TLDR: Bepirovirsen ve dvou velkých studiích u části pacientů udržel virus na nedetekovatelné úrovni i po ukončení léčby – to je u chronické hepatitidy B velký krok. Oznámení tuna.

Žloutenka má sice srandovní název, ale v praxi pro nemocné znamená méně srandovní konsekvence! Typů onemocnění je víc, ale dneska se budeme bičovat typem B, který často vyžaduje celoživotní antivirovou léčbu!

Virus se totiž umí schovat v jaterních buňkách a vrátit se, když léčba skončí nebo imunitní systém povolí hlídku. Což je špatné!

„Proč se jí tak blbě zbavuje?“

Hepatitida B není jen virus, který si chvíli poběhá krví a pak zmizí do Valhally. V játrech si umí vytvořit stabilní virovou „šablonu“ zvanou cccDNA, z níž může dlouhodobě vyrábět další virové součástky. Současné léky, typicky nukleosidová či nukleotidová analoga, umějí velmi dobře potlačit množení viru – ale většinou nedokážou odstranit jeho povrchový antigen HBsAg ani navodit stav, kdy tělo virus drží pod kontrolou bez léčby. Proto se u chronické hepatitidy B často mluví o kontrole, ne o vyléčení.

Ale! Nový lék bepirovirsen funguje jako antisense oligonukleotid – váže se na virovou RNA, omezuje tvorbu virových proteinů a zároveň pomáhá imunitě virus lépe poznat. Tak praví aspoň idea – ale ve dvou studiích fáze III (ta už testuje, jestli to fachá – nejen, jestli to pacoše nezabije) to přitom mělo efekt! Což je dobré!

„Jak velké ty studie byly?“

Šlo o dvě replikované, randomizované a placebem kontrolované studie B-Well 1 a B-Well 2. Dohromady zahrnuly přes 1800 lidí s chronickou hepatitidou B, kteří už byli na dlouhodobé antivirové léčbě a neměli cirhózu. Bepirovirsen se podával 24 týdnů navíc ke standardní léčbě. Pokud měl pacient poté virus dostatečně potlačený, postupně vysadil i běžnou antivirovou terapii a vědátoři šmírovali, jestli se infekce vrátí.

Příjemci měli po 72 týdnech zhruba 19 až 20 % léčených lidí virus nedetekovatelný i po vysazení veškeré terapie. Statisticky by to mohlo být zjevně lepší – ale i tak je to furt dobré!

Ve studiích B-Well 1 a B-Well 2 dosáhlo funkčního vyléčení 20 %, respektive 19 % lidí léčených bepirovirsenem, zatímco v placebových skupinách to nebyl nikdo. U pacientů, kteří měli už na začátku nižší hladinu povrchového antigenu HBsAg, byly výsledky lepší – zhruba čtvrtina až více než čtvrtina dosáhla funkčního vyléčení. To pro každého, kdo chápe, že 19 a 20 je méně než 100 indikuje, že lék možná nebude pro všechny stejně vhodný…

Leč u dobře vybrané skupiny může furt udělat věru velký rozdíl!

„A co bezpečnost?“

Ani tady samože nejde o bonbón z lékárny. Ve studiích se častěji objevily nežádoucí účinky vyššího stupně u léčených pacientů než u placeba, nejčastěji zvýšení jaterních enzymů. To může znít děsivě, ale u imunologicky aktivních terapií jaterních infekcí může část takových změn souviset i s tím, že se imunita do viru konečně obuje. Přesto je to důvod, proč to musí hlídat lékaři – a nikoliv komentářová sekce Mimibazaru…

Není to samože univerzální zázrak ani definitivní vymazání viru z planety. Ale u nemoci, kde se běžně mluví hlavně o kontrole a celoživotní léčbě, je i funkční vyléčení části pacientů velká věc. Uvidíme, co řeknou další kontexty testování…

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]