???? Vědátor se vydal za oceán především proto, aby nabral zkušenosti v zemi, která je řekněme „vědecky obdařenější“ než ta naše, posunul své schopnosti o #level_up a pak s pár triky v rukávu upgradnul i svůj český výzkum po návratu do vlasti. Onen návrat, aby nedošlo na „vývoz mozků“, je mimochodem podmínkou grantu Fulbright Czech Republic. 

Při tom všem se (NE)PŘEKVAPIVĚ ukázalo, že české pojetí vědy je ODLIŠNÉ od pojetí Amerického! #plottwist

Vítejte v dalším díle #Vědátor_na_Fulbrightu #Vědátor_v_USA aneb blog fyzikální podjednotky JaRona Tomáštíka z cest a stáže v USA #díl8

Přepínám za Atlantik:

„Věda je jeden z oborů, ve kterém jste už od základu internacionální, nehledě na to, jestli bádáte z Olomouce, Českých Budějic, Nového Dillí či New Yorku. Tak či onak musíte načítat publikace v angličtině a ve stejném jazyku sami psát, sledovat nejslibnější trendy ve světové vědě či plnit poptávku průmyslu. Vybudujete si #know_how, něco zajímavého vybádáte, ale pro sebe si to rozhodně neudržíte. Vše totiž musíte popsat ve článcích, aby to někdo jiný ZREPRODUKOVAL a OVĚŘIL. ⚗️ #podstata_vědy

Vybavení českých výzkumáků a univerzit šlo posledních 5 let šíleně nahoru téměř výhradně díky dotacím Evropské unie ??. Do politiky nezabíhejme, ale holt MAŠINKY NĚCO STOJEJ, víme? ? I tak u nás chybějí zkušenosti vědátorů, kteří s těmi mašinkami operují vícero let…a hlavně je po světě vědátorů prostě více. Nejlepší mozky frčí a koncentrují se v USA ??, na tom se za posledních 50 let nic nezměnilo, ba naopak. ?

Ostatně proto jsem teď tady na Virginia Tech a snažím se posunout ve výzkumu KERAMICKÝCH VRSTEV na polymerním základu. Pojďme ale k těm šokantním rozdílům a nasypme si popel na vlastní kebuli. ?
V ČR, ale vlastně i v Evropě, je výzkum založen především na specializaci. Jak mi řekl jeden můj moudrý vedoucí (zdravím Dr. Nosku): „Bylo by super, kdybys nevěděl o všem něco, ale spíše o něčem všechno…“. Ne že bych ho poslechl, že ano… jinak bych při materiálové vědě rozhodně nedělal popularizaci především o astrofyzice a nepsal Vědátora ? …ale v pointě má pravdu. Stal jsem se tak relativně expertem na dvě vědecké metody – NANOINDENTAČNÍ ZKOUŠKY a KONFOKÁLNÍ MIKROSKOPII. Přiznám se však, že v chemii jsem od střední, pravda, trochu zkoprněl – ač jí rozumím alespoň do úrovně potřebné pro pochopení struktur v mých studovaných materiálech. Stejně se ale neobejdu bez spolupráce s kolegy experty. A #vo_tom_to_je tady v Evropě – spolupráce expertů na dané témata a inštrumenty pak vede k úspěšnému výzkumu a konečné publikaci, …i když třebas pomalejším tempem. ⏱

V USA nikoliv! ?

Trochu naivně jsem po přijetí do Department of Materials Science and Engineering – Virginia Tech předpokládal, že se zapojím do nějakého probíhajícího výzkumu a „po evropsku“ pomohu hlavně s mojí specializací (prostě jim ty jejich keramiky z polymerů pořádně proměřím) a postupně začneme SPOLU adaptovat technologii na zmenšení těch keramik na vrstvy.
Mno, namísto toho jsem jako většina zdejších výzkumníků prostě dostal VĚDECKÝ ÚKOL – v mém případě „Udělej keramické vrstvy z tohoto materiálu a ideálně by to měly být elastické, vydržet vysoké teploty a taky fungovat jako Kryptonit proti zatím neznámým ufonům“. Zdejší (můj) PROBLÉM je ten, že si všechno od návrhu vrstvy, přípravu substrátů, chemickou výrobu polymerů a přípravu vrstev, po následné měření a vyhodnocení na NĚKOLIKA experimentálních technikách, musím udělat ZCELA SÁM.?

Odtud pramení má současná frustrace.? Jak už jsem řekl, nejsem žádný zázračný chemik co „na tuty ví“ jak si navrhnout a vyrobit skvělou a odolnou vrstvu. Místo abych po pár měsících měřil a analyzoval kvalitní vrstvy, bojuju ještě na frontě jejich výroby.
Vědečtěji popsáno hledám správnou kombinaci POLYMERŮ, SOLVENTŮ A PLNIV, které správně naštymují mechanické vlastnosti, tepelnou roztažnost…a aby mi to sakra tak nepraskalo, jak se tomu děje. ? Ve skupině mám samozřejmě vícero kolegů, ale se zdejší filozofií „každý má vlastní projekt a na článku musí být napsán nejlépe sám“, nemají kolegové moc čas ani chuť/motivaci mi výrazněji pomoci.
Uff, jeden by řekl trochu #depka. Dva stresující meetingy mano-o-womano s šéfkou týdně tomu taky moc nepomáhají.?

Na druhou stranu – PROTO JSEM SAKRA TADY, NI!?
Vykopnout sám sebe z konformní zóny, naučit se novým věcem – najednou jsem jakžtakž protrénován ne ve dvou, ale už asi v šesti technikách. Přes den načítám články a snažím se najít dobrou a současně NOVOU kombinaci, pak hodiny experimentuji a pak se snažím chemicko-strukturně analyzovat výsledky (a NEvýsledky ☹️).
Nutí mě to napínat mé znalosti a především mé schopnosti na mou osobní hranici a až za ní. A #vo_tom_to_je …cesta jak se posunout, vzít si z toho to nejlepší a pak ty dobré věci aplikovat i v ČR. Prostě jedu dle svého 10 let starého kréda – „Jen úkoly na mezi mých schopností mi zajistí zlepšení oněch schopností“! ?#evolution

Jen se z toho NEZBLÁZNIT A NEVYHOŘET, na to už si každý musíme najít fígle sami. ? Proto jsem rád, že tu nejsem sám, ale je tu se mnou moje žena. A též podaná přihláška do klubu rogalistů a paraglidistů skýtá potenciál zajímavých zážitků. #jestli_je_přežiju ?

Ale o nalezení si svého tempa aby mi neruplo v bedně zase příště, kdy si trochu podrobněji prosvištíme typický „Jeden den v životě #Vědátora_na_Fulbrightu„. ?

—
Pobyt Vědátorových podjednotek v USA je hrazen z grantu Fulbrightovy komise, podpořený MŠMT. Chcete-li se dozvědět o vzdělávacích, vědeckých a kulturních výměnách mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, omrkněte jejich stránky Fulbright.cz a nebo rovnou napište dotazy sem a podjednotky Vám určitě vše řádně vysvětlí.