???? S čím pracuje Vědátor na stáži v USA? Jan „JaRon“ Tomáštík se na své americké misi pod hlavičkou stipendia Fulbrightovy komise ČR konečně trochu zabydlel a je tak čas na SERIÁL PŘÍSPĚVKŮ z jeho působení.
Přepínám tedy přes Atlantický oceán:

#Vědátor_na_Fulbrightu #part5
aneb blog fyzikální podjednotky JaRona Tomáštíka z cest a stáže v USA

Hned na úvod si dáme trochu MOJÍ VĚDY a taky SNĚHU. Prej ho ve střední Evropě zatím moc nemáte …

O co mi tu tedy z vědeckého hlediska jde a nad čím bádám podpořen grantem? Mým supertajným vědeckým cílem je NAVRHNOUT A VYROBIT OCHRANNÉ KERAMICKÉ VRSTVY PRO KOVY, co vydrží leccos a leckde. Abych to pořádně otestoval, opékám to zleva zprava jako topinku, máchám to v sajrajtech a dusím to v nepozemských atmosférách.

Ale nebojte, zas taková nuda to není. ? Mám tu hromadu NOVÝCH PŘÍSTROJŮ, na kterých se trénuju aby mě dovedly k cíli, jako třeba fajnové Elektronové mikroskopy a Iontový skalpel pro prořezávání materiálů s přesností na nanometry (FIB) a podobné srandy za milióny! ?

Pro chytré hlavičky to teď rozepíšu, kdo nemá rád technobláboly, může přeskočit na další odstavec.
Taková nerez ocel, ačkoliv by neměla reznout (tedy chytat kyslík ze vzduchu a vytvářen oxidy železa a dalších prvků na povrchu) stejně nevydrží vysoké teploty a kyselé prostředí. KERAMIKA je se svou tepelnou a chemickou odolností pro takovou ochranu jako dělaná – no jo, ale jak z toho ukuchtit vrstvu? Kovy mají ještě tak nemilou vlastnost, že se teplem roztahují a keramika moc ne, tak by to stejně celé popraskalo.
Mým fíglem, využívající znalostí pánů Gunthnera, Barrosso a dalších je využít vhodné POLYMERICKÉ prekurzory, které na kovy nanesu spin coaterem – vlastně jen rychlejším gramofonem ?. Když tuto měkkou a nicmoc ochrannou vrstvu trochu usmažím za vhodné atmosféry a teplot přesahujících stovky stupňů Celsia (na Fahrenheity se tu fakt nehraje ?), vodík vezme roha, křemík se v milostném propojení proplete s uhlíkem a kyslíkem…. a polymery se změní v keramiku. #science
Kvůli zcvrkávání a tepelné roztažnosti se to snažím ochutit špetkou kovových či skleněných částic. Nu uvidíme, kam se dostanu – nějaké vrstvy mi krásně drží a chrání, jiné dopadnou jak krocan zapomenutý v troubě přes noc ? ?.

Kde se to celý odehrává? Působím na oddělení Materiálového Inženýrství na univerzitě Virginia Tech v malém zapadlém 50-ti tisícovém městečku BLACKSBURGU. Abyste si nemysleli, že tenhle status píšu potají v domácí Olomouci, přikládám DŮKAZ MÍSTO SLIBŮ – zdejší sníh! #TrustMeIAmEngineer?

Baví mě ale ten rozdíl oproti českým silničářům, kteří jsou vždy překvapeni sněhem v zimě. ❄️ Tady jsem potkal armádu pluhů a „ploužků“ už dvě hodiny po začátku chumelenice, chodníky kolem kampusu vyčištěné, autobusy jezdí na čas. ?

Alespoň, že z laboratoře bylo pak pěkné pokoukání! ?

Příště si povíme něco ještě víc „VZRUŠUJÍCÍHO“ z mojí zahraniční mise – jak se vlastně jako český vědec poprat BYROKRATICKOU MAŠINÉRIÍ a dostat se na podobný výjezd! ?

—
Pobyt Vědátorových podjednotek v USA je hrazen z grantu Fulbrightovy komise, podpořený MŠMT. Chcete-li se dozvědět o vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměnách mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, omrkněte jejich stránky Fulbright.cz a nebo rovnou napište dotazy sem a podjednotky Vám určitě vše řádně vysvětlí.