Neandertálci měli smůlu. A uměli s ní lepit!

TLDR verze: Neandertálci uměli nástroje nejenom vyrábět, ale i lepit dohromady! Původní studie tuna

Smůla jako hrom

A zase ti neandertálci! Díkybohu, na Vědátoru jim totiž některé podjednotky dosti fandí. Nejnovější studie o nich přichází z dílny taliánských a amerikáňských vědátorů, mimo jiné Ilaria Degano z univerzity v Pise a Paolo Villa z University of Colorado. Právě tentokrát přináší první přímé důkazy o tom, že neandertálci své nástroje při uchycování k toporům lepili.

Na nálezech z italských jeskynních lokalit Grotta del Fossellone a Grotta di Sant’Agostino byly totiž nalezeny chemické stopy pryskyřic. Lokality jsou datovány do doby 55000–40000 př. n. l. a předcházejí tak pravděpodobnou éru příchodu moderního člověka do Evropy.

Případ zní zdánlivě banálně, milý Watsonové (*kouří dýmku, šňupe kokain*), takže bychom tady mohli zprávu i utnout a pokračovat ve víkendovém grilování. Ale není tomu tak. Samozřejmě, selským rozumem dává smysl předpokládat, že pro uchycování nástrojů k toporům, rukojetím a dalším pomůckám lze využít i lepení. Přímých důkazů je ale pomálu.

Grotta di Sant’Agostino, stroj: I. Degano – S. Soriano et al.

Lidé vyrábějí nástroje už miliony let, spojení kamene a organického materiálu se však špatně dochovává. Z některých paleolitických lokalit máme šťastně dochované dřevo, takže víme, že se užívaly například celodřevěné oštěpy. Skutečně přímo usazené hroty či úštěpy do dřeva ale ze starší doby kamenné snad vůbec neznáme. Jako vzor možného uchycení se užívá dokonce sekerka slavného Ötziho, která ale pochází až ze samého přelomu doby kamenné a bronzové. Případně se pracuje s bažinnými pohřby. To jsou ale proti paleolitu nálezy skoro současné.

Respektive z Itálie pochází objev starý asi 150 000 let, který už naznačoval použití smůly, není ale tak zjevný, jako to, co studie popisuje. V minulosti vznikla studie, která experimentálně zkoušela zpracovávat maso neandertálskými kamennými nástroji. Její autoři dospěli k závěru, že nástroje jsou dostatečně efektivní i při jednoduchém uchycení s obyčejným převazem a že tedy neandertálci patrně neměli důvod věci ještě dále lepit smůlou. Autoři současného objevu k tomu ironicky poznamenávají, že JEJICH neandertálci o tomhle starším experimentu naštěstí nečetli.

Lepidlo, vynález hodný inteligence

Navíc takový objev dává pozitivní body i samotným neandertálcům. V kruzích paleofanoušků, mezi které naši fanošuci jistě patří, je již dávno prokázáno, že neandertálce není radno podceňovat. Přesto v obecném povědomí přežívá jistý stereotyp barbarských primitivů. Cílené lepení kamenných nástrojů je tak dalším důkazem mozkových kapacit – schopností plánovat, využívat technologický postup a využívat zdroje.

Mohla by být položena otázka, zda ale vůbec o cílenou techniku šlo. Řeč byla o nějakých mikroskopických stopách, neměli oni ti primitivové hloupí prostě jenom upatlané šutry? Vědátoři jsou naštěstí sofistikovaní a těmto otázkám předcházejí díky moderním analýzám. Vzorky materiálu byly podrobeny spektroskopickému rozboru. Díky tomu se zjistilo přesné složení, které jasně ukazuje, že šlo o cíleně vyrobenou směs, která kromě pryskyřice jehličnanů obsahovala nejspíše také rostlinné oleje či vosky.

Některé z analyzovaných úštěpů. Písmeno R značí viditelné makrozbytky smůly, stroj: I. Degano – S. Soriano et al.

Obzvlášť směs vosku a pryskyřice je známá jako silné přírodní lepidlo i z některých mladších lokalit, navíc se dají najít analogie i u současných „přírodních národů“. Přítomnost diterpenů pak dokazuje, že pryskyřice byla cíleně zahřívána. Byly nalezeny i chemické stopy metanolu, což by mělo odpovídat procesu, kdy se lepené dřevo zahřálo od horké smůly.

Lepidlo bylo nalezeno spíše na menších nástrojích jak škrabadla, případně na neurčitelných mikroúštěpech. To nevylučuje i lepení větších nástrojů, spíše máme co dělat s výrobním odpadem, případně zničenými, znovu nevyužitými nástroji. Jeden úštěp měl dokonce stopy lepidla na retušované čepeli, což výzkumníci interpretují tak, že mohl být jako vyřazený použit k nabrání a olepení smůlou jiného předmětu, případně k jeho úpravě. Předměty lepené pryskyřicí jde totiž zahřívat a opravovat opakovaně – nemuselo jít jen o novou výrobu.


Západ s evolucí

Autoři na závěr podtrhují, že se znovu a znovu ukazuje, že neandertálci nebyli žádní primitivové. Naopak, že běžně zvládali techniky jinak přisuzované jen modernímu člověku. Uvědomme si, že tito naši bratranci zkrátka MUSELI VĚDĚT, že musí smůlu míchat s voskem a správně zahřívat, aby dostali mimořádně silné lepidlo. To je znalost již relativně složitého technologického postupu.

Trochu smutné je, že autoři studie musí zdůraznit i to, že nález mimo jiné znamená, že neandertálci dokázali rozdělávat oheň běžně a kdykoliv. Máme takovou myriádu důkazů (například z Toskánska jsou nálezy 171 000 let starých dřevěných! hrotů ostřených ohněm), že je až trapné, že v některých konzervativních hlavách přežívá rovnice „neandertálec = primitiv“. Těžké dědictví dřevní archeologie 19. století.

Čím více se nám vrství aktuální důkazy, tím více je zkrátka znát, že během svého boje s evolucí měli neandertálci smůlu nejenom doslovnou, ale i metaforickou!

[PZ]

Začneme vylepšovat inteligenci jiným druhům i uměle? Tomu se podívaly moje podjednotky na zoubek v dalším videu:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze