TLDR: Extrakt z mikroskopické houby Pseudozyma aphidis v praktických testech dosáhl vyšších výnosů, rychlejšího růstu i sladších rajčat a melounů. Může přinést nový typ hnojiv. Studie tuna.

I když furt od mnoha lidí slyšíme, že zEmĚ jE pŘeLiDnĚnÁ a mĚlO bY sE s tÍm něco dĚlAt, jenom velice málo lidí je ochotno ve směru redukce přelidnění učinit první, nezištný krok! Takže nám nezbývá než doufat, že věda i politika zvládnou stále zvětšující populaci nakrmit, protože korekce populace by nebyla věru příjemnou epochou pro nikoho zúčastněného…

Jednou z cest, jak by zemědělství mohlo zvýšit výnosy, je novátorské využití hub v roli de facto hnojiv. Byly to ostatně právě dusíkatá hnojiva, co rapidně napomohlo zvýšení populace ve 20. století. Jenže spolu s pesticidy právě tyhle srandy taky vedou k poškození krajiny. Řešením by podle nové studie mohlo být vsadit na pomoc hub!

„A proč zrovna houby?“

Houby nejsou jenom věci, které najdete v lese, na pizze nebo na zdech studentských kolejí. V půdě patří mezi hlavní koordinátory života – pomáhají rostlinám s příjmem živin, komunikací i obranou před patogeny. Právě proto jsou už roky zkoumány jako možná alternativa nebo doplněk k syntetickým hnojivům a pesticidům, jejichž nadměrné užívání přispívá k eutrofizaci vod, znečištění půdy i emisím oxidu dusného.

Ty mají v symbiotickém vztahu s rostlinami dlouhou evoluční historii, avšak cílené využití v zemědělství pokulhává. Třeba u kolonií mikroskopických hub Pseudozyma aphidis sice starší práce naznačily možné benefity, ale pak se ukázalo, že se houby blbě pěstují po boku rostlinek ve velkém.

Nyní ale vědátoři vyzkoušeli napomoct plodinám nikoliv skrze živou Pseudozymu, ale extrakt látek, které houba produkuje.

„Co je na extraktu lepší?“

Živý organismus je v zemědělství vždy trochu loterie. Jednou se uchytí, podruhé ne, jednou ho převálcuje místní mikrobiom, podruhé počasí. Extrakt má výhodu v tom, že se dá dávkovat přesněji, skladovat snáz a aplikovat opakovaně – třeba jako ošetření semen a následný postřik během růstu. Nová práce uvádí jako optimální kombinaci potažení semen a pravidelného postřiku extraktem, což je pro farmáře praktičtější než modlitba, aby se živá houba chovala slušně.

Látky houby podle autorů fungují několika mechanismy najednou. Houba produkuje látky podobné auxinům – rostlinným hormonům podporujícím růst – a také siderofory, které pomáhají rostlinám získávat železo z okolí.

K tomu se přidávají i těkavé látky a další metabolity, které mohou rostlinám pomáhat proti stresu nebo patogenům. Starší práce u Pseudozyma aphidis ukázaly i biokontrolní efekt proti některým houbovým chorobám, takže nejde jen o „nakopnutí růstu“, ale potenciálně i o posílení obranyschopnosti rostlin.

A výsledky vypadají skoro podezřele dobře! Rajčata měla o 18 % vyšší klíčivost, melouny a kukuřice asi o 7 %. Rostliny kvetly o jeden až dva týdny dříve. A při následné úrodě pak rajčata dala přes 60 % více plodů, melouny pak dokonce měly pětinásobný nárůst hmotnosti oproti kontrolní skupině! Nebylo to přitom jen víc biomasy. Rajčata byla prý také pevnější, sladší a lépe hodnocená v chuťových testech!

„Takže konec hnojiv?“

To samože ještě ne. Studie je sice působivá, ale pořád jde o kontrolované experimenty, nikoliv automaticky důkaz, že to stejně zafunguje na všech polích, půdách, odrůdách a klimatických podmínkách. V zemědělství je rozdíl mezi „Fungovalo ve skleníku“ a „Uživí to svět“ podobný jako mezi „Umím míchaná vajíčka“ a „Otvírám michelinskou restauraci“.

Bude ale jistě zajímavé, co další výzkum sloučenin z hub bude moct farmářům přinést. Prozatím se rozhodně zdá, že to nebudou houby s octem!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]