TLDR: Kočky nepřestávají jíst proto, že jsou syté, ale protože se „nabaží“ vůně stejného jídla. Stačí změna pachů a chuť k jídlu se vrací. Studie tuna.

Může se to samože lišit kočkočlověk od kočkočlověka, ale moje zkušenost je, že když dáte před hafana žrádlo, zhltne ho s rychlosti Quicksilvera na perníku – ale když dáte (po dlouhém, hladovém, zoufalém žadonění!) žrádlo před felisátko… Užere ho ždibec, nonšalantně odejde do řiti – a pak se k němu dlouhodobě a drze cyklicky vrací!

Schrödingerovský „hlad“, který stresuje mnohé kočky i jejich lidské otroky, se nyní zřejmě dočkal vysvětlení v nové studii, podle které za rozdíl může paradoxně příliš citlivý kočičí čich (kočičích?).

„Moje kočky tohle nedělají…“

A já vám k tomu blahopřeji! Každé pravidlo má své výjimky – „přerušované krmení“ ale praktikuje dost koček na to, aby to stálo za úvahu, či jako v případě nynější práce dokonce za výzkum!

Na první pohled to nedává smysl. Pokud má organismus energii získat, měl by ji získat. Jenže kočky nehrají jen na „hlad vs. sytost“, hrají i na novost.

Jakmile jedí pořád to samé, jejich mozek začne jídlo vnímat jako méně atraktivní. Ne že by byly plné – prostě se… nudí. Není to přitom jenom jejich domýšlivost, evolučně to dává smysl – v přírodě není dobré spoléhat na jeden zdroj potravy, poněvadž v případě výpadku může přijít hlad (mrk mrk i na sektor energií a paliv).

„Jak se to dá testovat? Dráty v mozku nebo tak?“

Kupodivu ne! Autoři vzali 12 koček a dali jim různé typy granulí v opakovaných cyklech. Když dostávaly pořád to samé, postupně jedly méně a méně – i když šlo původně o jejich oblíbené jídlo.

Jakmile ale přišla změna (jiné jídlo nebo jen jiná vůně), příjem potravy okamžitě vyskočil. Dokonce i u jídla, které původně neměly rády tolik! Z toho plyne nejpravděpodobnější interpretace výsledků, kterou je čich!

Tzv. olfaktorická habituace způsobuje, že mozek si zvykne na stejný pach a přestane ho „řešit“. To znamená, že kočka může být hladová, ale přesto přestane jíst, protože jídlo „už není zajímavé“ – není dobré se spoléhat jen na tenhle jeden zdroj. Lze předpokládat, že i olfaktorickou habituaci „přepíše“ dostatečně velký hlad, ale studie už tuto nuanci neřešila.

„To ale není zrovna gigantický vzorek…“

Taky šlo o malou práci, která řešila spíše kuriozitu – než zásadní výzkum, do kterého by se měly sypat gigantické zdroje! Studie taky neřešila všechny faktory jako stres, zdraví nebo prostředí…

Přesto, výstup není jenom zajímavost do hospody – na Zemi žije někde mezi 200 miliony až 1 miliardou koček domácích – a byť většina z toho žere spíše mimo svou domácnost (bohužel pro svou okolní faunu), i poměrně drobné zjištění a/nebo úprava chování byť jen u části z nich tak může v součtu mít nemalý význam!

Méně stresu pro kočky i pro jejich majitele rozhodně říká, že tenhle výzkum není pro kočku!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]