Dinosauři měli ještě o něco větší smůlu, než jsme si malovali. Jejich osudný asteroid dopadl do špatného podloží

TLDR verze: Jako kdyby nestačila kolize s bludným balvanem, K-Pg impakt před 65 miliony let spadl zrovna do porézních karbonátů, které do atmosféry uvolnily skleníkové plyny. Článek tuna.

Ve špatný čas na špatném místě

Vedle neandrtálců jsou dinosauři jedním z nejtragičtějších druhů planety – alespoň nahlíženo dnešními lidmi. Každá smrt je smutná, ale k dinosaurům (a neandrtálcům) dnes vzhlížíme jako k našim potenciálním konkurentům, kteří měli méně štěstí. Vlastně se nich odráží obavy o budoucnost naší vlastní civilizace. Dinoši měli podobnou šanci, malujeme si, ale dopadlo to pro ně špatně. Nebudeme tedy i my jednou jenom kosti v muzeích zítřka, spravovaných inteligentními mývaly poté, co se zničime???

Odpověď samože nevím. Je ale třeba dodat, že tak existenciální to s dinosaury není. Jejich druh nebyl zničen osudnou náhodou – dinosauři měli řadu problémů dlouhodobě. Oproti dnešním ptákům měli například značnou evoluční nevýhodu v tom, že jejich mladí strávili ve vejcích příliš dlohou dobu. Bylo tak třeba je déle chránit a hlídat.

Předčasné vyloupnutí mělo za následek větší zdravotní problémy. K-Pg impakt byl nejspíše oním pomyslným jazýčkem na vahách, který dinosaury „vyhubil“ (resp. jejich zbytky donutil „změnit se“ v ptáky). Ale na nějakou redukci jejich dominance by dost možná dříve či později došlo tak jako ona.

Přesto platí, že dopad balvanu na dnešní Yucatán před 65 miliony let byl příznačný všeobecným mrzením. Nejenže skýtá impakt tělesa o přibližně 10 kilometrech značnou sílu, ale navíc měli dinosauři smůlu ohledně podloží. Dva roky stará studie ukázala, že výpary vzniklé dopadem objektu byly ještě rizikovější, než se tušilo.


Vstříc evolučnímu zapomnění

Důvody byly dvojí – dílem impakt zasáhl oceán, takže část výparů tvořila mořská voda. Ale zároveň impakt dílem dopadl na podloží z porézních karbonátů, což bohužel není nějaká eidamovská verze špaget carbonara, ale uhličitan vápanatý, v kombinaci s vysráženými vrstvami soli. Krom vodní páry tak do atmosféry šlo i velké množství oxidu uhličitého spolu se sírou.

Modely odhadují, že vyvržený materiál měl doslova obří váhu. Síry se najednou v atmosféře objevilo na 325 miliard tun, oxidu uhličitého na 425 miliard tun. To zvýšilo dlouhodobé dopady změn klimatu, které spolu s rapidními změnami (v důsledku toho impaktu, žejo) zhoršily dinosaurům šanci na adaptace. A tak došlo na redukci 75 % tehdejších druhů.
¯\_()_/¯

Tak to tu máte černé na bledém: můžete být po desítky milionů let dominantním tvorem planety, ale pak stačí trochu dihydrogen monoxidu a NEVIDITELNÉHO PLYNU a brzy poté jsou vašim nejpočetnějším zástupcem slepice v klecových chovech. Doufejme, že inteligentní mývalové se k našim potomkům jednou budou chovat lépe!

Autentický citát z dopadu

[LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze