennedyho kosmické středisko a navíc si zažil unikátní pocit z karantény mimo Česko! A to je paleta zážitků, které povětšinou nelze zažít v České republice.

Proto – pokud váháte, neváhejte!

[z JRN textu a statusů na FB upravil Ladislav Loukota]

JaRonovo video o vědátorování v USA najdete níže:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama