TLDR: 92 až 94 miliard světelných kilometrů se obtížně představuje. Zkusme to ilustrovat na „mapě“.

„Vesmír je velký. Fakt velký. Ani byste nevěřili, jak hrozně moc úžasně velký je.“ Tak pravil klasik Douglas Adams ve svém Stopařovi po galaxii, ale navzdory humorným konturám citace platí, že rozměry našeho vesmíru jsou obtížně představitelné. Postupně ale naštěstí vzniká cosi na způsob vesmírného atlasu, který nám umožňuje si nesmírnou vesmírnou šíři lépe představit. 

Viditelný a jiný

Předně a úvodem – na velikost vesmíru můžeme usuzovat jenom z viditelné části vesmíru, který kolem nás tvoří bublinu o poloměru přibližně 46 miliard světelných let. Víme ale, že nějaká hmota se nachází i za tímto horizontem – pozorujeme totiž viditelnou hmotu, jak míří kamsi pryč. Něco ji přitahuje. Nevíme ale do této “neviditelné” části jaksi nevidíme. A velmi pravděpodobně tomu tak navždy zůstane. 

S vědomím těchto omezení se proto pusťme alespoň do představování toho, jak velká je ta viditelná část! Ani bublinu o průměru 92 až 94 miliard světlených let si totiž většina z nás moc dobře nepředstaví. Naštěstí již nějaký čas probíhá mapování velkých kosmických struktur. 

Dnes tak již víme, že naše galaxie leží na okraji velké bubliny Hoʻoleilana (čti: hu! lejlana), zde viditelné jako hnědá koule. 

Mléčnou dráhu můžete vidět napravo dole od ní. Ho’oleilana samotná má velikost zhruba 1 miliardu světelných let, a je 10 000x větší než naše galaxie. V pomyslném atlasu viditelného vesmíru jde však jenom o trochu větší ostrov. 

Sousední ostrov…

Formace galaxií Laniakea, jíž jsme součástí, leží v sousedství Ho’oleilany, a můžeme si ji představit jako druhý vesmírný ostrov na našem atlasu. Uvnitř galaktické nadkupy Laniakea se nachází zhruba 100 tisíc galaxií, z nichž ta naše působí jenom jako pomyslná kosmická čtvrť. 

Když se oddálíme na „globální“ pohled, celý pozorovatelný vesmír je tvořen bublinou o průměru 92 až 94 miliard světelných let. 

Připomínám, že i Ho’oleilana má průměr „jen“ 1 miliardu světelných let, tedy zhruba setinu průměru pozorovaného vesmíru. A naše galaxie zhruba 150 tisíc světelných let – tedy něco přes desetitisícinu Ho’oleilany. 

Mohli bychom se těmito zmenšujícími se škálami bičovat dále. Nejbližší hvězdu máme vzdálenou o fous přes 4 světelné roky. A naše nejrychlejší sonda Voyager 1 za svých 46 let uletěla jenom 0,0025 jediného světleného roku… 

Jak jsme zmínili, pozorovatelný vesmír je přitom skutečně jen vesmír, který z naší pozice můžeme vidět. Jelikož vidíme že se část pozorované hmoty pohybuje pryč od nás, rychleji, čím dál se díváme, víme, že i za tímto horizontem se něco nachází. 

Ale to, jak velký vesmír tedy doopravdy je, reálně nevíme. Může být mnohem větší než pozorovatelný vesmír, nebo jenom o trochu. A vzhledem k limitu rychlosti světla, to možná nikdy doopravdy nezjistíme. S tím, jak totiž vlivem rozpínání vesmíru narůstá samotný prostor vesmíru, se nám začne neznámý vesmír vzdalovat vyšší rychlostí, než jakou bychom ho – velmi teoreticky – mohli kdy dohnat kosmickými misemi. 

Právě rozpínání je již dnes důvodem, proč poloměr pozorované bubliny vesmíru – který je starý zhruba 13,7 miliard světelných let – má velikost zhruba 41 až 42 miliard světlených let. Horizont událostí nám doslova utíká z dohledu stále víc a víc. 

Pravé rozměry vesmíru tak z jeho základního nastavení zřejmě nikdy zcela nepoznáme. 

[Ladislav Loukota, JRN]

Vědátor vznikl jako spinoff spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd, dnes jej provozuje spolek Hyperion Media. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – kontaktní mail je [email protected]