TLDR: Vymírání ptáků způsobené člověkem za posledních 130 000 let vymazalo miliardy let evoluční historie a vážně ovlivnilo ekologické funkce. Studie tuna.

Cítíte se dneska až příliš pozitivně? Chtěli byste se cítit smutněji? Tak to jste na správné adrese! Nová studie totiž postuluje, že vymírání stovek ptačích druhů způsobené člověkem za posledních 130 000 let vedlo k dramatickému úbytku funkční rozmanitosti ptáků. V řeči čísel to vedlo ke ztrátě přibližně 3 miliard let jedinečné evoluční historie…

Rychlostí světla

Pokud jste se právě neprobudili z koma trvajícího asi tak 70 let, asi víte, že člověk svou aktivitou způsobuje pokles druhové bohatosti. K tomu není nutně třeba eradikovat celý druh – to je až ultimativní konec naší snahy. V mnoha ohledech plně stačí, že osekáváme počet členů (tj. genovou zásobárnu) druhů existujících. Výslední přeživší nemají pak do budoucna stejné šance, protože jim hrozí příbuzenská plemenitba, kterou tak dobře znáte třeba od Habsburků.

Výsledkem pak nemusí být jen větší pysk, ale taky horší plnění ekologické funkce daného druhů na své okolí. Takže například ptáci, kteří doposud roznášeli mimoděk semena stromů, už to v takové míře nedělají, což ovlivňuje nejen ptáky, ale i stromy. Jiní ptáci zase kontrolují škůdce tím, že se živí hmyzem, mrchožrouti recyklují mrtvou hmotu, a takoví kolibříci jsou klíčovými opylovači.

Důsledky tohoto osekávání pro další dimenze biologické rozmanitosti, jako je funkční a evoluční rozmanitost, jsou přitom málo známé. Nový výzkum vedený Birminghamskou univerzitou hodil oko na potenciální dalekosáhlé dopady této probíhající krize biodiverzity. A výsledky jsou pozitivní jenom pro majitele hřbitovů.

Širší dopady

Na základě dosud nejkomplexnějšího souboru dat o známých vymíráních ptáků během pozdního pleistocénu a holocénu vědátory zajímalo, jak lze toto odříznutí větve tohoto evolučního stromu vyčíslit.

Studie zjistila, že rozsah vymírání ptáků způsobeného člověkem vedl ke ztrátě přibližně 3 miliard let jedinečné evoluční historie a 7% globální funkční rozmanitosti ptáků – což je výrazně větší dopad, než se očekávalo pouze na základě počtu ztracených druhů. Vzhledem k širokému spektru rolí, které ptáci hrají, může mít ztráta funkční rozmanitosti nepříjemné důsledky.

Jak jsme už nadnesli, dopady mohou zahrnovat snížení opylování květů, zhoršený rozptyl semen, rozpad přirozené ochrany proti škůdcům a zvýšený výskyt nemocí v důsledku menšího počtu ptáků konzumujících mršiny. Jeden přímý vliv jsme tu ostatně měli nedávno – drastický úbytek supů jakožto regulátorů tlejících těl (potenciálních zdrojů infekčních nemocí) v Indii vedl za posledních 20 let k extra úmrtím až 500 000 lidí.

Nahlodaný systém

Snížení celosvětových populací ptáků by navíc podle autorů mohlo ovlivnit schopnost mnoha druhů rostlin přizpůsobit se změně klimatu. Méně ptáků by totiž mohlo roznášet semena a pomáhat takovým rostlinám při přesunu na vhodnější stanoviště.

Samozřejmě, život zatím nevyhynul. Řada druhů ptáků se přeorientovává na život po boku lidí, právě tím se ale dále posouvá jejich role pro celkový ekosystém jinam než doposud. I pokud bychom právě teď obrátili kurz, leccos by se dalo zachránit. Ani aktuální trendy ale nesvědčí optimismu. Momentální projekce mluví o tom, že v průběhu příštích dvou století by mohlo dojít na vyhynutí dalšího 1 000 ptačích druhů.

Jistě, naše možnosti jsou stále velké. Třeba jednou nahradíme ptáky autonomními drony, a mnohé ekologické role tak zůstanou jednou do nějaké míry zachovány. To je ale zjevně podstatně suboptimálnější scénář než ten, ve kterém nebudeme muset zastávat roli zbytku přírodního světa. Optimističtější závěry, než že přinejlepším jednou v lepších časech nahradíme ptáky robotama, ale dnes nemám – ruku na srdce, u tématu, jako je toto, tak ale snad žádný naiva nečekal!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vznikl v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]